17 C 290/2025-24 — Okresní soud v Ostravě

1. V řízení se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení mimo jiné částky 36 122 Kč, která jí byla dílčími částkami za dobu od , datum, do , datum, bezhotovostně převedena žalobkyní na účet dle Smlouvy o úvěru č. , hodnota, uzavřené dne , datum, (dále jen „Smlouva“), poté, co byla úspěšně zkoumána úvěruschopnost žalované a kterou se žalovaná zavázala vrátit spolu s ujednaným úrokem a poplatky za poskytnutí úvěru a za službu „Presto“, nejpozději do , datum, . K zaplacení zbývá dlužná jistina 27 903,48 Kč, poplatky za poskytnutí úvěru 1 024,68 Kč (472,36+552,32 Kč), úrok ve výši 28 676,77 Kč (1,02 % denně z dlužné jistiny do zesplatnění dne , datum, ), smluvní pokuta pro případ prodlení ujednaná v čl. VIII. odst. 1 Smlouvy ve výši 608,04 Kč (0,1 % denně z dlužné jistiny v kapitalizované výši pouze za 90 dnů od , datum, do , datum, , ačkoliv prodlení trvá). Z celkové částky 58 212,97 Kč (27 903,48 + 1 024,68 + 608,04 + 28 676,77 Kč) s příslušenstvím toliko z částky 28 928,16 Kč (27 903,48 + 1 024,68 Kč) již žalovaná ničeho, ani přes písemné výzvy, nezaplatila. Pokud by soud neuznal nárok na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, požadovala žalobkyně, aby soud tento nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalované.2. O věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání dle § 115a o. s. ř. na základě žalobkyní předložených listinných důkazů se souhlasem účastníků dle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř., když tento postup byl zvolen poté, co žalobkyně byla s odkazy na konkrétní rozhodovací praxi předvídatelně poučena a vyzvána usnesením zdejšího soudu ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , k doplnění tvrzení a důkazů především k procesu posuzování úvěruschopnosti žalované, jehož výsledkem bylo uzavření smlouvy o úvěru a žalobkyně nikterak nereagovala a svá tvrzení a důkazy označené v žalobě tak zcela vyčerpala.3. Po provedeném dokazování listinami žalobkyní označenými jako důkaz má soud za prokázaná skutková tvrzení uvedená v žalobě a učinil následující závěr o skutkovém stavu: Na základě ujednání ve Smlouvě shora ve spojení s Přehledem bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli s datem zaúčtování nejpozději dne , datum, , žalobkyně bezhotovostně dílčími částkami za dobu od , datum, do , datum, převedla celkem 36 122 Kč na účet č. , č. účtu, , který byl dle Autorizace ověření totožnosti (viz „jine_AccountVerification.pdf“), Údajů o Poskytovateli spotřebitelského úvěru a soudem vyžádané zprávy Banky žalované, veden na jméno žalované. Ve Smlouvě byla mimo jiné ujednána splatnost nejpozději do , datum, . Výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne , datum, , která byla k doručení předána dle Podacího lístku dne , datum, , byla žalovaná marně vyzvána k zaplacení žalované částky „do tří dnů“.4. Soud naopak nevzal za prokázáno, že by žalobkyně splnila povinnost posoudit ke dni uzavření Smlouvy schopnost žalované úvěr splácet, tj. nejen její příjmovou, ale hlavně výdajovou stránku v kontextu osobních poměrů žalované, a to ani listinami označenými žalobkyní jako Obecné principy posuzování a filozofie společnosti s toliko obecně popsanými postupy a principy žalobkyně, ani výpisem „Identifikovaných příjmů“ zabývajícími se toliko příjmovou stránkou žalované a ani Výpisem o posouzení úvěruschopnosti u společnosti , Jméno žalobkyně, . s toliko „Vypočítanými minimálními výdaji“, aniž byly jakkoliv ověřovány zejména z běžného účtu žalované za poslední měsíce před poskytnutím úvěru, za situace, kdy takto lze posoudit též strukturu a zbytnost výdajů. Nebyla posuzována nájemní smlouva žalované, její výdaje za plyn, elektřinu a další služby s bydlením spojené (např. SIPO, Předpis nájemného, Evidenční list nájemce). Nebyl ověřován pracovní poměr žalované, zda je na dobu neurčitou, případně s běžící zkušební dobou, nebyly vyžádány Výplatní pásky žalované za poslední měsíce, zvláště když takto lze ověřit zejména neexistenci exekucí a vyživovací povinnosti k nezaopatřeným dětem (viz tvrzení žalované o dvou členech bez příjmů z celkem čtyřčlenné domácnosti). Žalobkyně neprokázala, že by skutečně ke dni poskytnutí úvěru lustrovala žalovanou v Centrální evidenci exekucí či rejstřících NRKI a BRKI.5. Po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu bylo žalobě vyhověno v části 48 %, počítaje v to i příslušenství kapitalizované ke dni rozhodování (viz níže), ačkoliv bylo prokázáno, Smlouva dle svého obsahu splňuje náležitosti § 2395 a násl. o. z. jako smlouva o úvěru. Nadto se však dle ust. § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření Smlouvy, (dále jen „ZoSÚ“), žalovanému poskytnutá plnění považují za spotřebitelský úvěr, kterým je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle ust. § 86 odst. 1 a 2 věty první ZoSÚ tedy měl poskytovatel při uzavření Smlouvy shora povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů a jako poskytovatel poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Přitom poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 větou druhou ZoSÚ, je smlouva neplatná, a to absolutně, jak dovodil Nejvyšší soud ČR zejména v rozhodnutí ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , z důvodu porušení povinnosti poskytovatele úvěru řádným způsobem zkoumat úvěruschopnost spotřebitele. Soud se tedy předně zabýval tím, zda žalobkyně dostatečně zkoumala úvěruschopnost žalované a ze svých zjištění učinila přiléhavý závěr, že je schopna úvěr řádně a včas splácet. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření těchto tvrzení (srovnej k tomu zejm. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). V nyní projednávané věci poskytovatel úvěru neověřoval žalovanou toliko tvrzené skutečnosti, jak již bylo uvedeno v odstavci 4. tohoto odůvodnění, na které se pro zjednodušení odkazuje, jakož i na poučení a výzvu soudu v usnesení ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, . Soud tak dospěl k závěru, že žalobkyně řádně nesplnila povinnost zkoumat úvěruschopnost žalované a Smlouvu shledal neplatnou pro rozpor se zákonem dle § 86 ZoSÚ a § 588 o. z. Jak již shora uvedeno, jedná se o neplatnost absolutní pro porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost dlužníka splácet úvěr, což odporuje zákonu. Krom toho si uvedeného byla žalobkyně vědoma již v žalobě, když jako alternativu pro případ, „pokud by soud neuznal nárok na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru“, požádala, „aby soud tento nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného“; byť soud není právním posouzením vázán.6. U nároků žalobkyně uplatněných ze Smlouvy pak s ohledem na shora uvedené platí, že plnila-li žalovaná na neplatnou smlouvu, je nutno tato dosavadní plnění dle § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ zohlednit vůči nároku žalobkyně. Podle ust. § 6 odst. 1, 2 o. z. má každý povinnost jednat v právním styku poctivě a nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu. Pokud by k zohlednění plnění poskytnutého spotřebitelem úvěrující mohlo dojít jen na základě námitky vypořádání vzájemného plnění ve smyslu § 2993 o. z., pak by žalobkyně nepřípustně těžila z neplatného jednání, kterého se dopustil právní předchůdce žalobkyně při sjednávání úvěrové smlouvy, pokud neposoudil pečlivě úvěruschopnost žalovaného (srovnej k tomu zejména rozhodnutí Krajského soudu v , adresa, , č. j. , spisová značka, ). Zaplatila-li tedy žalovaná z neplatné Smlouvy částku 8 218,44 Kč, je třeba toto plnění i bez námitky žalované započíst na jistinu, kterou je žalovaná povinna žalobkyni vrátit. Žaloba je proto částečně důvodná u nároku ze Smlouvy, a to ve výši 27 903,56 Kč (rozdíl mezi 36 122 Kč vyplacenými a 8 218,44 Kč již zaplacenými). Splatnost soudem přiznané jistiny nastala ve čtvrtek dne , datum, , tedy dle § 1958 odst. 1 a contrario o. z. „do tří dnů“ (viz lhůta k plnění ve Výzvě ze dne , datum, ) poté, co se má za to dle § 573 o. z., že předmětná Výzva byla žalované doručena 3. pracovní den následující po dni, kdy byla odeslána. Ode dne následující