16 C 90/2025-34 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 150 588 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaná uzavřela dne 1. 2. 2021 s žalobkyní Smlouvu o povoleném přečerpání reg. č. , Anonymizováno, (dále jen „Smlouva“). Na základě Smlouvy poskytla žalobkyně žalované kontokorentní úvěr (povolený debet na účtu) až do výše 150 000 Kč, a to k účtu žalované č. , č. účtu, . Žalovaná se ve Smlouvě zavázala žalobkyni splácet vyčerpanou jistinu spolu se smluvním úrokem ve výši 13,40 % p. a. Před uzavřením Smlouvy a poskytnutím úvěru žalované byla její schopnost splácet poskytnutý úvěr ze strany žalobkyně posouzena s odbornou péčí v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru. Jelikož se žalovaná dostala do prodlení s úhradou splatné části pohledávky a překročila poskytnutý úvěrový rámec, žalobkyně v souladu se Smlouvou odstoupila od Smlouvy. V důsledku odstoupení od Smlouvy vznikla žalované povinnost vrátit žalobkyni vyčerpanou a neuhrazenou jistinu úvěru společně s jejím příslušenstvím v podobě smluvního úroku a poplatků. Dlužná částka k 2. 4. 2025 činí 244 193,29 Kč, a to v následujícím členění: jistina 150 000 Kč, poplatky 588 Kč, smluvní úrok 27 300,35 Kč, úrok z prodlení 32 729,24 Kč. Po zaúčtování všech plateb ve prospěch a neprospěch účtu vznikl konečný debetní zůstatek ve výši 150 000 Kč, který odpovídá vyčerpané jistině. Žalobkyni vznikl dle Smlouvy nárok na smluvní úrok ve výši 13,40 % p. a. z vyčerpané jistiny úvěru až do její úhrady. Jistina odpovídala výši čerpaného povoleného debetu (záporného zůstatku na účtu žalovaného). S ohledem na čerpání povoleného debetu proto vznikl žalobkyni nárok na smluvní úrok z vyčerpaných finančních prostředků, který byl pravidelně zúčtováván v neprospěch účtu. Žalobkyni tak vznikl ke dni sepsání žaloby nárok na smluvní úrok ve výši 27 300,35 Kč. V důsledku odstoupení od Smlouvy vznikla žalované povinnost vrátit žalobkyni vyčerpanou a neuhrazenou jistinu úvěru společně s jejím příslušenstvím v podobě smluvního úroku. Nejpozději ke dni 8. 2. 2024 se dostala žalovaná do prodlení s úhradou nesplacené jistiny. Žalobkyni proto vznikl v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku nárok na úrok z prodlení z částky 150 588 Kč od 9. 2. 2024 do zaplacení. Žalobkyni vznikl ke dni sepsání žaloby nárok na zákonný úrok z prodlení ve výši 32 729,24 Kč. V čl. II. bod 3. Smlouvy ve spojení s čl. 1.11.1. VOP a Sazebníkem se žalovaná zavázala hradit žalobkyni za bankovní služby spojené s kontokorentním úvěrem příslušné poplatky. Žalobkyni tak vznikl nárok na částku v celkové výši 588 Kč. Žalobkyně prostřednictvím právního zástupce vyzvala žalovanou dne 17. 10. 2024 k úhradě dlužné částky, a to do 7 dnů od odeslání výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem. Žalovaná přes tuto výzvu svou povinnost nesplnila a dlužná částka nebyla k datu tohoto podání uhrazena.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázáno:4. Smlouvou o vedení účtu u mBank ze dne 6. 8. 2019 a smlouvou o povoleném přečerpání č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, ve spojení s e-mailem ze dne 7. 1. 2021, že žalobkyně žalované povolila přečerpání jejího zůstatku na účtu až do výše 150 000 Kč.5. Poslední výzvou k uhrazení dlužné částky/odstoupením od smlouvy ze dne 13. 1. 2024 ve spojení s poštovní dodejkou, že dne 13. 1. 2024 vyhotovila žalobkyně odstoupení od smlouvy adresované žalované, ve kterém ji vyzývá k úhradě částky 15 731,76 Kč a poplatku za upomínku ve výši 400 Kč do 7 dnů od doručení výzvy s tím, že dne 6. 2. 2024 byla doporučeně odeslaná zásilka, adresovaná žalované, vrácena poštovními službami zpět z důvodu nevyzvednutí zásilky v úložní lhůtě.6. Transakční historií účtu za období od 6. 10. 2021 do 4. 9. 2024, že počáteční zůstatek na účtu žalované činil - 148 128,12 Kč, k 25. 4. 2023 činil zůstatek - 149 999,93 Kč a dne 28. 4. 2023 byla na Mspoření převedena částka – 150 000 Kč.7. Předžalobní upomínkou ze dne 17. 10. 2024 ve spojení s podacím lístkem, že dne 17. 10. 2024 byla odeslána doporučená předžalobní výzva, adresovaná žalované, k úhradě dlužné částky do 24. 10. 2024.8. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu podstatnému závěru o skutkovém stavu. Žalobkyně poskytla žalované bezhotovostně celkovou částku 150 000 Kč. Zástupce žalobkyně odeslal žalované dne 17. 10. 2024 předžalobní výzvu k zaplacení dlužné částky nejpozději do 24. 10. 2024.9. Dle § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.10. Dle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.11. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.12. Podle § 3 písm. c) ZoSÚ, je posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.13. Dle § 86 odst. 1, 2 ZoSÚ, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.14. Dle § 87 odst. 1 věta první ZoSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.15. Po právním posouzení shora uvedených zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Soud předně konstatuje, že v řízení nevzal za prokázáno, že by mezi žalobkyní jako věřitelem a žalovanou jako dlužníkem byla platně uzavřena smlouva o úvěru tvrzeného obsahu. Žalobkyně uzavírala shora označenou smlouvu jako podnikatel v rámci své podnikatelské činnosti, žalovaná byla v postavení spotřebitele. S ohledem na obsah smlouvy, kterým je poskytnutí úvěru podnikatelem spotřebiteli, je třeba na závazkový vztah aplikovat také výše citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, z nichž vyplývá povinnost věřitele před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudit s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva neplatná podle § 87 ZoSÚ. Požadavek na posouzení úvěruschopnosti má v první řadě chránit nikoliv poskytovatele úvěru, ale spotřebitele, soud se tak ztotožňuje s názorem svého odvolacího soudu, že k neplatnosti úvěrové smlouvy z důvodu neposouzení úvěruschopnosti spotřebitele je třeba přihlédnout z úřední povinnosti, a to i v režimu zákona č. 257/2016 Sb. (srov. rozsudek Krajského soudu v , adresa, sp. zn. , spisová značka, ze dne 14. 3. 2018, ale též nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18).16. Za daných okolností však žalobkyně neprokázala, že by při uzavírání označené smlouvy řádně zkoumala schopnost žalované úvěry splácet, tedy že řádně zkoumala a ověřovala příjmovou a výdajovou stránku žalované v souvislosti s jejími osobními poměry.17. Z výše uvedených důvodů soud vyhodnotil předmětnou smlouvu jako neplatnou ve smyslu § 588 o. z. pro rozpor s § 86 a § 87 ZoSÚ. Jedná se přitom o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží i bez návrhu, neboť se jedná o rozpor se zákonným ustanovením, jehož smysl