36 C 342/2025-31 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobkyně se svou žalobu došlou soudu dne 30. 7. 2025 domáhala po žalované zaplacení částky 15 410 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná uzavřela dne 21. 6. 2024 s žalobkyní smlouvu o zápůjčce a na základě této smlouvy poskytla žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, které byly žalované zaslány na účet č. , č. účtu, dne 21. 6. 2024. Žalovaná se zavázala za poskytnutí zápůjčky uhradit poplatek ve výši 1 500 Kč a jistina a poplatek byly splatné dne 3. 7. 2024. Žalovaná však své smluvní závazky neuhradila řádně a včas, žalované byla zápůjčka poskytnuta a žalovaná neuhradila žalobkyni ničeho. Před uzavřením smlouvy si žalobkyně vyžádala informace o rodinných, pracovních, příjmových, výdajových a jiných relevantních poměrech žalované a tyto ověřila na základě dokumentů vyžádaných od žalované a žalobkyně řádně prověřila úvěruschopnost žalované, na základě tohoto prověření pak žalobkyně dospěla k závěru, že nejsou pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splácet a žalované byla poskytnuta zápůjčka. V důsledku prodlení žalované vznikla povinnost žalované hradit také úroky z prodlení a účelně vynaložené náklady. Celková výše dluhu žalované ke dni podání žaloby, kterou žalobkyně požaduje, činí 14 000 Kč a skládá se z jistiny a z poplatku ve výši 11 500 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč. Žalobce dále požaduje požalované úhradu smluvní pokuty ve výši 3 910 Kč dle čl. 2.3 smlouvy o zápůjčce z 21. 6. 2024. Žalovaná byla vyzvána k úhradě předžalobní výzvou z 9. 4. 2025, poté nic na svůj dluh neuhradila.2. K jednání dne 18. 12. 2025 se nedostavila právní zástupkyně žalobkyně, omluvila svou neúčast u jednání s tím, že žalobkyně na žalobě v celém rozsahu trvá. Žalovaná se k jednání nedostavila, ačkoliv byla řádně a včas předvolána. Soud proto v souladu s ustanovením § 101 odst. 2 a 3 o. s. ř. věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků řízení a právní zástupkyně žalobkyně na základě předložených listinných důkazů.3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.4. Na základě provedených důkazů soud dospěl k těmto relevantním skutkovým zjištěním:Z listiny smlouva o zápůjčce soud zjistil a vzal za prokázáno, že dne 21. 6. 2024 byla uzavřena mezi žalobkyní coby věřitelem a žalovanou coby klientem smlouva o zápůjčce, na základě této smlouvy se žalobkyně coby věřitel zavázala poskytnout žalovanému bezúčelovou a bezhotovostní zápůjčku v celkové výši 10 000 Kč a žalovaná se zavázala zápůjčku v celé výši věřiteli vrátit dle podmínek stanovených ve smlouvě, ve smlouvě dále byla sjednána povinnost klienta uhradit poplatek. Ve smlouvě bylo dohodnuto, že peněžní částka odpovídající výši zápůjčky bude věřitelem poskytnuta převodem na bankovní účet žalované – klienta č. , č. účtu, nejpozději do 2 dnů ode dne účinnosti smlouvy a žalovaná coby klient se zavázala uhradit poplatek za poskytnutí zápůjčky ve výši 1 500 Kč a dále se zavázala vrátit věřiteli zápůjčku společně s poplatkem nejpozději do 3. 7. 2024. Z výpisu z běžného účtu z 30. 8. 2024 soud vzal za prokázáno, že z účtu žalobkyně byla zaslána na účet žalované dne 21. 6. 2024 částka 10 000 Kč, coby okamžitá úhrada. Z listiny protokol o vlastnictví účtu soud vzal za prokázáno, že dne 21. 6. 2024 bylo ověřeno vlastnictví bankovního účtu prostřednictvím služby informací o platebním účtu. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby z 9. 4. 2025 a podacího lístku ze dne 9. 4. 2025 soud zjistil a vzal za prokázáno, že žalobkyně předžalobní výzvou ze dne 9. 4. 2025 prostřednictvím právní zástupkyně vyzvala žalovanou k úhradě částky ve výši celkem 18 025 Kč do 3 dnů na bankovní účet uvedený ve výzvě. Z podacího lístku soud vzal za prokázáno, že předžalobní výzva byla dne 9. 4. 2025 podána u , právnická osoba, , byla zaslána žalované doporučeně na adresu uvedenou ve smlouvě a předžalobní výzva se dostala do dispoziční sféry žalované. Z všeobecných obchodních podmínek společnosti , právnická osoba, soud vzal za prokázáno, že tyto všeobecné obchodní podmínky žalobkyně tvoří nedílnou součást smlouvy a vymezují vztahy mezi věřitelem a klientem vzniklé v souvislosti s uzavřením smlouvy. Z opakovaných výzev k úhradě z 24. 7. 2024, z 2. 8. 2024, z 17. 8. 2024 soud vzal za prokázáno, že žalobkyně vyzývala žalovanou výzvami z 24. 7. 2024, výzvou z 2. 8. 2024 a výzvou z 17. 8. 2024 k úhradě dluhu. Z upomínek ze dne 17. 7. 2024 a 10. 7. 2024 soud vzal za prokázáno, že žalovaná byla ze strany žalobkyně vyzývána k úhradě splátek zápůjčky. Z nesporných skutkových tvrzení soud vzal za prokázáno, že žalovaná částku 10 000 Kč od žalobkyně přijala, z této částky žalobkyni dosud nic nevrátila a nevydala.5. Na základě provedených listinných důkazů soud nemá za prokázáno, že by žalobkyně při uzavření smlouvy, že by řádně posoudila úvěruschopnost žalované coby spotřebitele, nebylo prokázáno, že žalobkyně řádně ověřovala schopnost žalované poskytnutou zápůjčku - úvěr splácet, nebylo prokázáno, že by byly řádně zkoumány a ověřovány příjmy, výdaje a výdaje žalované. Soud tak má za to, že žalobkyně nezkoumala řádně úvěruschopnost žalované, a proto nebyla platně uzavřena dne 21. 6. 2024 smlouva o zápůjčce. Nesplnění povinnosti žalobkyně dle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru má za následek v souladu s ustanovením § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru za následek absolutní neplatnost dané smlouvy.6. Co se právní hodnocení věci týče, tak soud posuzoval zjištěný skutkový stav v souladu s ustanovením § 2390 zákona č. 89/2012 na Sb., občanský zákoník (dále o. z.), v souladu s ustanovením § 2991 o. z., § 2993 o. z., v souladu s ustanovením § 1908 o. z., v souladu s ustanovením § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v souladu s ustanovením § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru a dospěl k závěru, že žaloba žalobkyně je důvodná jen částečně, a to v rozsahu, který je uveden ve výroku I. tohoto rozsudku. Předmětná smlouva o zápůjčce ze dne 21. 6. 2024 je zároveň smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a tato je absolutně neplatná dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně totiž provedenými důkazy neprokázala, že by na základě spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele posoudila před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru (zápůjčce) úvěruschopnost spotřebitele a neprokázala, že by tak učinila na základě jiných nezbytných zdrojů. Žalobkyně splnění této své zákonné povinnosti prokazovala listinami navrženými k důkazu, z nich však nevyplynulo, že by bylo před uzavřením smlouvy ověřováno, jaké jsou příjmy a výdaje žalované, že by byla zkoumána řádně úvěruschopnost žalované, tedy schopnost žalované poskytnutý úvěr splatit. Vzhledem k tomu, že nebyl prokázán platný závazek, pak plnění poskytnuté žalované ve výši 10 000 Kč představuje plnění bez právního důvodu. Bylo prokázáno, že žalobkyně na účet žalované zaslala částku 10 000 Kč, že žalovaná částku 10 000 Kč bez právního důvodu od žalobkyně přijala a na úkor žalobkyně se o tuto částku bezdůvodně obohatila. Žalovaná z částky 10 000 Kč, kterou přijala bez právního důvodu, žalobkyni nic nevrátila a nevydala. Žalovaná je proto povinna vydat částku, o kterou se na základě neplatně uzavřené smlouvy bezdůvodně obohatila, a to částku 10 000 Kč. Žalované bylo uloženo rovněž uhradit žalobkyni zákonný úrok z prodlení z této částky od 16. 4. 2025 do zaplacení, a to v souladu s ustanovením § 1968 a § 1970 o. z., když před podáním žaloby byla žalovaná vyzvána k vydání bezdůvodného obohacení předžalobní výzvou za 9. 4. 2025, která se dostala do dispoziční sféry žalované a žalovaná tak byla povinna hradit žalobkyní do 15. 4. 2025 a vydat bezdůvodné obohacení, což žalovaná neučinila. Soud proto v souladu s ustanovením § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. přiznal žalobkyni také zákonný úrok z prodlení ve výši v souladu s tímto vládním nařízením. V řízení nebylo ze strany žalované tvrzeno a ani prokázáno, že by na částku 10 000 Kč žalovaná cokoliv žalobkyni uhradila a plnila.7. V zbývajícím rozsahu byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta, neboť tento nárok měl být založen dle tvrzení žalobkyně na smlouvě o zápůjčce, kterou soud shledal absolutně neplatnou. S ohledem na skutečnost, že je neplatný hlavní závazek, tak nemohou být platná ani vedlejší ujednání týkající se poplatků a smluvní pokuty. Soud proto žalobu z části zamítl jako nedůvodnou v rozsahu u uvedeném ve výroku II. tohoto rozsudku.8. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. a vyplývá z poměru procesního úspěchu a neúspěchu účastníků řízení. Žalovaný by měl nárok na náhradu nákladů řízení vůči žalobkyni, žalované však prokazatelně žádné náklady řízení nevznikly dle obsahu spisu a žalovaná žádné náklady řízení po žalobkyni nepožadovala.9. Lhůta k plnění je v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. do 3 dnů právní moci tohoto rozsudku.