39 C 287/2025-18 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 19 814 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že společnost , právnická osoba, , IČO: , IČO, (dále také jen „původní věřitel“) poskytla na základě Smlouvy o revolvingovém úvěru č. , hodnota, žalovanému převodem na bankovní účet žalovaného celkem částku 16 600 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 12. 12. 2024 ve znění Dodatku č. , hodnota, došlo k postoupení pohledávky z původního věřitele na této na žalobkyni. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou pravidelných měsíčních splátek, původním věřitelem byl upomínán, naposledy v upomínce ze dne 15. 2. 2025 se splatností den následující. Žalobkyně soudu navrhla, že pokud by soud dospěl k závěru o neplatnosti spotřebitelské smlouvy, nechť přizná žalobkyni nárok na bezdůvodné obohacení ve výši plateb zaslaných původním věřitelem na účet žalovaného.2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.3. Se souhlasem účastníků rozhodl soud ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů.4. Na základě listinných důkazů (smluv o postoupení pohledávky, včetně seznamu postoupených pohledávek, výpisu z účtu žalovaného za dané období, dopisu ze dne 15. 2. 2025, výpis z účtu žalovaného, zpráva z banky, smlouvy o revolvingovém úvěru KIMBI č. , hodnota, ) soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu:Společnost , právnická osoba, poskytla na účet č. , č. účtu, , který dle sdělení , právnická osoba, . patřil v daném období žalovanému, dne 19. 2. 2024 částku 12 000 Kč, dne 27. 5. 2024 částku 1 800 Kč, dne 24. 9. 2024 částku 1 500 Kč, dne 14. 10. 2024 částku 700 Kč a dne 5. 11. 2024 částku 600 Kč, celkem tedy 16 600 Kč. Předmětná pohledávka byla postoupena na žalobkyni. O postoupení byl žalovaný informován dopisem původního věřitele ze dne 15. 3. 2025. Z dokumentu nazvaném Smlouva o revolvingovém úvěru KIMBI č. , hodnota, soud zjistil, že není opatřena podpisy žádné ze smluvních stran, v místě pro podpisy je pouze uvedeno strojově jméno a příjmení žalovaného a název původního věřitele.5. Po právním hodnocení shora uvedeného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že pohledávka je důvodná jen částečně, neboť soud shledal smlouvu o revolvingovém úvěru za absolutně neplatnou, jelikož nedošlo k platnému uzavření smlouvy.6. Podle § 561 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.7. Podle § 562 odst. 1 o. z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby.8. Žalobkyně tvrdila, že předmětná smlouva byla uzavřena s žalovaným elektronicky prostřednictvím webové stránky www.kimbi.cz. Podle zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru v elektronické transakce, v němž jsou zakotveny požadavky na elektronický podpis, lze k podepisování elektronickým podpisem použít kvalifikovaný elektronický podpis (srov. § 5), uznávaný elektronický podpis (srov. § 6), nebo případně jiný typ elektronického podpisu (srov. § 7), tj. všechny typy elektronických podpisů, které zná nařízení eIDAS (nařízení EU č. 910/2014). Podle legální definice elektronického podpisu uvedené v čl. 3 bodu 10 nařízení eIDAS lze za elektronický podpis považovat jakákoliv data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena, a která podepisující osoba používá k podepsání. Přestože elektronický podpis je vymezen velmi široce, žádnou z výše uvedených forem podpisu předmětná smlouva neobsahuje. Nedodržení písemné formy nemá za následek neplatnost smlouvy, nicméně z předmětné smlouvy se uzavření smlouvy žalovanou nepodává a v řízení nebylo prokázáno, že by text této listiny odpovídal projevu vůle žalované.9. Smlouva o revolvingovém úvěru nebyla opatřena podpisy smluvních stran ani žádným jiným prostředkem způsobilým tento podpis nahradit. Nebylo prokázáno, že by žalovaný projevil vůli být uvedenými ujednáními a podmínkami vázán. Obecně smlouva o úvěru nemusí být uzavřena písemně, může být uzavřena i za využití prostředků komunikace na dálku (např. internet), v takovém případě však musí být jednoznačně prokázáno, že k uzavření smlouvy o úvěru mezi konkrétními účastníky skutečně došlo. K platnému uzavření smlouvy je přípustné použít i jiné prostředky než vlastnoruční podpis, musí z nich však jednoznačně vyplývat, že účastník projevil vůli kontrakt uzavřít. Ze strany žalobkyně ani nebylo tvrzeno, jak k uzavření smlouvy došlo, jakým způsobem ji žalovaná elektronicky podepsala, když toto není seznatelné ani z předložené listiny (za takový důkaz soud nemůže považovat ani zaslání potvrzujícího kódu). Žalobkyně rovněž neprokázala, že by ověřila totožnost žalované (toto žalobkyně ani netvrdila), nedošlo tedy k jednoznačnému ověření identity žalované. Dokument neobsahuje elektronický podpis (žádný z typů elektronického podpisu) ve smyslu nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 ze dne 23. července 2014 o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice 1999/93/ES. (Nařízení eIDAS) a zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, ve znění pozdějších předpisů. Nebylo tedy prokázáno tvrzení žalobkyně, že byla uzavřena smlouva o úvěru.10. Lze shrnout, že soud shledal, že smlouva o revolvingovém úvěru uzavřenou mezi žalovaným a původním věřitelem za absolutně neplatnou pro neprokázání vůle žalovaného smlouvu v takovém znění uzavřít. Smlouva nebyla opatřena podpisem žalovaného ani žádným jiným prostředkem způsobilým tento podpis nahradit. Nebylo prokázáno, že by žalovaný projevil vůli být uvedenými ujednáními a podmínkami vázán. Smlouva o úvěru nemusí být uzavřena písemně, může být uzavřena i za využití prostředků komunikace na dálku (např. internet), v takovém případě však musí být jednoznačně prokázáno, že k uzavření smlouvy o úvěru mezi konkrétními účastníky skutečně došlo. K platnému uzavření smlouvy je přípustné použít i jiné prostředky než vlastnoruční podpis, musí z nich však jednoznačně vyplývat, že účastník projevil vůli kontrakt uzavřít, což v posuzovaném případě nenastalo.11. Žalobkyně sama v žalobě soudu navrhla, že v případě, že soud dospěje k závěru o neplatnosti smlouvy, nechť přizná žalobkyni nárok na vydání bezdůvodné obohacení. Provedeným dokazováním má soud za prokázáno, že právní předchůdkyně společnost , právnická osoba, zaslala na účet žalovaného č. , č. účtu, dne 19. 2. 2024 částku 12 000 Kč, dne 27. 5. 2024 částku 1 800 Kč, dne 24. 9. 2024 částku 1 500 Kč, dne 14. 10. 2024 částku 700 Kč a dne 5. 11. 2024 částku 600 Kč, celkem tedy 16 600 Kč což bylo také potvrzeno výpisy z tohoto účtu, jehož majitelem byl v dané době žalovaný. Proto soud posoudil nárok žalobkyně jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o. z. ve výši 16 600 Kč (výrok I. rozsudku) Za první výzvu k vrácení dluhu považoval soud dopis původního věřitele ze dne 15. 2. 2025. Dnem následujícím, se žalovaný dostal do prodlení s úhradou svého peněžitého dluhu (§ 1968 o. z.) a je povinen zaplatit žalobkyni rovněž zákonný úrok z prodlení (§ 1970 o. z.), a to ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbývající části ve výši 3 214 Kč soud žalobu zamítl (výrok II. rozsudku).12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení z větší části úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 766,70 Kč, přičemž tato částka představuje 67,56 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 83,78 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 16,22 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč, z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 19 814 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč. Soud rozhodl o odměně advokáta a náhradě jeho hotových výdajů podle § 14b a. t., neboť se jedná o formulářovou žalobu, tedy o žalobu podanou na ustáleném vzoru uplatněném žalobkyní opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech, přičemž předmět řízení nepřevyšuje částku 50 000 Kč. V souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen uhradit náklady řízení k rukám zástupce žalobkyně.13. Lhůtu k plnění soud stanovil v