17 C 258/2025-39 — Okresní soud v Ostravě

1. V řízení se žalobkyně, na kterou byla pohledávka s účinností ke dni , datum, postoupena , právnická osoba, ., dříve , právnická osoba, Bank, a.s. a , právnická osoba, Bank, a.s., IČO , IČO, (dále jen „právní předchůdce žalobkyně“, či „Banka“), domáhala po žalovaném, kterému bylo dle Smlouvy o bankovních produktech a službách ze dne , datum, , v jejímž rámci si tehdejší smluvní strany sjednaly vedení běžného účtu pro žalovaného a k němu také poskytování kontokorentního úvěru Flexikredit (dále jen „Smlouva“), po úspěšném posouzení jeho úvěruschopnosti umožněno čerpat peněžní prostředky až úvěrového limitu 20 000 Kč, plnění ze Smlouvy. Žalovaný ke dni , datum, vyčerpal 24 086,74 Kč. Celkem bylo uhrazeno 0 Kč. K zaplacení zbývá dlužná jistina 24,086,74 Kč, poplatky a smluvní pokuty ve výši 2 100 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 979,82 Kč do , datum, , úrok z úvěru 14,75 % ročně z dlužné jistiny od , datum, do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 26 186,74 Kč (24,086,74 + 1 979,82) za dobu od , datum, do zaplacení. Z celkové částky 26 186,74 Kč s příslušenstvím shora již žalovaný ničeho, ani přes písemné výzvy, nezaplatil.2. O věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání dle § 115a o. s. ř. na základě žalobkyní předložených listinných důkazů se souhlasem účastníků dle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř., když tento postup byl zvolen poté, co žalobkyně byla s odkazy na konkrétní rozhodovací praxi předvídatelně poučena a vyzvána usnesením zdejšího soudu ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , k doplnění tvrzení a důkazů především k procesu posuzování úvěruschopnosti žalovaného, jehož výsledkem bylo uzavření smlouvy o úvěru a žalobkyně svá tvrzení a důkazy doplňujícím podáním ze dne , datum, zcela vyčerpala.3. Po provedeném dokazování níže uvedenými listinnými důkazy má soud za prokázaná skutková tvrzení žalobkyně uvedená v žalobě a učinil následující závěr o skutkovém stavu: , jméno FO, a žalovaným byla dne , datum, ve spojení s Dispozicemi ke kontokorentnímu úvěru ze dne , datum, , Produktovými podmínkami spotřebitelského kontokorentního úvěru a Všeobecnými obchodními podmínkami Banky (dále jen „Podmínky“), uzavřena Smlouva shora a , Anonymizováno, po posouzení úvěruschopnosti povolen debetní zůstatek Flexikredit s úvěrovým limitem ve výši 20 000 Kč. Žalovaný dle Výpisu z úvěrového účtu vyčerpal 24 086,74 Kč dne , datum, , překročil tak povolený úvěrový limit, který následně nesplácel a porušil tak závazky ze Smlouvy. Banka proto v souladu se Smlouvou a Podmínkami ke dni , datum, kontokorentní úvěr zesplatnila dopisem ze dne , datum, (Oznámení o vyčíslení dluhu) a vyzvala žalovaného k jeho zaplacení, což žalovaný nesplnil a dlužná jistina se od , datum, úročila zákonným úrokem z prodlení 14,75 % ročně. Dle Výpisu z úvěrového účtu činila dlužná jistina 24 086,74 Kč, suma poplatků a smluvních pokut 2 100 Kč a kapitalizovaný úrok z prodlení do , datum, částku 1 979,82 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, ve spojení s Přílohou č. , hodnota, k ní se seznamem pohledávek, Výpisem z obchodního rejstříku žalobkyně o její právní osobnosti a Potvrzením o zaplacení úplaty za postoupení, vzal soud za prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně postoupil ke dni , datum, pohledávku za žalovaným včetně příslušenství na žalobkyni. Žalovaný dosud, přes Oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, neobsahující však vyčíslení konkrétní dlužné částky, předané k doručení dle Podacího lístku k němu dne , datum, , ani přes následnou Předžalobní výzvu zástupce žalobkyně ze dne , datum, obsahující vyčíslení konkrétní dlužné částky, odeslanou dle Podacího lístku k ní dne , datum, , ničeho ze žalovaných částek shora nezaplatil.4. Dle Žádosti o povolení debetního zůstatku Flexikredit Standard ze dne , datum, (dále jen „Žádost“) nebylo prokázáno, a to ani poté, co k tomu byla žalobkyně vyzvána usnesením zdejšího soudu ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , že by poskytovatel úvěru řádně ověřoval schopnost žalovaného úvěr splácet, zejména nijak dále neověřoval v Žádosti tvrzené nezbytné měsíční náklady ve výši „0 CZK“, „počet vyživovaných osob: 0“, nijak neověřoval náklady na „bydlení a energie“, zvláště za situace, když v Žádosti uvedená adresa bydliště žalovaného byla adresou sídla úřadu obce, nezjišťoval, z jakého důvodu tomu tak je, z jakého důvodu zanikl předchozí nájemní poměr, zda pro dluhy za bydlení. Neposuzoval aktuální nájemní smlouvu žalovaného, ačkoliv ten uvedl v Žádosti „Druh bydlení: Pronajatý dům/byt“, s toliko tvrzenými „Náklady na bydlení: 8000 CZK“ a, že na této adrese bydlí údajně od , datum, . Nezabýval se náklady na „dopravu, jídlo, osobní náklady“, dalšími čistými příjmy domácnosti, když žalovaný tvrdil na jednu stranu „Celkový příjem domácnosti: 27000 CZK“) a v rubrice Žádosti „Zaměstnavatel“ „Čistý měsíční příjem (průměr za 3M)“ částku „26 6014 CZK“ a v rubrice „Obraty“, že v 04/2023 činil příjem 15 022 Kč, 03/2023 25 823 Kč a 02/2023 22 905 Kč. Neověřoval případné exekuce vedené na žalovaného (např. v Centrální evidenci exekucí). V souvislosti s jeho výdaji se spolehl toliko na odhad jejich výše na základě tvrzení žalovaného, ačkoliv žalovaný vlastnil účet u Banky. V souvislosti se žadatelem toliko jím tvrzenými výdaji se předchůdce žalobkyně spolehl toliko na odhad jejich výše matematickými modely s dosazovanými statistickými údaji a tvrzeními dlužníka. Je s podivem, že ačkoliv bylo známo, že dlužník vlastní účet u žalobkyně, nebyla posuzována struktura jednotlivých výdajů žadatele o úvěr, nebyly vyžádány výpisy z účtu za poslední měsíce před poskytnutím úvěru, za účelem posouzení struktury výdajů. Nebyly ověřovány ani výdaje za plyn, elektřinu a další služby s bydlením spojené (např. SIPO, Předpisem nájemného, Evidenčním listem nájemce). K dalším podrobnostem viz citované usnesení. Na předchozím závěru o nedostatečném zkoumání úvěruschopnosti žalované nemůže ničeho změnit ani neaktuální soudní rozhodnutí Krajského soudu v , adresa, z roku 2020, které se navíc týkalo nároku z jiného právního titulu, než smlouvy o spotřebitelském úvěru jako v nyní projednávané věci.5. Po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu bylo žalobě vyhověno v části 72 %, počítaje v to příslušenství kapitalizované ke dni rozhodování (viz níže), ačkoliv bylo prokázáno, že Smlouva dle svého obsahu splňuje náležitosti § 2395 a násl. o. z. jako smlouva o úvěru. Nadto se však dle ust. § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření Smlouvy, (dále jen „ZoSÚ“), žalovanému poskytnuté plnění považuje za spotřebitelský úvěr, kterým je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle ust. § 86 odst. 1 a 2 věty první ZoSÚ tedy měl poskytovatel při uzavření Smluv shora povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů a jako poskytovatel poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Přitom poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ ve znění účinném do , datum, , poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 větou druhou ZoSÚ, je smlouva neplatná, a to absolutně, jak dovodil Nejvyšší soud ČR zejména v rozhodnutí ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , z důvodu porušení povinnosti poskytovatele úvěru řádným způsobem zkoumat úvěruschopnost spotřebitele. Soud se tedy předně zabýval tím, zda právní předchůdce žalobkyně dostatečně zkoumal úvěruschopnost žalovaného a ze svých zjištění učinil přiléhavý závěr, že je schopen úvěr řádně a včas splácet. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření těchto tvrzení (srovnej k tomu zejm. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). V nyní projednávané věci poskytovatel úvěru řádně a zodpovědně neověřoval skutečnosti uvedené již v odstavci 4. odůvodnění tohoto rozsudku. Soud tak dospěl k závěru, že nebyla řádně splněna povinnost zkoumat úvěruschopnost žalovaného a Smlouvu shledal neplatnou pro rozpor se zákonem dle § 86 ZoSÚ a § 588 o. z. Jak již shora uvedeno, jedná se o neplatnost absolutní pro porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost dlužníka splácet úvěr, což odporuje zákonu.6. U nároků žalobkyně uplatněných ze Smlouvy pak s ohledem na