34 C 92/2025-94 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobkyně se svou žalobou, podanou soudu dne 22. 11. 2024 domáhala po žalovaném zaplacení částky 94 000 Kč s příslušenstvím a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 000 Kč, jakož i náhrady nákladů řízení s odůvodněním, že dne 21. 3. 2024 uzavřela s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , kterou se zavázal žalovaný zaplatit žalobkyni ve výši 94 000 Kč, kdy úvěr byl vyplacen v souladu s článkem IV. odst. 4. 3 smlouvy o úvěru. Smlouva byla sjednána elektronicky prostřednictvím klientské zóny, s čímž žalovaný souhlasil. Uzavření smlouvy o úvěru je patrné z autorizačních doložek, připojených ke smluvní dokumentaci a z předsmluvních informací. Bylo ujednáno, že bude žalovaný splácet úroky úvěru v měsíčních splátkách po 9 400 Kč ke každému 15. dni příslušného kalendářního měsíce. Žalovaný však nedodržel splátkový kalendář a dostal se do prodlení se splátkou splatnou ke dni 15. 4. 2024, proto byl upomínán žalobkyní upomínkou ze dne 22. 4. 2024 k úhradě dlužné splátky. Tuto dlužnou splátku neuhradil, proto mu žalobkyně zaslala dne 5. 5. 2024 druhou upomínku k úhradě dlužné splátky. Ani poté dlužnou splátku žalovaný žalobkyni nesplatil, proto dle čl. 5. 5 smlouvy došlo k zesplatnění úvěru a žalovaný byl vyzván k úhradě zbývající jistiny, kapitalizovaného smluvního úroku vypočteného ode dne prodlení danou splátkou do dne zaslání zesplatnění, náklady na upomínání a na právní zastoupení. Žalovaný však dlužnou částku žalobkyni nezaplatil, a to přesto, že byl předžalobní upomínkou ze dne 21. 9. 2024 vyzván k zaplacení úvěru ve smyslu § 142a) o. s. ř. byl zároveň informován o zesplatnění úvěru.2. Žalovaný s žalobou nesouhlasil, když namítal, že žalobkyně mu neuhradila z titulu smlouvy o úvěru č. , hodnota, částku 94 000 Kč, ale toliko 20 464 Kč, zbylé peněžní prostředky, které měly sloužit na úhradu předchozího dluhu, nikdy neobdržel, když je sice pravdou, že měl již v době předchozí sjednánu smlouvu o úvěru s žalobkyní, zapůjčeno mu bylo okolo 60 000 Kč, t toho žalobkyni uhradil asi 58 000 Kč, a tudíž nemůže být dluh vůči žalobkyni v takové výši, jaký žalobkyně uváděla.3. K soudnímu jednání konanému dne 24. 7. 2025 se oba účastnící omluvili, soud tak za užití ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal v nepřítomnosti účastníků, přičemž vycházel ze žalobních tvrzení, doložených listinných důkazů a z obsahu spisu4. Po provedeném dokazování soud dospěl k těmto zjištěním z níže uvedených listin k důkazu.5. Z listiny o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, bylo zjištěno, že smlouva měla být podepsána zástupcem žalobkyně dne 21. 3. 2024. Z této smlouvy se podává, že jako osoba věřitele je označena žalobkyně, jako osoba dlužníka je označený žalovaný, když předmětem této smlouvy je smlouva o poskytnutí úvěru ve výši 94 000 Kč a to tak, že 20 464 Kč bude vyplaceno na účet spotřebitele č. , Anonymizováno, a zbylá částka ve výši 73 536 Kč bude na základě žádosti spotřebitele, poskytovatelem vyplacena ve prospěch věřitele za účelem úplné úhrady předchozího závazku spotřebitele vůči věřiteli.6. Z listiny označené jako příloha č. , hodnota, k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele bylo zjištěno, že se tato vztahuje k osobě žalovaného, kdy se zde uvádí, že průměrný příjem spotřebitele 26 058 Kč, náklady na bydlení jsou 3 000 Kč, pravidelné finanční závazky 580 Kč a splátka poskytovaného úvěruje 1 400 Kč i takto zůstává spotřebiteli 13 078 Kč; tato příloha nebyla žalovaným podepsána.7. Žalobkyně předložila soudu kopii potvrzení o příjmech žalovaného za měsíce prosinec 2023, kdy bylo zjištěno, že na účet žalovaného byla vyplacena částka 26 628 Kč po příslušných srážkách, za leden 2024 byla výplata na účet ve výši 31 095 Kč po příslušných srážkách a za měsíc únor 2024 byla výplata na účet ve výši 25 489 Kč po příslušných srážkách.8. Dále žalobkyně předložila lustraci z registru SOLUS a z registru REPI vztahující se k osobě žalovaného s tím, že bylo zjištěno, že vůči žalovanému bylo vedeno insolvenční řízení, které však již bylo skončeno výpisem ke dni 21. 3. 2024. Žalobkyně rovněž předložila kopii občanského průkazu žalobce č. , hodnota, , vystaveného dne 11. 3. 2024.9. Ze sdělení o provedení bezhotovostní platby bylo zjištěno, že dne 22. 3. 2024 byla vyplacena z účtu č. , č. účtu, částka 20 464 Kč na číslo protiúčtu č. , č. účtu, , když se jednalo o doplatek úvěru na žalovaného. Z detailu pohybu okamžité příchozí platby bylo zjištěno, že je zde uvedeno, že protiúčet je pod názvem , Jméno žalovaného, , a to pod číslem , č. účtu, , kdy byla uvedena správa pro příjemce „souhlasím s návrhem smlouvy č. , hodnota, “ a byla zaplacena částka 1 Kč.10. Z předžalobní výzvy jakož i z oznámení o zesplatnění ze dne 21. 9. 2024 bylo zjištěno, že žalobkyně tímto oznámila žalovanému, že zesplatňuje jeho úvěr, když poskytnutá jistina představuje částku 94 000 Kč s kapitalizovaným smluvním úrokem, náklady na upomínání a náklady právního zastoupení byl vyzván žalovaný zaplatit v částce 154 280 Kč do 5. 10. 2024; z podacího lístku ze dne 21. 9. 2024 bylo zjištěno, že žalobkyně podala tuto výzvu k úhradě a oznámení o zesplatnění dluhu na poště dne 21. 9. 2024.11. Na základě shora uvedeného soud další důkazy nekonstatuje, neboť z nich nezjistil žádné relevantní právní skutečnosti, kdy dospěl k závěru, že žalobkyně řádně neprověřovala schopnost žalovaného čerpaný úvěr splácet před vlastním uzavřením smlouvy.12. Soud tak nevzal za prokázané, že by mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru v žalobě tvrzeného obsahu. Žalobkyně sice předložila k důkazu žalovaným nepodepsanou listinu dané smlouvy a její přílohy, nicméně z těchto listin se uzavření smlouvy s žalovaným nepodává, resp. nebylo v řízení přesně prokázáno, že by text odpovídal projevu vůle žalovaného. Nebylo totiž prokázáno, že by smlouva o tvrzeném obsahu byla skutečně mezi těmito účastníky uzavřena prostřednictvím elektronických prostředků, tedy pomocí prostředků komunikace na dálku, žalobkyně nedoložila ani žádné relevantní důkazy k prokázání svého tvrzení ohledně způsobu, jakým byla smlouva podepsána a uzavřena. Nicméně soud bere za průkazné, že žalobkyně s žalovaným vstoupila v jednání o půjčení částky a že bylo žalobkyní žalovanému vyplacena na jeho účet (i dle jeho vlastního vyjádření) částka 20 464 Kč. Soud takto vzal za prokázané, že právě v tomto rozsahu získal tyto peněžní prostředky žalovaný převodem na svůj účet z účtu žalobkyně, které však žalobkyni neuhradil. Soud však nevzal za prokázané, že by předchůdkyně žalobkyně řádně prověřila schopnost žalovaného čerpaný úvěr splácet před uzavřením smlouvy. Pokud by její uzavření bylo totiž prokázáno, soud by po právní stránce posoudil vztah mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným podle § 2395 a následujících zákona 89/2012 Sb., o. z. jako vztah ze smlouvy o úvěru, která však nebyla platně uzavřena. Jak se podává ze skutkového závěru soudu, tak žalobkyně uzavřela smlouvu jako podnikatel, v rámci své podnikatelské činnosti. Žalovaný uzavíral smlouvy v postavení spotřebitele. S ohledem na obsah smlouvy, který je poskytnutím úvěru podnikatelem spotřebiteli, je třeba na závazkový vztah aplikovat také příslušná ust. § zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, kdy podle § 186 odst. 1 tohoto zákona je věřitel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací, získaných od spotřebitele a jeli to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Spotřebitelský úvěr se poskytne jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, kterou se sjednal spotřebitelský úvěr dle § 87 tohoto zákona neplatná. Požadavek na posouzení úvěruschopnosti má v prvé řadě chránit nikoliv poskytovatele úvěru, ale i spotřebitele. Posouzení úvěruschopnosti je úřední povinností a též i v souladu s rozhodnutím ústavního soudu sp. III. US 4129/18. Soud však v daném případě dospěl k závěru, že byť žalobkyně předložila soudu doklady jako přílohu č. , hodnota, ke smlouvě o prověřování úvěruschopnosti, doložila i příjmy žalovaného za měsíc 12/2023 a 1-2/2024, nikterak však nedoložila jeho životní náklady, a to ani na bydlení ani na splátky jednotlivých dílčích úvěrů, které žalovaný byl v době rozhodné povinen splácet. Za těchto okolností má soud za to, že beze zbytku nesplnila žalobkyně povinnost řádného posouzení úvěruschopnosti, a proto soud vyhodnotil tuto smlouvu jako absolutně neplatnou pro nesplnění této povinnosti.13. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 S., občanský zákoník, v účinném znění (dále v textu jen „OZ“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu