62 C 86/2024-48 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobkyně si dne 31. 10. 2023 podala u soudu žalobu, kterou se po žalovaném domáhala zaplacení částky 11 521 Kč s příslušenstvím. Své podání odůvodnila tím, že žalobkyně je vlastníkem bytu č. , hodnota, v domě č. p. , Anonymizováno, na , adresa, , který žalovaný užíval na základě smlouvy o nájmu bytu uzavřené dne 15. 5. 2018 v intencích dodatků 1 a 2. Nájemní poměr byl sjednán na dobu určitou s účinností od 15. 5. 2018 do 14. 9. 2020. Vzhledem k tomu, že žalovaný neplnil své povinnosti plynoucí z nájemní smlouvy tím, že řádně a včas neplatil nájemné a služby spojené s užíváním bytu, byla žalovanému 22. 6. 2020 dána výpověď z nájmu bytu, která mu byla doručena 26. 6. 2020. K tomuto datu nájem bytu skončil. Ke dni skončení nájmu předmětný byt žalovaný nevyklidil a žalobkyni nepředal a nadále jej bez právního důvodu užíval, a to až do 1. 3. 2021. Za užívání bytu byl žalovaný povinen hradit žalobkyni nájemné a náklady spojené s užíváním bytu stanovené evidenčními listy pro jednotlivá období. Od 1. 9. 2020 byl tento měsíční předpis úhrad stanoven částkou 6 240 Kč, z toho předpis nájemného činil 4 293 Kč a splátky na služby 1 947 Kč. Ke dni 26. 6. 2020 nájemní poměr žalovanému zanikl, ale k vyklizení bytu nedošlo. Od 27. 6. 2020 do 1. 3. 2021 jej užíval bez právního důvodu, přičemž za užívání bytu žalobkyni ničeho neplatil. Za bezesmluvní užívání bytu od 1. 1. 2021 do 1. 3. 2021 dluží žalovaný částku 11 521 Kč, která představuje neuhrazenou náhradu za bezesmluvní užívání bytu odpovídající ujednanému nájemnému ve výši 8 724 Kč, a to za měsíc leden a únor 2021 po 4 293 Kč měsíčně a za březen 2021 poměrnou část 138 Kč, a dále náklady za skutečně spotřebované služby za uvedené období 2 797 Kč. Žalovaný byl vyzván k úhradě této dlužné částky, ale bezvýsledně. Ještě před podáním žaloby byla žalovanému zaslána předžalobní upomínka, a to dne 4. 10. 2023, avšak žalovaný na tuto nereagoval a dlužné platby doposud nezaplatil.2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.3. Soud při zjišťování skutkového stavu vycházel z těchto důkazů: Z informace o pozemku vzal za prokázáno, že žalobkyně je vlastník domu č. p. , Anonymizováno, na , adresa, v k.ú. , adresa, . Ze smlouvy o nájmu bytu ze dne 15. 5. 2018 ve znění dodatků 1 a 2 bylo prokázáno, že žalovanému byl přenechán k užívání byt č. , hodnota, na , adresa, , dům č. p. , Anonymizováno, v , adresa, , a to na dobu určitou od 15. 5. 2018 do 14. 9. 2018 a sjednanými dodatky byl tento nájemní poměr prodloužen, a to do 14. 9. 2020. Z výpovědí z nájmu bytu ze dne 22. 6. 2020 včetně dokladu o doručení ze dne 26. 6. 2020 bylo prokázáno, že žalovanému byla pro neplnění jeho povinnosti vyplývající z nájmu bytu, a to neplacení nájemného a služeb spojených s užíváním bytu, dána výpověď z nájmu bytu, která byla žalovanému doručena 26. 6. 2020. Z evidenčního listu pro výpočet měsíční úhrad z bytu a úhrad za plnění poskytovaná s užíváním bytu bylo prokázáno, že od 1. 9. 2020 činil měsíční předpis těchto úhrad celkem částku 6 240 Kč, z toho za užívání bytu 4 293 Kč a zálohy na služby spojené s užíváním bytu částku 1 947 Kč. Z vyúčtování služeb spojených s užíváním bytu za období od 1. 1. 2021 do 1. 3. 2021 bylo prokázáno, že žalovanému byl za dané období vyúčtován nedoplatek na skutečně spotřebovaných službách ve výši 2 797 Kč. Z předžalobní výzvy ze dne 4. 10. 2023 včetně podacího archu ze dne 4. 10. 2023 bylo prokázáno, že žalobkyně prostřednictvím své zástupkyně vyzvala žalovaného k zaplacení částky 11 521 Kč, představující platby za užívání bytu bez právního důvodu za období od 1. 1. 2021 do 1. 3. 2021 a skutečně spotřebované služby za uvedené období s tím, že žalovaný takto měl učinit do 11. 10. 2023, což však neučinil a dlužnou platbu doposud nezaplatil.4. Po provedeném dokazování soud činí skutkový závěr, že žalobkyně na základě uzavřené nájemní smlouvy ze dne 15. 5. 2018 přenechala žalovanému k užívání byt č. , hodnota, na , adresa, v domě č. p. , Anonymizováno, v , adresa, , a to na dobu určitou, přičemž nájemní poměr byl sjednanými dodatky 1 a 2 prodloužen do 14. 9. 2020. Vzhledem ke skutečnosti, že si žalovaný neplnil své povinnosti vyplývající z nájmu bytu, byla mu 22. 6. 2020 dána písemná výpověď z nájmu bytu pro neplnění povinností spojených s užíváním bytu, která mu byla doručena 26. 6. 2020 a k tomuto datu nájemní poměr zanikl. Žalovaný však předmětný byt nevyklidil a k tomuto datu žalobkyně nepředal, nadále její bez právního důvodu užíval, a to až do 1. 3. 2021. Za užívání předmětného bytu bez právního důvodu žalovaný ničeho nezaplatil, žalobkyni tak vzniklo právo na úhradu plateb za bezesmluvní užívání bytu, a to za období od 1. 1. 2021 do 1. 3. 2021. Na těchto platbách žalovaný dluží částku 11 521 Kč, představující náhradu za bezesmluvní užívání bytu odpovídající ujednanému nájemnému, které k 1. 9. 2020 činilo 4 293 Kč, to je za dva měsíce leden a únor 2021 celkem 8 586 Kč, poměrnou část měsíce března 2021 výši 138 Kč a dále náklady za skutečně spotřebované služby za předmětné období v částce 2 797 Kč. Žalovaný byl vyzván k úhradě této částky i na základě předžalobní upomínky ze dne 4. 10. 2023, avšak ani na tuto nereagoval a doposud žalobkyni ničeho nezaplatil.5. Po právním posouzení shora uvedeného skutkového stavu dosud k závěru, že žaloba byla podána důvodně. V daném případě byla mezi žalobkyní jako pronajímatelem a žalovaným jako nájemcem ve smyslu § 2230 odst. 1 občanského zákoníku uzavřena nájemní smlouva, kterou byl žalovanému přenechán k užívání ve smlouvě vymezený byt, a to na dobu určitou, přičemž sjednanými dodatky byl nájemní poměr dále prodlužován až do 14. 9. 2020. Žalovaný si však své povinnosti vyplývající z tohoto nájemního poměru řádně neplnil, byla mu dána písemná výpověď z nájmu bytu, která mu byla doručena 26. 6. 2020 a k tomuto datu jeho nájemní poměr také skončil. Žalovaný tento byt nevyklidil a žalobkyni jej nepředal, nadále jej bez právního důvodu užíval, a to od 27. 6. 2020 do 1. 3. 2021. Žalovaný je za dobu, kdy předmětný byt užíval bez právního důvodu ve smyslu § 2295 občanského zákoníku povinen hradit náhradu za užívání bytu ve výši sjednaného nájemného, které v daném případě činilo částku 4 293 Kč měsíčně. Za období od 1. 1. 2021 do 1. 3. 2021 žalovaný na této platbě dluží celkem částku 8 724 Kč a za skutečně spotřebované služby za uvedené období částku 2 797 Kč. Ještě před podáním žaloby byl žalovaný předžalobní upomínkou vyzván k úhradě těchto plateb, ale bezvýsledně. Žalovaný v řízení netvrdil ani neprokázal, že by dlužnou částku, byť i jen zčásti uhradil. Z výše uvedeného důvodu soud žalovaného zavázal uhradit žalobkyni částku 11 521 Kč a vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal do prodlení s plněním peněžitého dluhu, byl podle § 1970 občanského zákoníku zavázán zaplatit vedle jistiny také příslušenství, a to úroky z prodlení. Výše úroku z prodlení je dána ustanovením § 2 vládního nařízení č. 350/2013 Sb. Soud uložil žalovanému zaplatit žalobkyni dlužnou částku včetně příslušenství k lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku, když lhůta k plnění je dána ustanovením § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.6. Jelikož žalobkyně byla se svou žalobou úspěšná v plném rozsahu, byl žalovaný podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. zavázán zaplatit žalobkyni náklady řízení v částce 7 624 Kč. Tyto náklady se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč a dále z nákladů na právní zastoupení žalobkyně spočívající v odměně zástupkyně v částce 1 580 Kč za jeden úkon právní pomoci, tj. za tři úkony právní pomoci 4 740 Kč dle ustanovení § 7, § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. a), 2xd) vyhlášky č. 177/1996 Sb., hotových výdajů stanovených paušální částkou 300 Kč za jeden úkon právní pomoci, tj. za tři úkony právní pomoci 900 Kč dle ustanovení § 11 odst. 1 písm. a), 2xd), § 13 odst. 4 téže vyhlášky a 21 % DPH ve výši 1 184 Kč. Soud uložil žalovanému s ohledem na jeho neúspěch ve věci zaplatit žalobkyni takto vyčíslené náklady řízení do tří dnů od právnímu moci rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně (§ 149 o.s.ř.).