17 C 12/2026-30 — Okresní soud v Ostravě

1. V řízení se žalobkyně jako banka domáhala po žalovaném klientu s běžným účtem vedeným u žalobkyně jednak zaplacení nepovoleného debetního zůstatku ve výši , částka, s tím, že běžný účet č. , č. účtu, mu byl aktivován dle Rámcové smlouvy č. , hodnota, . Dále se žalobkyně domáhala po žalovaném, kterému byl dle Dodatku č. , hodnota, k Rámcové smlouvě – Smlouvy o poskytnutí kontokorentu ze dne , datum, (dále „Smlouva“) po úspěšném posouzení úvěruschopnosti poskytnut kontokorent ve výši , částka, , plnění ze Smlouvy. Žalovaný však porušil smluvní povinnosti tím, že kontokorent nehradil řádně a včas a žalobkyně jej ke dni , datum, zesplatnila a vyzvala žalovaného k úhradě celé dlužné částky. Celkem bylo za dobu od , datum, do , datum, čerpáno , částka, a uhrazeno , částka, . K zaplacení zbývá nepovolený debet na běžném účtu , částka, , z kontokorentu pak dlužná jistina , částka, , kapitalizovaný úrok , částka, (18,9 % ročně z dlužné jistiny od , datum, do , datum, ), úrok 18,9 % ročně z dlužné jistiny od , datum, do , datum, , úrok 12 % ročně z dlužné jistiny od , datum, do zaplacení, úrok z prodlení 12 % ročně z dlužné jistiny od , datum, do zaplacení. Z celkové částky , částka, (, částka, + , částka, ) s příslušenstvím shora již žalovaný ničeho, ani přes písemnou předžalobní výzvu ze dne , datum, , podle které tak měl učinit nejpozději do , datum, , nezaplatil.2. O věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání dle § 115a o. s. ř. na základě žalobkyní předložených listinných důkazů se souhlasem účastníků dle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř., když tento postup byl zvolen poté, co žalobkyně byla s odkazy na konkrétní rozhodovací praxi předvídatelně poučena a vyzvána usnesením zdejšího soudu ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , k doplnění tvrzení a důkazů především k procesu posuzování úvěruschopnosti žalovaného, jehož výsledkem bylo uzavření smlouvy o úvěru a žalobkyně svá tvrzení a důkazy doplňujícím podáním ze dne , datum, zcela vyčerpala.3. Po provedeném dokazování Rámcovou smlouvou č. , hodnota, ze dne , datum, , obsahující Obchodní podmínky i Ceník, Dodatkem č. , hodnota, k ní – Smlouvou o poskytnutí kontokorentu – ze dne , datum, , ve spojení s Formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, Podmínkami pro používání kontokorentu, Ceníkem, Splátkovým kalendářem, Výpisem z běžného účtu s pohyby mj. za dobu od , datum, do , datum, , Přehledem plateb splácení o úvěru a částek s ním spojených, dále Výzvou k zaplacení dluhu ze dne , datum, a Podacím archem k ní s datem podání na poště dne , datum, , a pro účely prokázání schopnosti žalovaného úvěr splácet následně žalobkyní předloženým Výpisem z běžného účtu č. , č. účtu, za dobu od , datum, do , datum, , Přehledem žádostí o úvěr – aplikační data (s přehledem žádostí žalovaného o předcházející úvěry za dobu od , datum, do dne poskytnutí kontokorentu 1x „zamítnuto“, 2x „stornovaná“ a 3x „schválená“ se splátkami u jednoho z půjčky od , datum, po , částka, a kontokorentu od , datum, 6 300 Kč udávaných klientem, a Úvěrovou zprávou ze dne , datum, , má soud za prokázaná níže uvedená skutková tvrzení a učinil následující závěr o skutkovém stavu: Žalobkyně uzavřela se žalovaným dne , datum, Rámcovou smlouvu shora, na základě níž žalovanému aktivovala běžný účet č. , č. účtu, . Následně, ačkoliv jí byla známa finanční situace žalovaného s ohledem na několikaměsíční pohyby na účtu shora, dle kterého činil počáteční zůstatek ke dni , datum, 8 Kč a konečný zůstatek ke dni , datum, 231,68 Kč při zjevně nereprezentativním obratu , částka, , navíc s pohyby týkajícími se splácení předchozí půjčky u téže banky žalobkyně , částka, dne , datum, , , částka, dne , datum, a , částka, dne , datum, , a který tak neobsahoval reprezentativní strukturu výdajů (žádné výdaje vyjma splácení předchozích půjček), uzavřela dne , datum, žalobkyně se žalovaným Dodatek č. , hodnota, k Rámcové smlouvě s poskytnutím kontokorentu při vědomosti předchozích žádostí (1x „zamítnuto“, 2x „stornovaná“ a 3x „schválená“) se splátkami předchozí půjčky od , datum, po , částka, a kontokorentu od , datum, 6 300 Kč, kterým poskytla k předchozí žádosti žalovaného de facto úvěr ve výši , částka, . Ve Smlouvě si účastníci sjednali úrok ve výši 18,9 % ročně. Poskytnutí úvěru žalovanému bylo schváleno poté, co žalobkyně pozitivně vyhodnotila úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele a zároveň mu bylo umožněno jeho čerpání na běžném účtu shora. Žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalovaného jednak z jím poskytnutých osobních informací a jednak tyto informace sama ověřovala z Výpisu minulých žádostí o úvěr, nevyžádala si však jakékoliv potvrzení o výši příjmu, nezabýval se tím, zda nejde o pracovní poměr na dobu určitou, nezabývala se jeho výdaji, když předchozí pohyby na účtu byly nereprezentativní co do struktury výdajů a jakkoliv jinak strukturu výdajů žalovaného nijak neposuzovala. K dispozici žalobkyně měla též Úvěrovou zprávu s výpisem Bankovního registru klientských informací a tudíž jí bylo známo, že žalovanému bylo odmítnuto 5 žádostí splátkových, 1 kreditní a že je žalovaný zatížen 4 existujícími splátkovými dluhy, 1 nesplátkovým a 4 z kreditních karet, Dle soudem ex post vyžádané zprávy , právnická osoba, . ze dne , datum, měl žalovaný ke dni poskytnutí úvěru dosud nesplacené dluhy v řádu statisíců Kč z celkem , hodnota, úvěrů u celkem , hodnota, společností, včetně nebankovní finanční instituce , právnická osoba, . Na běžném účtu žalovaného č. , č. účtu, vznikl ke dni , datum, debet v celkové výši , částka, poté, co počáteční zůstatek činil , částka, a bylo připsáno za dobu od , datum, do , datum, 158 485,29 Kč a odepsáno , částka, . Dle Výpisu z běžného účtu žalovaného za dobu od , datum, do , datum, žalovaný celkem čerpal , částka, a celkem uhradil , částka, . Výzvou k zaplacení dluhu , částka, (, částka, jistina + nepovolený debet na běžném účtu ve výši , částka, ) ze dne , datum, byl žalovaný marně vyzván k zaplacení „do , datum, “.4. Žalobkyně s ohledem již na shora uvedené též v odstavci 3. tohoto odůvodnění nevyžádala od žalovaného jakékoliv listiny ohledně především výdajů (rodiny) žalovaného a nebyla tak schopná posoudit jejich výši, strukturu, udělat si obrázek o finanční gramotnosti žalovaného za situace, kdy zejména jí známé pohyby na běžném účtu žalovaného byly zcela nereprezentativní a žalobkyni tak muselo být zjevné, že žalovaný není schopen ušetřit ani disponibilní částku rovnající se splátkám kontokorentu. Výdajové stránce měla žalobkyně coby odpovědný poskytovatel spotřebitelského úvěru, navíc zjevně určeného na tzv. refinancování předchozích, tehdy nesplacených úvěrů, věnovat náležitou pečlivost zvláště, pokud neměla k dispozici od žalovaného Pracovní smlouvu, neověřila příjmy a trvání pracovního poměru např. výplatními páskami, když takto lze zjistit i případné exekuce, či případné plnění vyživovací povinnosti k závislé osobě. V souvislosti s posuzováním výdajů neposuzovala zejména nájemní smlouvu rodiny žalovaného, nezabývala se výší jeho příspěvků na společnou domácnost, nebyly ověřovány výdaje za plyn, elektřinu a další služby s bydlením spojené (např. SIPO, Předpisem nájemného, Evidenčním listem nájemce a spolužijících osob). V souvislosti s jeho výdaji se toliko spolehla na odhad jejich výše na základě tvrzení žalovaného a stanovila je dle expertní analýzy částkou , částka, za celou domácnost a , částka, za žalovaného, což zjevně neodpovídalo skutečnosti a existujícím dluhům žalovaného. Vycházela tedy u výdajů z částky neadekvátní, což se projevilo rostoucím dluhem žalovaného. Žalobkyně nikterak neověřovala žalovaným toliko tvrzené „Příjmy ostatních členů domácnosti“ ve výši , částka, měsíčně, tedy ve výši dosahující 150 % tvrzeného příjmu žalovaného. K dalším podrobnostem viz shora již ve 2. odstavci označené usnesení zdejšího soudu.5. Po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu bylo žalobě vyhověno pouze co do 85 %, počítaje v to i příslušenství kapitalizované ke dni rozhodování (viz níže), ačkoliv bylo prokázáno, že Smlouva dle svého obsahu splňuje náležitosti § 2395 a násl. o. z. jako smlouva o úvěru. Nadto se však dle ust. § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření Smlouvy, (dále jen „ZoSÚ“), žalovanému poskytnuté plnění považuje za spotřebitelský úvěr, kterým je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle ust. § 86 odst. 1 a 2 věty první ZoSÚ tedy měl poskytovatel při uzavření Smlouvy shora povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů a jako poskytovatel poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné poc