29 C 143/2025-12 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 6. 12. 2024 domáhala po žalovaném úhrady částky 20 000 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne 6. 3. 2024 uzavřela s žalovaným jako dlužníkem smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru číslo , hodnota, , kterou se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč. Smlouva byla sjednána elektronicky prostřednictvím klientské zóny. Úroky úvěru měly být žalovaným hrazeny v měsíčních splátkách 4 000 Kč. Žalovaný nedodržel splátkový kalendář a dostal se do prodlení se splátkou splatnou 15. 6. 2024. Na základě tohoto porušení smluvních povinností zaslala žalobkyně žalovanému 1. upomínku dne 20. 6. 2024. Žalovaný však své závazky neuhradil, a proto byla žalovanému zaslána 2. upomínka dne 5. 7. 2024. Žalobkyně proto v souladu s ustanovením článku V. odst. 5.5 smlouvy o úvěru zesplatnila úvěr a vyzvala žalovaného k úhradě zbývající jistiny úvěru, kapitalizovaného smluvního úroku a nákladů na upomínkování a nákladů právního zastoupení. Žalovaný neuhradil na jistině ničeho. Žalobkyně tak požaduje částku 20 000 Kč za zesplatněnou jistinu, dále náklady na upomínkování ve výši 1 000 Kč.2. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, který se však žalovanému nepodařilo doručit do vlastních rukou, proto byl tento usnesením Okresního soudu v , adresa, ze dne 17. 3. 2025, číslo jednací EPR , č. účtu, –11 zrušen a ve věci bylo nařízeno ústní jednání.3. K ústnímu jednání nařízenému na 26. 8. 2025 se žádný z účastníků nedostavil, přičemž žalobkyně a její právní zástupce se z tohoto jednání omluvili. Bylo tedy jednáno a rozhodnuto v nepřítomnosti účastníků v souladu s ustanovením § 101 odst. 2 a 3 o. s. ř.4. Ke zjištění skutkového stavu soud provedl tyto listinné důkazy, ze kterých učinil následující skutková zjištění:- ze smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru číslo , hodnota, bylo zjištěno, že žalobkyně jako poskytovatelka uzavřela žalovaným jako spotřebitelem smlouvu, na základě které se zavázala poskytnout žalovanému částku 20 000 Kč s tím, že úvěr byl splatný na dobu určitou 12 měsíců a celková částka byla splatná 15. 2. 2025. Žalovaný se ve smlouvě zavázal zaplatit celkem částku 68 000 Kč s tím, že z toho je částka 48 000 Kč jako úrok. Smluvní strany sjednaly, že po dobu trvání smlouvy bude úrok z poskytnuté jistiny hrazen formou pravidelných měsíčních splátek bez umoření jistiny ve výši 4 000 Kč. S poslední splátkou měla být uhrazena jistina úvěru. Dále bylo smluveno, že pokud nedojde ze strany spotřebitele ani po dvou upomínkách k úhradě celé dlužné částky, je poskytovatel oprávněn zesplatnit jistinu úvěru. Smlouva byla uzavřena elektronicky prostřednictvím klientského účtu Mezi účastníky bylo rovněž smluveno, že poskytovatel zašle upomínky k úhradě dlužné částky prostřednictvím e-mailové adresy, přičemž upomínka je zpoplatněna částkou 500 Kč, stejně tak, jako druhá upomínka;- z přílohy č. , hodnota, – Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele bylo zjištěno, že žalobkyně vypočítala, že finanční zůstatek žalovaného je částka 22 268 Kč s tím, že zohlednila náklady na bydlení a splátku poskytovaného úvěru ve výši 4 000 Kč;- dle předsmluvních informací žalobkyně vyžádala od žalovaného souhlas se zpracováním osobních údajů, dále poskytla vzorec pro výpočet roční procentní sazby nákladů a poskytla formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru;- z detailu pohybu – okamžitá příchozí platba od společnosti , právnická osoba, bylo zjištěno, že žalovaný uhradil ze svého účtu , č. účtu, na účet , č. účtu, 1 Kč;- z listiny Detail pohybu - bezhotovostní platba bylo zjištěno, že z účtu číslo , č. účtu, byla na účet číslo , č. účtu, vyplacena částka 20 000 Kč;- z e-mailu zaslaného žalobkyní žalovanému dne 20. 6. 2024 a 5. 7. 2024 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzývala žalovaného k úhradě dlužných splátek;- z předžalobní výzvy, která obsahovala i zesplatnění úvěru ze dne 21. 11. 2024, bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě celkové dlužné částky 46 280 Kč ve lhůtě do 5. 12. 2024.5. Na základě výše provedených důkazů soud učinil tento závěr o skutkovém stavu: Žalobkyně uzavřela s žalovaným tzv. smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru, na základě které poskytla žalovanému částku 20 000 Kč, a to na účet, ze kterého byla žalovaným uhrazena částka 1 Kč. Žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu, avšak bezvýsledně.6. Zjištěný skutkový stav soud posoudil dle následujících zákonných ustanovení:7. Podle § 2390 Občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.8. Dle ustanovení § 588 Občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.9. Dle ustanovení § 2991 odst. 1 Občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.10. Dle ustanovení § 1968 věta prvá Občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.11. Dle ustanovení § 1970 věta prvá Občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroků z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný.12. Dle ustanovení § 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“) je spotřebitelským úvěrem odložena platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.13. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy, spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Posouzením úvěruschopnosti spotřebitele je posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr (§ 3 písm. c) ZoSÚ).14. Dle ustanovení § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku při tom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo, jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.15. Podle ustanovení § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v 3leté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.16. Po shora zjištěném skutkovém stavu soud dospěl na základě citovaných právních předpisů k následujícímu právnímu posouzení věci:17. Soud nejprve uvádí, že Smlouvu uzavřenou mezi účastníky vyhodnocuje jako Smlouvu o zápůjčce, neboť obsahuje podstatné náležitosti tohoto smluvního typu, přičemž byla uzavřena žalobkyní, jako podnikatelkou, v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaným, jako spotřebitelem, v důsledku čehož na Smlouvu nutno aplikovat jednak ustanovení občanského zákoníku a jednak ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru. Smlouva jako taková přitom byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, jak má na mysli ustanovení § 562 odst. 1 Občanského zákoníku. Klíčovou relevanci pak mají v projednávaném sporu citované ustanovení § 86 a § 87 ZoSÚ, neboť tyto upravují povinnost poskytovatele úvěru zkoumat tzv. úvěruschopnost spotřebitele. V této souvislosti soud připomíná závěr Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 1. 4. 2015 sp. zn. , spisová značka, , že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka; věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho potvrzení, aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje; jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky po