17 C 353/2025-33 — Okresní soud v Ostravě

1. V řízení se žalobkyně (dále též „Banka“) domáhala po žalovaném, kterému bylo dle Smlouvy o úvěru (dále jen „Smlouva“), po úspěšném posouzení jeho úvěruschopnosti vyplaceno dne , datum, převodem na účet , částka, , plnění ze Smlouvy. Dle Smlouvy měl být kromě jistiny zaplacen úrok ze Smlouvy ve výši 11,5 % ročně (rok dle Smlouvy činí 360 dnů), a to v 96 měsíčních splátkách po , částka, se splatností vždy k 15. v měsíci počínaje od , datum, . Celkem bylo zaplaceno , částka, , poslední příslušná splátka byla uhrazena dne , datum, a úvěr tak byl po předchozí marné výzvě ke dni , datum, zesplatněn. K zaplacení zbývá dlužná jistina , částka, , Poplatky za poskytnuté služby související s poskytnutým úvěrem ve výši , částka, , kapitalizovaný úrok , částka, ke dni , datum, , kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši , částka, za dobu do , datum, do , datum, , úrok ve výši 11,5 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení. Z celkové částky , částka, s příslušenstvím shora již žalovaný ničeho, ani přes písemnou výzvu, nezaplatil.2. O věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání dle § 115a o. s. ř. na základě žalobkyní předložených listinných důkazů se souhlasem účastníků dle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř., když tento postup byl zvolen poté, co žalobkyně byla s odkazy na konkrétní rozhodovací praxi předvídatelně poučena a vyzvána usnesením zdejšího soudu ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , k doplnění tvrzení a důkazů především k procesu posuzování úvěruschopnosti žalovaného, jehož výsledkem bylo uzavření smlouvy o úvěru a žalobkyně svá tvrzení a důkazy doplňujícím podáním ze dne , datum, zcela vyčerpala.3. Po provedeném dokazování listinami žalobkyní označenými jako důkaz má soud za prokázaná níže uvedená skutková tvrzení a učinil následující závěr o skutkovém stavu: Výpisem z Obchodního rejstříku žalobkyně byla prokázána její právní osobnost a předmět činnosti. Dle smlouvy o bankovních službách ze dne , datum, (o zřízení a vedení balíčku MůjÚčet, o vydání a používání platební karty, o poskytování přímého bankovnictví, o vydání a používání osobního certifikátu), jejíž nedílnou součástí jsou Všeobecné obchodní podmínky a Sazebník Banky, si tehdejší smluvní strany sjednaly mimo jiné vedení běžného účtu č. , č. účtu, pro žalovaného. Dle Smlouvy o úvěru ze dne , datum, k účtu č. , č. účtu, , která byla uzavřena elektronicky a jejíž nedílnou součástí byly Úvěrové podmínky pro fyzické osoby nepodnikatele ve spojení se Standardními informacemi o spotřebitelském úvěru, žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši , částka, převodem na účet shora (viz též Výpis z účtu ze dne , datum, ). Žalovaný se zavázal splácet úvěr po , částka, měsíčně nejpozději do , datum, . Dle Historického výpisu z úvěrového účtu, obsahujících platební historii za dobu od čerpání úvěru ve spojení s Legendou k historickému výpisu, bylo žalovaným celkem zaplaceno , částka, , z toho naposledy , částka, dne , datum, . Výzvou k okamžitému splacení dluhu ze dne , datum, , předanou k přepravě dle Dodejky k ní dne , datum, , byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu. Předchozí Upomínky ze dne , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, se jednak týkaly dílčích splátek a jednak nebyly zaslány doporučeně. Žalovaný dosud, i přes písemnou Předžalobní výzvu zástupce žalobkyně ze dne , datum, , odeslanou dle Podacího archu k ní dne , datum, , ničeho ze žalovaných částek shora již nezaplatil.4. Dle listiny označené jako Návrh na poskytnutí úvěru a report průběhu schválení ze dne , datum, nebylo prokázáno, a to ani poté, co k tomu byla žalobkyně vyzvána usnesením zdejšího soudu označeným v odstavci 2. odůvodnění shora, že by jako poskytovatel úvěru řádně ověřovala schopnost žalovaného úvěr ze Smlouvy splácet, zejména se nijak nezabývala (rozuměj neověřovala; výpisy příchozích částek na účet žalovaného byl vtělen přímo do podání ze dne , datum, , aniž by bylo lze dovodit, že tento výpis byl k dispozici žalobkyni již ke dni úvěru) příjmy žalovaného, když se toliko spokojila s prohlášením příjmu v Návrhu na poskytnutí úvěru ze dne , datum, , tedy se zodpovědně nezabývala tím, zda byl žalovaný schopen vytvářet finanční rezervu korespondující s budoucí splátkou , částka, měsíčně a nezabýval se tak udržitelností splátkové povinnosti i do budoucna, když si nenechal předložit zejm. pracovní smlouvu, aby ověřil, zda nejde o pracovní poměr na dobu určitou, či ve zkušební době. Žalobkyně vycházela ze skóringového modelu zhodnocení úvěruschopnosti žalovaného z hlediska demografických a behaviorálních dat, s tím, že je žalovaný schopen úvěr splácet. Nebyly ověřovány výdaje společné domácnosti žalovaného, natož jejich struktura, zejména výdaje rodiny žalovaného za plyn, elektřinu a další služby s bydlením spojené (např. SIPO, Předpis nájemného, Evidenční list nájemce) a jeho podíl na nich, nebylo rovněž ničeho zjišťováno k případným osobním poměrům žalovaného, vyživovacím povinnostem k dalším osobám, nebyly vyžádány např. výplatní pásky za poslední měsíce před poskytnutím úvěru, zvláště když takto lze ověřit zejména absenci vyživovací povinnosti i, zda není zatížen případnými exekucemi (k podrobnostem viz shora již označené usnesení). Žalobkyně, ačkoliv provedla šetření Otiskem z registrů BRKI/NRKI a Solus ze dne , datum, a bylo jí tak známo, že žalovaný má mimo žalobkyni jeden další dluh vyplývající ze Smlouvy o operativním leasingu ze dne , datum, se splátkou , částka, a zbývající sumou splátek , částka, , měla k dispozici toliko jeho tvrzení o zjevně realitě neodpovídajících výdajích osobních , částka, a na bydlení , částka, , nezkoumala dostatečně individualizovaně a tedy odpovědně, zda žalovaný motivovaných získáním úvěru v zajisté tíživé finanční situaci nežádá o úvěr na krytí předchozího dluhu z operativního leasingu, který nebyl ke dni poskytnutí následného úvěru splacen, tj. co konkrétně bylo dovozeno z toho, že žalovaný žádá o další a další úvěr, ačkoliv předchozí není předtím splacen, když z uvedeného bylo patrno, že žalovaný není schopen „ušetřit“ ani „použitelný příjem“, což se ostatně projevilo tím, že ze , částka, zaplatil toliko , částka, .5. Po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu bylo žalobě vyhověno pouze co do 77 %, počítaje v to i kapitalizované příslušenství ke dni rozhodování (viz níže), ačkoliv bylo prokázáno, že Smlouva dle svého obsahu splňuje náležitosti § 2395 a násl. o. z. jako smlouva o úvěru. Nadto se však dle ust. § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni poskytnutí úvěru shora, (dále jen „ZoSÚ“), žalovanému poskytnuté plnění považuje za úvěr spotřebitelský, kterým je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle ust. § 86 odst. 1 a 2 věty první ZoSÚ tedy měl poskytovatel při uzavření Smlouvy shora povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů a jako poskytovatel poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Přitom poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ ve znění účinném do , datum, , poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 větou druhou ZoSÚ, je smlouva neplatná, a to absolutně, jak dovodil Nejvyšší soud ČR zejména v rozhodnutí ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , z důvodu porušení povinnosti poskytovatele úvěru řádným způsobem zkoumat úvěruschopnost spotřebitele. Soud se tedy předně zabýval tím, zda žalobkyně dostatečně zkoumala úvěruschopnost žalovaného a zda ze svých zjištění učinila přiléhavý závěr, že je schopen úvěr řádně a včas splácet. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření těchto tvrzení (srovnej k tomu zejm. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). V nyní projednávané věci poskytovatel úvěru neověřoval žalovaným v Návrhu na poskytnutí úvěru ze dne , datum, tvrzené skutečnosti tak, aby bylo lze činit závěr, že postupoval v duchu zásad zodpovědného úvěrování, když v podrobnostech se odkazuje na již uvedené shora zejména ve 4. odstavci tohoto odůvodnění. Soud tak dospěl k závěru, že žalobkyně řádně nesplnila povinnost zkoumat úvěruschopnost žalovaného a Smlouvu shledal neplatno