34 C 484/2025-17 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobkyně se svou žalobou podanou u Okresního soudu v , adresa, dne 27. 8. 2025 domáhala po žalovaném zaplacení částky 20 000 Kč s příslušenstvím a nákladů spojených s uplatněním pohledávky výši 1 000 Kč, s odůvodněním, že dne 20. 1. 2025 mezi žalobkyní, jakožto věřitelem a žalovaným, jakožto dlužníkem byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru číslo , hodnota, (dále jen smlouva),čímž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč, který byl ve prospěch žalovaného vyplacen v souladu s čl. 4. 3. smlouvy. Smlouva byla uzavřena elektronicky prostřednictvím klientské zóny v souladu s čl. 10 smlouvy o úvěru, na čem se strany dohodly. Úroky úvěru měly být žalovaným hrazeny v měsíčních splátkách 5 000 Kč vždy k 15. každého kalendářního měsíce. Žalovaný však neplnil řádně své povinnosti, a to přestože mu žalobkyně opakovaně zaslala upomínku k zaplacení dlužné částky. Proto žalobkyni nezbývalo, než přistoupit dle čl. 5. odst. 5. smlouvy k zesplatnění úvěru, když vyzvala žalovaného zároveň ve smyslu § 142a o. s. ř. k úhradě dlužné částky, když tato výzva byla řádně podaná na poště. Dlužná částka však žalovaným nebyla zaplacena.2. K soudnímu jednání konanému dne 5. 3. 2026 se žalobkyně omluvila, žalovaný se bez předchozí omluvy nedostavil, soud za užití ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. tak jednal v nepřítomnosti účastníků, kdy vycházel žalobních tvrzení, žalobkyní doložených důkazů a z obsahu spisu3. Po provedeném dokazování soud učinil tato zjištění z těchto důkazů:4. Z listiny označené jako údaje o spotřebitelském úvěru bylo uvedeno, že žalobkyně poskytuje žalovanému neúčelový hotovostní úvěr v částce 20 000 Kč, doba trvání spotřebitelského úvěru je 12 měsíců, s tím, že úvěr není zajištěn a bude se splácet ve formě splátek po 5 000 Kč splatných vždy ke každému 15. dni měsíčně po dobu 12 měsíců. Tato listina nebyla nikterak žádnou ze stran opatřena podpisem5. Z listiny o poskytnutí spotřebitelského úvěru bylo zjištěno, že tato měla mít podepsána dne 20. 1. 2025, s tím, že bylo stanoveno, že žalobkyně, jakožto věřitel se zavazuje vyplatit žalovanému, jakožto dlužníkovi částku 20 000 Kč.6. Z listiny označené jako posouzení úvěruschopnosti žadatele o úvěr bylo zjištěno, že u žalovaného bylo uvedeno v této kolonce jeho jméno, příjmení, stav, vzdělání a bydliště, včetně doručovací adresy, měl být doložen občanský průkaz číslo , hodnota, , bylo zde uvedeno, že příjem prohlášený spotřebitelem je 50 000 Kč a příjem nalezený na bankovní účtu je 40 000 Kč, s tím, že náklady na bydlení žalovaného představují částku 15 000 Kč, nebyly přiloženy žádné listiny, které by tyto výdaje či příjmy osvědčovaly.7. Z potvrzení , Anonymizováno, a.s. bylo zjištěno, že číslo účtu , č. účtu, na číslo protiúčtu číslo , č. účtu, s názvem , Jméno žalovaného, byla zaslaná částka 1 Kč dne 20. 1. 2025.8. Z detailu pohybu bezhotovostní platby, bylo zjištěno, že z čísla účtu , č. účtu, byla na protiúčet číslo , č. účtu, poukázána žalobkyní částka 20 000 Kč dne 21. 1. 2025 s poznámkou: , jméno FO, úvěr.9. Z listiny označené jako předžalobní výzva zesplatnění úvěru a oznámení o převzetí právního zastoupení ze dne 28. 7. 2025 bylo zjištěno, že tímto žalobkyně přistoupila k zesplatnění úvěru ve smyslu § 142a o. s. ř. a vyzvala žalovaného k zaplacení částky v celkové výši 47 876,77 Kč představující mimo jiné i zbývající jistinu úvěru ve výši 20 000 Kč, a to ve lhůtě do 11. 8. 2025, s poučením ve smyslu § 142a o. s. ř.10. Z podacího lístku vystaveného , právnická osoba, . dne 28. 7. 2025 bylo zjištěno, že tato výzva byla podána na poště dne 28. 7. 2025.11. Na základě shora uvedeného soud další důkazy nekonstatuje, neboť z nich nezjistil žádné relevantní právní skutečnosti, kdy dospěl k závěru, že žalobkyně řádně neprověřovala schopnost žalovaného čerpaný úvěr splácet před vlastním uzavřením smlouvy.12. Soud tak nevzal za prokázané, že by mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru v žalobě tvrzeného obsahu. Žalobkyně sice předložila k důkazu žalovaným nepodepsanou listinu dané smlouvy a její přílohy, nicméně z těchto listin se uzavření smlouvy s žalovaným nepodává, resp. nebylo v řízení prokázáno, že by text odpovídal projevu vůle žalovaného. Nebylo totiž prokázáno, že by smlouva o tvrzeném obsahu byla skutečně mezi těmito účastníky uzavřena prostřednictvím elektronických prostředků, tedy pomocí prostředků komunikace na dálku, žalobkyně nedoložila ani žádné relevantní důkazy k prokázání svého tvrzení ohledně způsobu, jakým byla smlouva podepsána a uzavřena. Soud však nevzal za prokázané, že by předchůdkyně žalobkyně řádně prověřila schopnost žalovaného čerpaný úvěr splácet před uzavřením smlouvy. Pokud by její uzavření bylo totiž prokázáno, soud by po právní stránce posoudil vztah mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným podle § 2395 a následujících zákona 89/2012 Sb., o. z. jako vztah ze smlouvy o úvěru, která však nebyla platně uzavřena. Jak se podává ze skutkového závěru soudu, tak žalobkyně uzavřela smlouvu jako podnikatel, v rámci své podnikatelské činnosti. Žalovaný uzavíral smlouvy v postavení spotřebitele. S ohledem na obsah smlouvy, který je poskytnutím úvěru podnikatelem spotřebiteli, je třeba na závazkový vztah aplikovat také příslušná ustanovení § zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, kdy podle § 186 odst. 1 tohoto zákona je věřitel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací, získaných od spotřebitele a jeli to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Spotřebitelský úvěr se poskytne jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, kterou se sjednal spotřebitelský úvěr dle § 87 tohoto zákona neplatná. Požadavek na posouzení úvěruschopnosti má v prvé řadě chránit nikoliv poskytovatele úvěru, ale i spotřebitele. Posouzení úvěruschopnosti je úřední povinností a též i v souladu s rozhodnutím ústavního soudu sp. III. US 4129/18. Soud však v daném případě dospěl k závěru, že byť žalobkyně předložila soudu doklady jako přílohu č. , hodnota, ke smlouvě o prověřování úvěruschopnosti žalovaného, nikterak však nedoložila jeho životní náklady a příjmy žádným relevantním způsobem. Za těchto okolností má soud za to, že beze zbytku nesplnila žalobkyně povinnost řádného posouzení úvěruschopnosti, a proto soud vyhodnotil tuto smlouvu jako absolutně neplatnou pro nesplnění této povinnosti. Nicméně soud bere za průkazné, že žalobkyně s žalovaným vstoupila v jednání o půjčení částky ve výši 20 000 Kč. Soud takto vzal za prokázané, že právě v tomto rozsahu získal tyto peněžní prostředky žalovaný převodem na svůj účet z účtu žalobkyně, které však žalobkyni neuhradil a to ani po té, co byl žalobkyně k tomuto vyzván v rámci předžalobní výzvy.13. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 S., občanský zákoník, v účinném znění (dále v textu jen „OZ“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.14. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu soud uzavírá, že bylo prokazatelně osvědčeno, že žalobkyně poskytla a vyplatila žalovanému částku 20 000 Kč. Žalovaný se přijetím této částky bezdůvodně obohatil a je povinen toto obohacení vydat. Soud proto žalobě vyhověl co do částky 20 000 Kč a jestliže byl žalovaný vyzván předžalobní výzvou ze dne 28. 7. 2025 k zaplacení částky nejpozději do 11. 8. 2025 a byla řádně podána na poště dne 28. 7. 2025 (ve smyslu § 573 o. z. se považuje výzva za doručenou 3. dnem po jejím odeslání), tzn. že dne 31. 7. 2025 již byla výzva žalovanému k uhrazení částky doručena), pak je nepochybné, že žalovaný k tomuto datu již byl v prodlení se splněním peněžitého závazku vůči žalobkyni ve smyslu § 1968 a 1970 o. z. a proto jej soud zavázal k zaplacení požadovaného příslušenství z částky 20 00 Kč, když výše úroku z prodlení je odůvodněná nařízením vlády č. 351/2013 Sb.15. Ve zbylé části nároku soud považuje žalobu z důvodu výše uvedených za nedůvodnou, a proto byla zamítnuta tak, jak je uvedeno v odstavci II. výroku tohoto rozhodnutí, když jestliže nebyla mezi žalobkyní a žalovaným platně uzavřená smlouva a žalovaný se k tomuto nikterak jinak smluvně nezavázal, nepřísluší žalobkyni nárok na náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 000 Kč.16. Jelikož žalobkyně byla se svým nárokem úspěšná v rozsahu 96 %, soud za užití ustanovení § 142 odst. 3 o. s. ř. kdy neúspěch žalobkyně vyhodnotil jako nepatrný, zavázal žalovaného k zaplacení plné náhrady nákladů řízení, a to v částce 2 340 Kč představují