64 C 203/2025-23 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky v celkové výši 11 824,25 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 7. 9. 2024 uzavřela s žalovaným smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, (dále jen „smlouva“), na základě které se zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení až do výše 13 500 Kč s možností postupného čerpání. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit žalobkyni spolu se sjednaným příslušenstvím (poplatky) dle smlouvy v pravidelných denních splátkách s první splátkou splatnou ke dni 7. 10. 2024. Nedílnou součástí smlouvy jsou Všeobecné obchodní podmínky žalobkyně (dále též jen „VOP“). Žalovaný požádal o poskytnutí úvěru prostřednictvím internetové stránky www.flexifin.cz, vyplněním žádosti o poskytnutí úvěru, kdy poskytl údaje, na základě kterých žalobkyně posoudila jeho úvěruschopnost. Dále žalobkyně ověřila, zda se žalovaný nenachází ve veřejných registrech, nahlédla do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti žalovaného se závěrem, že žalovaný byl a je schopen své závazky splácet, když byl zjištěn čistý měsíční příjem 11 909 Kč. Smlouva s žalovaným byla poté uzavřena elektronicky. Úvěr byl dne 7. 9. 2024 žalovanému vyplacen v částce 5 000 Kč bezhotovostně na účet č. , č. účtu, . Žalovaný se však dostal do prodlení se splácením, proto žalobkyně smlouvu vypověděla. Žalobkyně tak požaduje po žalovaném zaplacení pohledávky ve výši 11 745,43 Kč, sestávající z jistiny 4 999,97 Kč, smluvního úroku ve výši 6 374,70 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru 99,50 Kč, poplatku za službu „Klidné spaní“ 84,18 Kč, poplatku za službu „Presto“ 165 Kč, poplatku za službu „Informační sms servis“ 22,08 Kč, dále zákonný úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z jistiny od 8. 1. 2025 do zaplacení a v souladu s čl. VIII odst. 1 smlouvy též smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z jistiny až do zaplacení stávajícího dluhu, kterou žalobkyně počítá pouze za prvních 90 dnů prodlení, tedy v kapitalizované výši od 8. 10. 2024 do 6. 1. 2025 v částce 78,82 Kč.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Soud jednal v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti žalobkyně a žalovaného, kteří se k jednání nedostavili, přičemž žalobkyně svou neúčast omluvila.4. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázáno:- z listiny označené smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 7. 9. 2024, že jako smluvní strany jsou v této označeny žalobkyně jako věřitel a žalovaný jako klient s tím, že předmětem této smlouvy je závazek žalobkyně poskytnout žalovanému částku až do výše 13 500 Kč jako spotřebitelský úvěr s úrokovou sazbou 1,066 % denně, RPSN 2562,54 %, včetně poplatku ve výši 1,99 % z čerpané splátky. Smlouva je opatřena podpisem (jen) za žalobkyni.- z výpisu o posouzení úvěruschopnosti u žalobkyně, že v tomto je popsáno, kdy a z jakých údajů se vycházelo při výpočtu úvěruschopnosti žalovaného, přičemž jsou uvedeni tři členové domácnosti, z toho dva s příjmem, ověřený čistý měsíční příjem je ve výši 11 909 Kč, čistý měsíční příjem uvedený spotřebitelem 17 700 Kč, pravidelné měsíční výdaje na půjčky 0 Kč, na bydlení 5 500 Kč, ostatní výdaje 1 000 Kč, disponibilní příjem tak činí 4 400 Kč.- z listiny označené identifikované příjmy, že v této je obsaženo prohlášení žalobkyně o ověření čistého měsíčního příjmu žalovaného jako spotřebitele v souladu s jejími pravidly, a to dle bankovního výpisu ve výši 11 909 Kč.- z přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli ze dne 7. 9. 2024, že uvedeného dne byla na účet č. , č. účtu, zaslána platba v částce 5 000 Kč pod VS , var. symbol, .- ze sdělení společnosti , právnická osoba, . ze dne 9. 7. 2025, že účet č. , č. účtu, je veden na jméno žalovaného, který je jedinou osobou s dispozičními právy, je evidována platba od žalobkyně v částce 5 000 Kč pod VS , var. symbol, .- z výzvy k úhradě ze dne 21. 5. 2025 ve spojení podacím lístkem, že žalobkyně prostřednictvím svého zástupce vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky do tří dnů na označený účet, jež byla téhož dne odeslána na adresu žalovaného.5. Pokud soud provedl další důkazy (čtením listin – přehled denních splátek, dopis ze dne 7. 1. 2025, údaje o poskytovateli spotřebitelského úvěru, VOP a obecné principy posuzování a filozofie žalobkyně, informace pro spotřebitele, souhlas se zpracováním údajů, autorizace ověření totožnosti, , jméno FO, ), z nichž nevycházel, bylo to z toho důvodu, že z nich nezjistil žádné skutečnosti, které by měly význam pro jeho rozhodnutí s ohledem na níže prezentovaný závěr.6. Soud na základě provedeného dokazování dospěl k tomuto podstatnému skutkovému závěru. Žalobkyně dne 7. 9. 2024 poskytla žalovanému částku 5 000 Kč, a to bezhotovostním převodem pod VS , var. symbol, na účet č. , č. účtu, , jehož je žalovaný majitelem. Žalovaný dosud poskytnuté peněžní prostředky nevrátil, ač byl dne 21. 5. 2025 prostřednictvím zástupce žalobkyně vyzván k jejich zaplacení ve lhůtě do tří dnů s tím, že výzva byla uvedeného dne zaslána na adresu žalovaného.7. Dle § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.8. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.9. Po právním posouzení shora uvedených zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná co do části. Soud předně konstatuje, že v řízení nevzal za prokázáno, že by mezi žalobkyní jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem byla platně uzavřena smlouva o úvěru tvrzeného obsahu. Žalobkyně sice předložila k důkazu listinu nadepsanou jako „Smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru“, nicméně tato není opatřena podpisy obou smluvních stran, nelze tak dovodit, že by došlo k uzavření smlouvy s žalovaným, potažmo že by žalovaný v této listině projevil svou vůli uzavřít závazek pomocí prostředků komunikace na dálku ve smyslu § 562 odst. 1 o. z. Soud byl připraven v souvislosti s uvedeným žalobkyni vyzvat k doplnění důkazů stran uzavření smlouvy a poučit ji podle § 118a odst. 3 o. s. ř., žalobkyně se však svou dobrovolnou neúčastí u jednání konaného dne 3. 9. 2025 připravila o možnost tohoto poučení. Nadto soud nevzal ani za prokázáno, že by žalobkyně při uzavření smlouvy zkoumala schopnost žalovaného předmětný úvěr splácet, a to zejména jeho výdajovou stránku v kontextu konkrétních osobních poměrů žalovaného. Žalobkyní předložená listina „Posouzení úvěruschopnosti“ není schopna sama o sobě poměry žalovaného prokázat.10. Bylo však zjištěno, že žalobkyně poskytla žalovanému plnění bez prokázaného důvodu, a to částku 5 000 Kč převodem na bankovní účet, jehož je žalovaný majitelem. Žalovaný pak netvrdil ani neprokázal, že by něčeho žalobkyni zaplatil. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně má v souladu s § 2991 a § 2993 o. z. právo na vrácení všeho, co bez právního důvodu poskytla žalovanému, žalobu tak shledal důvodnou co do požadované jistiny v intencích dle žalobního návrhu v částce 4 999,97 Kč, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.11. Vzhledem k tomu, že žalovaný se dostal do prodlení s plněním peněžitého závazku, žalobkyně má rovněž právo na úrok z prodlení podle § 1968 a § 1970 o. z. za dobu od 30. 5. 2025 do zaplacení. Splatnost nebyla sjednána (s ohledem na absenci platně uzavřené smlouvy), žalovaný tak byl podle 1958 odst. 2 o. z. povinen dlužnou částku zaplatit k výzvě žalobkyně. Žalovaný byl prokazatelně vyzván k úhradě dne 21. 5. 2025, přičemž výzva mu byla ve smyslu § 573 o. z. doručena dne 26. 5. 2025. S ohledem na uvedenou tří denní lhůtu k plnění byl pak povinen plnit do 29. 5. 2025. Lze tedy shrnout, že od 30. 5. 2025 je žalovaný v prodlení s úhradou. Úrok z prodlení byl pak soudem přiznán v zákonné výši v souladu nařízením vlády č. 351/2013 Sb.12. Ve zbývajícím rozsahu (výrok II.) soud poté žalobu s ohledem na výše uvedené závěry jako nedůvodnou zamítl.13. Výrok III. tohoto rozsudku o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř. s tím, že převážně procesně úspěšnější byl za dané situace žalovaný, kterému však dle obsahu spisu dosud žádné náklad řízení nevznikly. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.14. Výrokem IV. rozhodl soud o povinnosti žalobkyně doplatit soudní poplatek za podání návrhu na zahájení řízení podle Sazebníku poplatků položky 2 bodu 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, neboť žalobkyně zatím zaplatila na soudním poplatku pouze částku 800 Kč v souvislosti s p