17 C 429/2025-42 — Okresní soud v Ostravě

1. V řízení se žalobkyně domáhala po žalované, které bylo dle Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, (dále „Smlouva“) po úspěšném posouzení jeho úvěruschopnosti v den uzavření Smlouvy vyplaceno bezhotovostně 15 000 Kč, plnění ze Smlouvy. Dle Smlouvy měl být kromě jistiny zaplacen smluvní úrok ve výši 40 % měsíčně z jistiny v pravidelných splátkách vždy k 15. dni v měsíci. Celkem bylo uhrazeno 0 Kč. K zaplacení zbývá dlužná jistina 15 000 Kč, smluvní úrok 6 000 Kč, smluvní pokuta 2 550 Kč (0,1 % denně z dlužné jistiny od 19. 2. 2025 do 8. 8. 2025) a úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z dlužné jistiny a smluvního úroku od 19. 2. 2025 do zaplacení. Z celkové částky 23 550 Kč s příslušenstvím shora již žalovaná ničeho, ani přes písemné výzvy, nezaplatila. Pokud by soud neuznal nárok na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, požadovala žalobkyně, aby soud tento nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalované.2. O věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání dle § 115a o. s. ř. na základě žalobkyní předložených listinných důkazů se souhlasem účastníků dle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř., když tento postup byl zvolen poté, co žalobkyně byla s odkazy na konkrétní rozhodovací praxi předvídatelně poučena a vyzvána usnesením zdejšího soudu ze dne 10. 11. 2025, č. j. , spisová značka, , k doplnění tvrzení a důkazů především k procesu posuzování úvěruschopnosti žalované, jehož výsledkem bylo uzavření smlouvy o úvěru a žalobkyně svá tvrzení a důkazy doplňujícím podáním ze dne 8. 12. 2025 zcela vyčerpala.3. Po provedeném dokazování listinami níže označenými jako důkaz má soud za prokázaná níže uvedená skutková tvrzení a učinil následující závěr o skutkovém stavu: Dle Smlouvy ze dne 16. 10. 2024 žalobkyně poskytla žalované téhož dne částku 15 000 Kč bezhotovostně. Žalovaná se zavázala celkem kromě 15 000 Kč zaplatit smluvní úrok ve výši 40 % měsíčně z jistiny v pravidelných splátkách vždy k 15. dni v měsíci. Žalovaná ničeho nezaplatila a neučinila tak dosud ani, přes písemnou Předžalobní výzvu zástupkyně žalobkyně ze dne 8. 8. 2025, odeslanou dle Potvrzení o podání zásilky k ní dne 13. 8. 2025, obsahující mj. Výzvu k plnění „do tří dnů“.4. Žalobkyně žádným způsobem nezkoumala výdajovou stránku žalované; zabývala se toliko příjmy žalované (viz Oznámení o přiznání dávky státní sociální podpory a Poštovních poukázek B o jejím vyplácení). Nebyly vyžádány výpisy z účtu za poslední měsíce před poskytnutím úvěru, za situace, kdy takto lze posoudit též strukturu výdajů žalované, nebyla posuzována nájemní smlouva žalované, nebyly ověřovány výdaje žalované za plyn, elektřinu a další služby s bydlením spojené (např. SIPO, Předpis nájemného, Evidenční list nájemce), nebyly ověřovány celkové příjmy domácnosti žalované, nebylo ověřováno v případě toliko žalovanou tvrzené jedné vyživovací povinnosti, zda žalovaná měla vyživovací povinnost k další osobě, nebyly vyžádány listiny prokazující, o jakou osobu jde za účelem posouzení rozsahu závislosti této osoby na výživě žalované, nebyly aktivně zjišťovány výdaje žalované na případné předchozí Smlouvy o úvěru, které nebyly ke dni poskytnutí následného úvěru splaceny, aby bylo lze učinit dostatečně podložený závěr, že žalovaná nežádá o další a další úvěr, ačkoliv předchozí nejsou předtím splaceny a že je tedy skutečně schopna „ušetřit“ „použitelný příjem“. Vzhledem k tomu že žalobkyně neměla k dispozici ověřené a doložené údaje o výdajích žalované, nemohla řádně posoudit schopnost žalované úvěr řádně splácet (v podrobnostech viz usnesení shora již citované). Krom toho si uvedeného byla žalobkyně vědoma již v žalobě, když jako alternativu pro případ, „že by soud neměl nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru za prokázaný“, požádala, „aby soud tento nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalované“; byť soud není právním posouzením vázán. Soud pro nadbytečnost s ohledem na právní závěr níže nevycházel z dalších provedených důkazů, a to zejména z Všeobecných obchodních podmínek žalobkyně, či tzv. Zesplatňujícího dopisu ze dne 15. 2. 2025 s neprokázaným datem podání na poště.5. Po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu bylo žalobě vyhověno v části 61 %, počítaje v to i příslušenství kapitalizované ke dni rozhodování (viz níže), ačkoliv bylo prokázáno, že Smlouva dle svého obsahu splňuje náležitosti § 2395 a násl. o. z. jako smlouva o úvěru. Nadto se však dle ust. § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření Smlouvy, (dále jen „ZoSÚ“), žalované poskytnutá plnění považují za spotřebitelský úvěr, kterým je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle ust. § 86 odst. 1 a 2 věty první ZoSÚ tedy měl poskytovatel při uzavření Smlouvy shora povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů a jako poskytovatel poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Přitom poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 větou druhou ZoSÚ, je smlouva neplatná, a to absolutně, jak dovodil Nejvyšší soud ČR zejména v rozhodnutí ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. , spisová značka, , z důvodu porušení povinnosti poskytovatele úvěru řádným způsobem zkoumat úvěruschopnost spotřebitele. Soud se tedy předně zabýval tím, zda žalobkyně dostatečně zkoumala úvěruschopnost žalované a ze svých zjištění učinila přiléhavý závěr, že je schopna úvěr řádně a včas splácet. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření těchto tvrzení (srovnej k tomu zejm. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. , spisová značka, ). V nyní projednávané věci poskytovatel úvěru neověřoval žalovanou ve Smlouvě toliko tvrzené skutečnosti, jak již bylo uvedeno v odstavci 4. tohoto odůvodnění, na které se pro zjednodušení odkazuje, jakož i na poučení a výzvu soudu v usnesení shora již v odstavci 2. citovaném. Soud tak dospěl k závěru, že žalobkyně řádně nesplnila povinnost zkoumat úvěruschopnost žalované a Smlouvu shledal neplatnou pro rozpor se zákonem dle § 86 ZoSÚ a § 588 o. z. Jak již shora uvedeno, jedná se o neplatnost absolutní pro porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost dlužníka splácet úvěr, což odporuje zákonu.6. U nároků žalobkyně uplatněných ze Smlouvy pak s ohledem na shora uvedené platí, že plnila-li by žalovaná na neplatnou smlouvu, je nutno taková dosavadní plnění dle § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ zohlednit vůči nároku žalobkyně. Podle ust. § 6 odst. 1, 2 o. z. má každý povinnost jednat v právním styku poctivě a nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu. Pokud by k zohlednění plnění poskytnutého spotřebitelem úvěrující mohlo dojít jen na základě námitky vypořádání vzájemného plnění ve smyslu § 2993 o. z., pak by žalobkyně nepřípustně těžila z neplatného jednání, kterého se dopustil právní předchůdce žalobkyně při sjednávání úvěrové smlouvy, pokud neposoudil pečlivě úvěruschopnost žalované (srovnej k tomu zejména rozhodnutí Krajského soudu v , adresa, , č. j. , spisová značka, ). Žalovaná však ničeho na nezaplatila a není tak ničeho i bez námitky žalovaného započitatelného na jistinu, kterou je žalovaná povinna žalobkyni vrátit. Žaloba je proto částečně důvodná u nároku ze Smlouvy, a to ve výši 15 000 Kč (rozdíl mezi 15 000 Kč vyplacenými a 0 Kč ne/zaplacenými). Splatnost soudem přiznané jistiny nastala ve čtvrtek dne 21. 8. 2025, tedy dle § 1958 odst. 1 a contrario o. z. „do tří dnů“ (viz lhůta k plnění ve Výzvě ze dne 8. 8. 2025) poté, co se má za to dle § 573 o. z., že předmětná Výzva byla žalované doručena 3. pracovní den následující po dni, kdy byla odeslána. Ode dne následujícího po splatnosti je žalovaný dle § 1968 o. z. v prodlení a žalobkyni vzniká nárok na úrok z prodlení dle § 1970 o. z., jehož výše je dána § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., nikoliv však ke dni prodlení, nýbrž již ke dni, kdy žalobkyně mohla poprvé nárok k zaplacení vůči žalované uplatnit, tedy ke dni, kdy měla zato, že nastalo prodlení dne 19. 2. 2025; tedy ve výš