59 C 167/2025-22 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky v celkové výši 17 200 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že s ním uzavřela prostřednictvím své webové stránky www.rerum.cz smlouvu o úvěru tak, že si žalovaný dle své volby vybral výši požadovaného úvěru a dobu splatnosti, následně vyplnil v registračním formuláři své osobní údaje, přičemž získal přístup do uživatelského účtu, kde odsouhlasil smluvní dokumentaci za použití verifikačního kódu, zaslaného prostřednictvím SMS zprávy. Ve dnech 25. 3. 2024 a 9. 4. 2024 pak žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky, a to v celkové výši 10 000 Kč (úvěr), bezhotovostním převodem na účet žalovaného č. , č. účtu, , z něhož byla současně provedena ověřovací platba. Žalovaný se v souvislosti s poskytnutým úvěrem zavázal zaplatit žalobkyni sjednaný úrok ve výši 40 % p. m. z jistiny. Žalovaný se však dostal do prodlení, byl proto opakovaně upomínán s tím, že v poslední upomínce ze dne 25. 7. 2024 byl informován o zesplatnění celého úvěru ke dni 28. 7. 2024. Od 29. 7. 2024 je tak žalovaný v prodlení s úhradou celého úvěru, žalobkyně proto požadovala vedle dlužné jistiny ve výši 10 000 Kč smluvní úrok za první měsíc čerpání úvěru v kapitalizované výši 4 000 Kč, smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny od 29. 7. 2024 do 14. 6. 2025 v kapitalizované výši 3 200 Kč, dále běžící úrok z prodlení v zákonné výši. Žalovaný na dlužnou částku přes výzvu žalobkyně dosud ničeho neuhradil.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Soud jednal v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti žalobkyně a žalovaného, přičemž žalobkyně svou neúčast omluvila a souhlasila s projednáním věci v její nepřítomnosti.4. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázáno:- z listiny označené smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , že jako smluvní strany jsou v této uvedeny žalobkyně jako úvěrující a žalovaný jako úvěrovaný, předmětem smlouvy je závazek úvěrující, že poskytne úvěrovanému peněžní prostředky až do výše úvěrového limitu 30 000 Kč bezhotovostně dne 25. 3. 2024. Úvěrovaný se zavazuje úvěr vrátit v měsíčních splátkách spolu s úrokem ve výši 40 % měsíčně pod variabilním symbolem , var. symbol, . Smlouva je opatřena podpisem za úvěrujícího (žalobkyni), není opatřena podpisem žalovaného;- z potvrzení o provedené platbě ze dne 25. 3. 2024 a ze dne 9.4. 2024, že z účtu žalobkyně byly ve prospěch účtu č. , č. účtu, odeslány platby dne 25. 3. 2024 ve výši 1 000 Kč a dne 9. 4. 2024 ve výši 9 000 Kč;- ze sdělení společnosti , právnická osoba, . ze dne 6. 11. 2025, že žalovaný má právo nakládat s účtem č. , č. účtu, s tím, že na označený účet byly od žalobkyně připsány platby pod variabilním symbolem , var. symbol, dne 25. 3. 2024 ve výši 1 000 Kč a dne 9. 4. 2024 ve výši 9 000 Kč;- z předžalobní výzvy ze dne 14. 6. 2025 vč. podacího lístku, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky zástupcem žalobkyně v celkové výši 32 847,92 Kč do tří dnů na označený bankovní účet, výzva byla téhož dne zaslána žalovanému.5. Pokud soud provedl další důkazy (čtením listin – Fotografie občanského průkazu žalovaného a kartičky VZP, Výplatní páska 5,6,11,12/2023 a 1,2/2024, Žádost o spotřebitelský úvěr č. , hodnota, a Všeobecné obchodní podmínky žalobkyně), z nichž nevycházel, bylo to z toho důvodu, že z nich nezjistil žádné (další) skutečnosti, které by měly význam pro jeho rozhodnutí s ohledem na níže prezentovaný závěr.6. Soud na základě provedeného dokazování dospěl k tomuto podstatnému skutkovému závěru. Žalobkyně v období od 25. 3. 2024 do 9. 4. 2024 poskytla žalovanému celkem částku 10 000 Kč, a to bezhotovostním převodem na účet č. , č. účtu, , jehož je žalovaný majitelem. Žalovaný byl dne 14. 6. 2025 vyzván prostřednictvím zástupce žalobkyně k úhradě dlužné částky ve lhůtě do tří dnů na označený účet, téhož dne byla výzva zaslána na adresu žalovaného.7. Dle § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.8. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.9. Po právním posouzení shora uvedených zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná co do části. Soud předně konstatuje, že v řízení nevzal za prokázáno, že by mezi žalobkyní jako úvěrující a žalovaným jako úvěrovaným byla platně uzavřena smlouva o úvěru tvrzeného obsahu. Žalobkyně sice předložila k důkazu listinu nadepsanou jako „smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, “ nicméně tato nebyla opatřena podpisem obou smluvních stran, resp. obsahuje podpis pouze osoby jednající za žalobkyni. Nelze tak dovodit, že by došlo k platnému uzavření smlouvy s žalovaným, potažmo že by žalovaný v této listině projevil svou vůli uzavřít závazek pomocí prostředků komunikace na dálku ve smyslu § 562 odst. 1 o. z., jak tvrdila žalobkyně. Soud byl připraven v souvislosti s uvedeným žalobkyni vyzvat k doplnění důkazů ohledně uzavření předmětné smlouvy a poučit ji podle § 118a odst. 3 o. s. ř., žalobkyně se však svou dobrovolnou neúčastí u jednání konaného dne 10. 12. 2025 připravila o možnost tohoto poučení.10. Nadto soud nevzal ani za prokázáno, že by žalobkyně při uzavření smlouvy řádně zkoumala schopnost žalovaného předmětný úvěr splácet, a to jak jeho příjmovou, tak výdajovou stránku v kontextu konkrétních osobních poměrů žalovaného. Výplatními páskami přitom byly prokázány toliko příjmy z tehdejšího zaměstnání žalovaného. Krom toho si uvedeného byla žalobkyně vědoma již v žalobě, když jako alternativu pro případ, „pokud by soud neměl nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o úvěru za prokázaný“, požádala, „aby soud tento nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného“; byť soud není právním posouzením vázán.11. Bylo však zjištěno, že žalobkyně poskytla žalovanému plnění bez prokázaného právního důvodu, a to celkem částku 10 000 Kč převodem na shora označený bankovní účet, jehož je žalovaný majitelem. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně má v souladu s § 2991 a § 2993 o. z. právo na vrácení všeho, co bez právního důvodu poskytla žalovanému. Žalovaný pak v průběhu řízení netvrdil ani neprokázal, že by žalobkyni něčeho uhradil. Soud tak žalobu shledal důvodnou co do částky 10 000 Kč, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.12. Vzhledem k tomu, že žalovaný se dostal do prodlení s plněním peněžitého závazku, žalobkyně má rovněž právo na úrok z prodlení podle § 1968 a § 1970 o. z. za dobu od 24. 6. 2025 do zaplacení. Splatnost nebyla sjednána (s ohledem na absenci platně uzavřené smlouvy), žalovaný tak byl podle 1958 odst. 2 o. z. povinen dlužnou částku zaplatit k výzvě žalobkyně. Žalovaný byl prokazatelně vyzván k úhradě dne 14. 6. 2025, přičemž výzva mu byla ve smyslu § 573 o. z. doručena dne 18. 6. 2025. S ohledem na uvedenou tří denní lhůtu byl pak povinen plnit do 23. 6. 2025. Lze tedy shrnout, že od 24. 6. 2025 je žalovaný v prodlení s úhradou dlužné částky. Úrok z prodlení byl soudem přiznán v souladu s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. s tím, že jeho výše činila (v první polovině roku 2025) 12 %.13. Ve zbývajícím rozsahu (výrok II.) soud poté žalobu s ohledem na výše uvedené závěry jako nedůvodnou zamítl.14. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř. a vyplývá z poměru procesního (ne)úspěchu žalobkyně a žalovaného. Žalobkyně se domáhala zaplacení celkem částky 19 643 Kč (úrok z prodlení byl kapitalizován ke dni rozhodnutí soudu), úspěšná byla co do částky 10 556 Kč, celkový úspěch žalobkyně tak představuje 54 % a neúspěch 46 %. Na náhradě nákladů řízení tak soud žalobkyni přiznal 8 % nákladů řízení, které žalobkyni vznikly. Tyto sestávají ze soudního poplatku (po jeho doplacení) ve výši 800 Kč, odměny zástupce za celkem , hodnota, úkony právní služby (převzetí a příprava věci, předžalobní výzva, sepis žaloby) po 400 Kč dle 14b odst. 1 ve spojení s § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „advokátní tarif“), tj. celkem 1 200 Kč, náhrady hotových výdajů ke každému z úkonů po 100 Kč dle § 14b odst. 6 písm. a) advokátního tarifu, tj. celkem 300 Kč, plus DPH 21 % k odměně a náhradám hotových výdajů ve výši 315 Kč dle § 137 odst. 3 o. s. ř. Celkem tak náklady řízení činí částku 2 615 Kč, z níž pak přináleží žalobkyni 8 %, což představuje částku 209 Kč, jíž je žalovaný povinen zaplatit dle § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobkyně. Pokud žalobkyně požadovala odměnu