18 C 208/2025-24 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne , datum, domáhala po žalovaném zaplacení částky 25 200 Kč s příslušenstvím v podobě zákonných úroků z prodlení, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč a smluvní pokuty ve výši 6 840 Kč s odůvodněním, že žalovaný uzavřel dne , datum, s žalobkyní smlouvu o zápůjčce, na základě níž žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal za poskytnutí zápůjčky uhradit poplatek 5 200 Kč, který byl splatný spolu s jistinou dne , datum, . Žalovaný však své smluvní závazky neuhradil řádně a včas. Žalobkyně požadovala také úhradu smluvní pokuty ve výši 0,1 % z dlužné jistiny za každý den prodlení za období od , datum, do , datum, ve výši 6 840 Kč a účelně vynaložených nákladů v souvislosti s prodlením v celkové výši 2 500 Kč.2. Žalovaný se ve věci žádným způsobem nevyjádřil.3. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci.4. Ze Smlouvy o zápůjčce ze dne , datum, soud zjistil, že jako smluvní strany jsou zde uvedeny žalobkyně jako věřitel a žalovaný označený svým jménem a příjmením, adresou bydliště, rodným číslem, telefonním číslem a e-mailem jako klient. Tato smlouva je opatřena podpisy osob jednajících za žalobkyni, přičemž u jména a příjmení žalovaného je uveden údaj o času a PIN kódu. Předmětem smlouvy je závazek věřitele, že na požádání poskytne klientovi peněžní prostředky 20 000 Kč na bankovní účet žalovaného číslo , č. účtu, s tím, že žalovaný poskytnuté peněžní prostředky vrátí věřiteli společně s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 5 200 Kč do , datum, . Klient se v případě svého prodlení zavázal nahradit žalobkyni účelně vynaložené náklady, které vznikly věřiteli v souvislosti s prodlením klienta, a to 500 Kč za každou písemnou upomínku/výzvu k úhradě. V případě prodlení klienta s plněním jeho závazků se klient zavazuje uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení.5. Z Výpisu z účtu soud zjistil, že žalobkyně poukázala na bankovní účet žalovaného číslo , č. účtu, dne , datum, částku 20 000 Kč.6. Soud má za prokázané, že žalobkyně vyhotovila ve dnech , datum, , , datum, , , datum, , , datum, a , datum, listiny označené jako Upomínka/Opakovaná výzva k úhradě, v nichž žalovaného vyzývala k úhradě dlužné částky, avšak soud nemá za prokázané odeslání těchto upomínek do dispozice žalovaného.7. Z Výzvy k úhradě před podáním žaloby soud zjistil, že dne , datum, byl žalovaný zástupcem žalobkyně vyzván k úhradě dlužné částky 32 098 Kč vyplývající ze smlouvy o zápůjčce do tří dnů. Z podacího lístku se podává, že tato výzva byla žalovanému odeslána dne , datum, doporučeně poštou na adresu uvedenou ve smlouvě.8. Zjištěný závazkový vztah mezi žalobkyní a žalovaným soud právně kvalifikuje podle ust. § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále také jen o. z.), upravujících smlouvu o úvěru, protože zjištěná smlouva obsahuje podstatné náležitosti tohoto smluvního typu. Dále je třeba zdůraznit, že zatímco žalobkyně podniká mimo jiné v oblasti poskytování úvěrů a smlouvu nepochybně uzavírala v rámci své podnikatelské činnosti, tak žalovaný na rozdíl od žalobkyně smlouvu v postavení podnikatele neuzavíral, a proto je třeba na smluvní vztah aplikovat také ustanovení spotřebitelského práva, zejména zákon číslo 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále také jen ZoSÚ).9. Podle § 2 zákona ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.10. Podle § 3 písm. c) ZoSÚ je posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.11. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.12. Dle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy13. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.14. Úvodem soud uvádí, že by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči podnikateli pozitivním zásahem ze strany soudu (nerovné postavení spočívá jak v ekonomické síle spotřebitele vůči poskytovateli úvěru, tak v úrovni jeho informovanosti), pokud by takový zásah ze strany soudu závisel na námitce spotřebitele. Závěr o absolutní neplatnosti smluv, které jsou v rozporu s právem na ochranu spotřebitele, odpovídá ustálené judikatuře Soudního dvora Evropské unie, jehož závěry mají při výkladu norem spotřebitelského práva implementovaných do našeho právního řádu z unijního práva nezastupitelný význam. Je tedy zřejmé, že česká právní úprava stanovující pro případ porušení povinnosti zkoumání úvěruschopnosti pouze relativní neplatnost, je v přímém rozporu s požadavky směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne , datum, (dále jen „směrnice 2008/48/ES“) a zakotvuje tak nižší standard ochrany, než který uvedená směrnice zamýšlela. Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. eurokonformního výkladu v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne , datum, tak, aby dosáhl jí zamýšleného výsledku, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky Marleasing , jméno FO, C-106/89, EU:C:1990:395, , jméno FO, C-240–244/98, EU:, právnická osoba, :346, Konstantinos Adeneler C-212/04, EU:C:2006:443). Ačkoliv taková interpretace způsobí praktickou obsolentnost § 87 odst. 1 věty druhé ZosÚ, je v tomto případě možná (MELZER, Filip. Metodologie nalézání práva. Úvod do právní argumentace. 1. vydání. , adresa, : , právnická osoba, . Beck, 2009, s. 146 – 167 a s. 174 - 178) nebo rozsudek Simmenthal SpA, C-106/77, ECLI:EU:C:1978:49).15. Soud nevzal za prokázáno, že by žalobkyně před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudila s odbornou péčí schopnost žalovaného úvěr splácet, a to pokud jde o příjmovou i výdajovou stránku poměrů žalovaného. Žalobkyně blíže nezkoumala příjmy a výdaje žalovaného a spolehla se na tvrzení žalovaného, aniž by takto získané údaje ověřovala. Žalobkyně nemohla objektivně posoudit úvěruschopnost žalovaného, jestliže neměla k dispozici ověřené údaje o jeho příjmech a výdajích. Soud byl připraven u ústního jednání žalobkyni poučit o nutnosti doplnit skutková tvrzení a označit důkazy k prokázání tvrzení o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, avšak žalobkyně se nedostavila k jednání před soudem a připravila se tak o možnost být ze strany soudu poučena podle ust. § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. S ohledem na neunesení břemene tvrzení a důkazního břemene ohledně splnění povinnosti posoudit schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí soud dospěl k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o zápůjčce ze dne , datum, pro rozpor se zákonem (shora citované ust. § 86 a § 87 odst. 1 ZoSÚ, § 580 odst. 1 o. z.), když k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu (§ 588 o. z.).16. Soud považuje provedené důkazy za dostatečné k prokázání tvrzení, že žalobkyně poskytla žalovanému převodem na jeho bankovní účet dne , datum, částku 20 000 Kč. Dále vzal soud za prokázáno, že výzvou ze dne , datum, žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky do tří dnů. Tato výzva byla žalovanému odeslána doporučeně poštou na adresu uvedenou ve smlouvě dne , datum, .17. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu soud uzavírá, že žalobkyně poskytla žalovanému z neplatného právního jednání částku 20 000 Kč. Žalovaný se přijetím této částky bezdůvodně obohatil ve smyslu ust. § 2991 o. z., a proto je povinen žalobkyni toto obohacení vrátit. Jeliko