39 C 213/2025-18 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 10 179 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru ze dne 15. 12. 2021 se společností Emma´s credit s.r.o., na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 7 000 Kč a tato částka jí byla téhož dne zaslána na účet č. , č. účtu, . Dále byl podle smlouvy sjednán úrok ve výši 207,12 Kč a poplatek za sjednání úroku ve výši 2 971.88Kč. Splatnost úvěru byla sjednána ke dni 18. 10. 2023, žalovaná však neuhradila ničeho. Žalobkyně soudu navrhla, že pokud by soud dospěl k závěru o neplatnosti spotřebitelské smlouvy, nechť přizná žalobkyni nárok na bezdůvodné obohacení ve výši 7 000 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 13. 1. 2025 došlo k postoupení pohledávky z Emma´s credit s.r.o. na žalobkyni.2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.3. Se souhlasem účastníků rozhodl soud ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů a dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Společnost Emma´s credit s.r.o. poskytla na účet č. , č. účtu, , který dle sdělení , právnická osoba, . patřil v daném období žalované, dne 15. 12. 2021 částku 7 000 Kč. Předmětná pohledávka byla postoupena dne 13. 1. 2025 ze společnosti Emma´s credit s.r.o. na žalobkyni (viz Smlouva o postoupení pohledávek a seznam postoupených pohledávek), o postoupení byla žalovaná informována dopisem ze dne 22. 1. 2025 zaslaným žalované zástupcem žalobkyně, podaným na poštu téhož dne. V tomto dopise byla žalovaná zároveň vyzvána k úhradě svého dluhu.4. Po právním hodnocení shora uvedeného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že pohledávka je důvodná jen částečně, neboť soud shledal smlouvu o úvěru za absolutně neplatnou, jelikož nedošlo k platnému uzavření smlouvy.Podle § 561 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.Podle § 562 odst. 1 o. z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby.5. Žalobkyně tvrdila, že předmětná smlouva byla uzavřena s žalovanou elektronicky. Podle zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru v elektronické transakce, v němž jsou zakotveny požadavky na elektronický podpis, lze k podepisování elektronickým podpisem použít kvalifikovaný elektronický podpis (srov. § 5), uznávaný elektronický podpis (srov. § 6), nebo případně jiný typ elektronického podpisu (srov. § 7), tj. všechny typy elektronických podpisů, které zná nařízení eIDAS (nařízení EU č. 910/2014). Podle legální definice elektronického podpisu uvedené v čl. 3 bodu 10 nařízení eIDAS lze za elektronický podpis považovat jakákoliv data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena, a která podepisující osoba používá k podepsání. Přestože elektronický podpis je vymezen velmi široce, žádnou z výše uvedených forem podpisu předmětná smlouva neobsahuje. Nedodržení písemné formy nemá za následek neplatnost smlouvy, nicméně z předmětné smlouvy se uzavření smlouvy žalovanou nepodává a v řízení nebylo prokázáno, že by text této listiny odpovídal projevu vůle žalované.6. Smlouva o úvěru nebyla opatřena podpisy smluvních stran ani žádným jiným prostředkem způsobilým tento podpis nahradit. Nebylo prokázáno, že by žalovaná projevila vůli být uvedenými ujednáními a podmínkami vázána. Obecně smlouva o úvěru nemusí být uzavřena písemně, může být uzavřena i za využití prostředků komunikace na dálku (např. internet), v takovém případě však musí být jednoznačně prokázáno, že k uzavření smlouvy o úvěru mezi konkrétními účastníky skutečně došlo. K platnému uzavření smlouvy je přípustné použít i jiné prostředky než vlastnoruční podpis, musí z nich však jednoznačně vyplývat, že účastník projevil vůli kontrakt uzavřít. Ze strany žalobkyně ani nebylo tvrzeno, jak k uzavření smlouvy došlo, jakým způsobem ji žalovaná elektronicky podepsala, když toto není seznatelné ani z předložené listiny (za takový důkaz soud nemůže považovat ani zaslání potvrzujícího kódu). Žalobkyně rovněž neprokázala, že by ověřila totožnost žalované (toto žalobkyně ani netvrdila), nedošlo tedy k jednoznačnému ověření identity žalované. Dokument neobsahuje elektronický podpis (žádný z typů elektronického podpisu) ve smyslu nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 ze dne 23. července 2014 o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice 1999/93/ES. (Nařízení eIDAS) a zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, ve znění pozdějších předpisů. Nebylo tedy prokázáno tvrzení žalobkyně, že byla uzavřena smlouva o úvěru.7. Lze shrnout, že soud shledal, že smlouva o spotřebitelském úvěru uzavřenou mezi žalovanou a společností Emma´s credit s.r.o. za absolutně neplatnou pro neprokázání vůle žalované smlouvu v takovém znění uzavřít. Smlouva nebyla opatřena podpisem žalované ani žádným jiným prostředkem způsobilým tento podpis nahradit. Nebylo prokázáno, že by žalovaná projevila vůli být uvedenými ujednáními a podmínkami vázána. Smlouva o úvěru nemusí být uzavřena písemně, může být uzavřena i za využití prostředků komunikace na dálku (např. internet), v takovém případě však musí být jednoznačně prokázáno, že k uzavření smlouvy o úvěru mezi konkrétními účastníky skutečně došlo. K platnému uzavření smlouvy je přípustné použít i jiné prostředky než vlastnoruční podpis, musí z nich však jednoznačně vyplývat, že účastník projevil vůli kontrakt uzavřít, což v posuzovaném případě nenastalo.8. Na druhou stranu má však soud za prokázáno, že právní předchůdkyně společnost Emma´s credit s.r.o. dne 15. 12. 2021 vyplatila na účet žalované částku 7 000 Kč, což bylo také potvrzeno výpisem z účtu č. , č. účtu, , jehož majitelkou byla v dané době žalovaná. Proto soud posoudil nárok žalobkyně jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o. z. Za první prokazatelnou výzvu k vrácení dluhu považoval soud dopis zástupce žalobkyně ze dne 22. 1. 2025, který byl podán na poštu stejného dne (středa). Na základě domněnky dojití podle § 573 o. z. byl doručen na adresu uvedenou ve smlouvě dne 27. 1. 2025 (pondělí), a žalované byla poskytnuta lhůta 3 dnů k úhradě dluhu od doručení, tj. do 30. 1. 2025. Dnem následujícím po uplynutí stanovené lhůty k plnění, se žalovaná dostala do prodlení (§ 1968 o. z.) a je povinna zaplatit žalobkyni rovněž zákonný úrok z prodlení (§ 1970 o. z.), a to ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ve výši 12 %. Proto soud žalobkyni přiznal částku 7 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 31. 1. 2025 (výrok I. rozsudku) Ve zbývající části žalobu zamítl (výrok II. rozsudku).9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 845,40 Kč, přičemž tato částka představuje 37,54 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 68,77 % a úspěchu žalované v rozsahu 31,23 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění po 1. 1. 2025 (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10 179 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Soud rozhodl o odměně advokáta a náhradě jeho hotových výdajů podle § 14b a. t., neboť se jedná o formulářovou žalobu, tedy o žalobu podanou na ustáleném vzoru uplatněném žalobkyní opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech, přičemž předmět řízení nepřevyšuje částku 50 000 Kč. Z úřední činnosti je soudu známo, že již u něj byly projednávány další shodné návrhy žalobkyně. V souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaná povinna uhradit náklady řízení k rukám právního zástupce žalobkyně.10. Lhůtu k plnění soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., tedy v délce tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, když pro stanovení lhůty odlišné soud neshledal žádného důvodu.