64 C 244/2025-19 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 10 351,29 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, , jako původní věřitel uzavřela s žalovaným dne , datum, smlouvu o úvěru (dále jen „smlouva“), na základě níž poskytla žalovanému úvěr v částce 4 900 Kč, který měl být spolu s poplatkem za jeho poskytnutí v částce 5 451,29 Kč splacen do dne , datum, . Smlouva byla uzavřena prostřednictvím webové stránky původního věřitele, , Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., Anonymizováno, , na níž se žalovaný zaregistroval zadáním svých osobních údajů. Po dokončení registrace poté žalovaný zaslal žádost o úvěr, kdy po prověření jeho úvěruschopnosti, zejména lustrací v dostupných veřejných databázích, mu byl zaslán návrh smlouvy s výší úvěru 4 900 Kč, jenž byl žalovanému vyplacen na jím uvedený bankovní účet pod VS , var. symbol, a číslem smlouvy. Původní věřitelka následně postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, . Žalovaný i přes výzvu žalobkyně na dlužnou částku dosud ničeho neuhradil.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Soud jednal v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti žalobkyně a žalovaného, přičemž žalobkyně svou neúčast omluvila.4. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázáno:- z listiny označené Smlouva o spotřebitelském úvěru číslo , Anonymizováno, ze dne , datum, , že jako smluvní strany jsou v této označeny společnost , právnická osoba, . jako úvěrující a žalovaný jako klient s tím, že je uveden mj. jeho bankovní účet č. , č. účtu, ; předmětem této smlouvy je závazek úvěrující poskytnout klientovi částku 4 900 Kč jako spotřebitelský úvěr s úrokovou sazbou 40 % p. a. a poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 2 143,79 Kč (po slevě), 5 451,29 Kč (před slevou), a to bezhotovostně na označený účet klienta v záhlaví s tím, že byla sjednána 1 splátka ke dni , datum, ve výši 7 204,89 Kč (po slevě), 10 512,39 Kč (před slevou). Smlouva je opatřena podpisem pouze za úvěrující, za žalovaného podpisem opatřena není (v závěru smlouvy je pouze uvedeno jeho jméno a příjmení a sms kód: , Anonymizováno, ).- z listiny označené detail poukázky č. , Anonymizováno, , že na této je uvedena nominální hodnota , hodnota, a datum transakce , datum, s tím, že byla akceptována on-line.- z dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, včetně přílohy – seznamu pohledávek, že uvedeného dne společnost , právnická osoba, . jako postupitel a žalobkyně jako postupník uzavřely písemnou dohodu, jíž byly na žalobkyni postoupeny pohledávky uvedené v příloze č. , hodnota, smlouvy, včetně pohledávky za žalovaným.- z oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, , že uvedeného dne oznámila společnost , právnická osoba, ., že došlo k postoupení pohledávky za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, na žalobkyni.- ze sdělení společnosti , právnická osoba, . ze dne , datum, , že majitelem ani disponentem účtu č. , č. účtu, není žalovaný, na označený účet pak v měsíci únoru , Anonymizováno, nedošla platba v částce 4 900 Kč od společnosti , právnická osoba, .- z předžalobní upomínky ze dne , datum, včetně podacího lístku, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě celkové dlužné částky před podáním žaloby do tří dnů na označený bankovní účet, výzva byla uvedeného dne zaslána žalovanému.5. Pokud soud provedl další důkazy (čtením listin – formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru), z nichž nevycházel, bylo to z toho důvodu, že z nich nezjistil žádné skutečnosti, které by měly význam pro jeho rozhodnutí s ohledem na níže prezentovaný závěr.6. Soud předně konstatuje, že v řízení nevzal za prokázáno, že by mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, ., jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem byla uzavřena smlouva o úvěru tvrzeného obsahu. Žalobkyně sice předložila k důkazu listinu nadepsanou jako „Smlouva o spotřebitelském úvěru číslo , Anonymizováno, “ ze dne , datum, , nicméně z této listiny se uzavření smlouvy s žalovaným nepodává, resp. v řízení nebylo prokázáno, že by text této listiny odpovídal projevu vůle žalovaného. Nebylo prokázáno, že by smlouva byla skutečně mezi těmito účastníky uzavřena prostřednictvím elektronických prostředků, tedy pomocí prostředků komunikace na dálku postupem, který žalobkyně uvedla v žalobě.7. Soud dále nevzal za prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému převodem na jeho (jím uvedený) účet jakékoli finanční prostředky, když shora označenou bankou bylo sděleno, že žalovaný není majitelem ani disponentem označeného účtu, nadto není evidována ani příchozí platba na daný účet v tvrzené částce. Současně nebylo prokázáno poskytnutí peněžních prostředků jiným způsobem, např. v hotovosti. Předložená poukázka žalobkyní sama o sobě poskytnutí tvrzené částky žalovanému neprokazuje. Soud byl v souvislosti s výše uvedeným připraven žalobkyni poučit o nutnosti doplnit skutková tvrzení a k tomuto označit důkazy k prokázání svých tvrzení ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., nicméně žalobkyně se svou dobrovolnou neúčastí u jednání konaného dne , datum, o tuto možnost připravila. V tomto směru soud konstatuje, že soud činí dokazování a poskytuje procesní poučení výhradně u ústního jednání, které k tomuto účelu bylo nařízeno a žádný z právních předpisů nestanoví povinnost soudu sdělovat účastníkům řízení, co se z jimi doložených listin podává či nepodává v rámci přípravy jednání. Navíc o sdělení banky byl zástupce žalobkyně informován, zároveň byl vyzván k podání aktuálního procesního stanoviska, k výzvě soudu však zůstal nečinný.8. Na základě shora uvedeného tedy soud uzavírá, že žalobu zamítl, jak uvedeno ve výroku I., neboť v řízení nebylo prokázáno, že by mezi žalobkyní, resp. její právní předchůdkyní jako úvěrující a žalovaným jako úvěrovaným byla uzavřena jakákoli smlouva o tvrzeném obsahu, ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Zároveň nebylo prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky bez prokázaného právního důvodu ve smyslu § 2991 a násl. o. z., jak bylo konstatováno shora. Neprokázala-li žalobkyně oprávněnost svého požadavku co do jistiny žalované částky, pak jí nenáleží ani požadované příslušenství (úrok z prodlení). Proto soud žalobu v celém rozsahu jako nedůvodnou zamítl.9. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. s tím, že za dané situace byl procesně úspěšný žalovaný, kterému však dle obsahu spisu dosud žádné náklady řízení nevznikly. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.10. Výrokem III. poté rozhodl soud o povinnosti žalobkyně doplatit soudní poplatek za podání návrhu na zahájení řízení ve výši 200 Kč podle Sazebníku poplatků položky 2 bodu 3 ve spojení s položkou 1 bodem 1 písm. a) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, neboť žalobkyně zatím zaplatila na soudním poplatku pouze částku 800 Kč v souvislosti s podáním návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, který však nebyl vydán. Lhůta splatnosti pak byla stanovena podle § 7 odst. 1 věta druhá zákona o soudních poplatcích.