17 C 451/2025-37 — Okresní soud v Ostravě

1. V řízení se žalobkyně, na kterou byla pohledávka postoupena právním předchůdcem žalobkyně, domáhala po žalované, které bylo dle smlouvy o spotřebitelském úvěru Cofiflexi č. , hodnota, (dále „Smlouva“) po úspěšném posouzení jeho úvěruschopnosti vyplaceno dne 9. 12. 2020 bezhotovostně 20 000 Kč, plnění ze Smlouvy. Dle Smlouvy měly být kromě jistiny zaplaceny „Poplatky“ složené z kapitalizovaných úroků a částky za pojištění schopnosti splácet úvěr, a to v pravidelných měsíčních splátkách. Celkem bylo uhrazeno 15 170 Kč a poslední příslušná splátka byla uhrazena dne 26. 7. 2022. K zaplacení zbývá dlužná jistina 18 371,12 Kč, Poplatky 2 045,57 Kč, smluvní pokuta 10 000 Kč (0,1 % denně z dlužné jistiny od 2. 11. 2022 do 11. 3. 2024), kapitalizovaný úrok ve výši 2 , adresa, Kč (30 % ročně z dlužné jistiny do 1. 11. 2022), úrok ve výši 30 % ročně z dlužné jistiny od 2. 11. 2022 do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 20 416,69 Kč (dlužná jistina a Poplatky) od 2. 11. 2022 do zaplacení. Z celkové částky 30 416,69 Kč (18 371,, právnická osoba, 045,57 + 10 000 Kč) s příslušenstvím shora již žalovaný ničeho, ani přes písemné oznámení o postoupení pohledávek shora a písemné výzvy, nezaplatil.2. O věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání dle § 115a o. s. ř. na základě žalobkyní předložených listinných důkazů se souhlasem účastníků dle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř., když tento postup byl zvolen poté, co žalobkyně byla s odkazy na konkrétní rozhodovací praxi předvídatelně poučena a vyzvána usnesením zdejšího soudu ze dne 25. 11. 2025, č. j. , spisová značka, , k doplnění tvrzení a důkazů především k procesu posuzování úvěruschopnosti žalované, jehož výsledkem bylo uzavření smlouvy o úvěru a žalobkyně svá tvrzení a důkazy doplňujícím podáním ze dne 8. 12. 2025 zcela vyčerpala.3. Po provedeném dokazování listinami níže označenými jako důkaz má soud za prokázaná níže uvedená skutková tvrzení a učinil následující závěr o skutkovém stavu: Dle Smlouvy ze dne 8. 12. 2020 společnost COFIDIS s.r.o., IČO , IČO, , (dále jen „právní předchůdce žalobkyně“) poskytla žalovanému částku 20 000 Kč bezhotovostně při uzavření Smlouvy. Žalovaný se zavázal celkem kromě 20 000 Kč zaplatit Poplatky v měsíčních splátkách v minimální výši 740 Kč. Dle Transakční historie žalovaný zaplatil celkem 15 170 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 7. 11. 2023 právní předchůdce žalobkyně s účinností ke dni 7. 11. 2023 postoupil pohledávku ze Smlouvy za žalovaným včetně příslušenství na žalobkyni. Oznámením o postoupení pohledávek obsahujícím mj. Výzvu k plnění ze dne 4. 12. 2023, které bylo předáno k přepravě dle Podacího lístku k němu dne 4. 12. 2023, byl žalovaný vyzván k zaplacení žalované částky. Žalovaný dosud, přes písemnou Předžalobní výzvu zástupce žalobkyně ze dne 9. 9. 2025, odeslanou dle Podacího lístku k ní dne 9. 9. 2025, ničeho ze žalovaných částek shora nezaplatil.4. Dle údajů ve Smlouvě, ani ve Zprávě o posouzení úvěruschopnosti ze dne neuvedeného nebylo prokázáno, a to ani poté, co k tomu byla žalobkyně vyzvána usnesením zdejšího soudu citovaného v odstavci 2. odůvodnění shora, že by poskytovatel úvěru řádně ověřoval schopnost žalovaného úvěr splácet, zejména nijak dále neověřoval ve Zprávě o posouzení úvěruschopnosti toliko tvrzené výdaje a spolehl se toliko na odhad jejich výše na základě tvrzení žalovaného, neověřoval nájemní smlouvu rodičů žalovaného, výše jakými se podílí na společných nákladech domácnosti s rodiči, nebyly ověřovány výdaje za plyn, elektřinu a další služby s bydlením spojené (např. SIPO, Předpisem nájemného, Evidenčním listem nájemce), případné exekuce (např. v Centrální evidenci exekucí) vedené na žalovaného. Nebylo ověřováno, zda žalovaný má pracovní poměr na dobu určitou, či zda je ve zkušební době, nebyly vyžádány výplatní pásky za poslední měsíce před poskytnutím úvěru, zvláště když takto lze ověřit zejména absenci vyživovací povinnosti, či neexistenci exekucí. Nebyly vyžádány výpisy z účtu za poslední měsíce před poskytnutím úvěru, za situace, kdy takto lze posoudit též strukturu výdajů, toliko výpis za 11/2020 u mBank a. s. se záporným zůstatkem 53 638,13 Kč při příchozích platbách 17 752 Kč a odchozích 71 390,13 Kč, ze kterého jsou dále patrny splátky jiných do té doby nesplacených úvěrů dne 23. 11. 2020 „ÚVĚR-ÚHRADA SPLÁTKY“ 5 792,65 Kč, „ÚVĚR POJIŠTĚNÍ“ 1 025 Kč a odchozí významné platby na právní zastoupení dne 2. 11. 2020 „Z/, právnická osoba, LEGAL“ 1 089 Kč a „MGR.KOPCIL“ 1 089 Kč, dne 20. 11. 2020 „Z/, právnická osoba, LEGAL“ 1 089 Kč a „MGR.KOPCIL“ 1 089 Kč; nadto poskytovatel úvěru vycházel z toliko žalovaným tvrzené částky výdajů 2 000 Kč na nájemné, kterou nadto považoval za „částku odpovídající regionu , adresa, za nájem, resp. spolunájem“, ačkoliv z tohoto výpisu z účtu jsou patrny platby dne 20. 11. 2020 „TRIO , právnická osoba, “-„dlužné vyúčtování 05/2020“ 450 a 451 Kč a „pojištění bytu“ 686 Kč, 26. 11. 2020 „SBD , adresa, “-„platba nájemného jednotky“ 5 033 Kč, 28. 11. 2020 „cezonline.cz“ 1 400 Kč. Není zřejmé, jak byly poskytovatelem úvěru posouzeny výdaje žalovaného na případné předchozí splácené dluhy, zvláště pokud byly sjednány u téhož poskytovatele úvěru a které nebyly ke dni poskytnutí následného úvěru splaceny (viz údaje ve Smlouvě „Splátky úvěrů, leasingů a půjček: 4 500 Kč“); není známo, jak bylo posouzeno to, že žalovaný žádá o další a další úvěr, ačkoliv předchozí nejsou předtím splaceny, když z uvedeného je patrno, že žalovaný nebyl schopen „ušetřit“ ani „použitelný příjem“ (k podrobnostem viz citované usnesení). S ohledem na shora uvedené v rámci tohoto odstavce odůvodnění, lze tedy učinit závěr, že poskytovatel úvěru nepostupoval při posuzování úvěruschopnosti řádně a odpovědně s ohledem na tehdejší zjištění, které měl (mít) k dispozici z důvodů shora již uvedených a dospěl k (chybnému) závěru o tom, že žalovaný je schopen úvěr splácet.5. Po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu bylo žalobě vyhověno v části 11 %, počítaje v to i příslušenství kapitalizované ke dni rozhodování (viz níže), ačkoliv bylo prokázáno, že žalovaná pohledávka byla na žalobkyni postoupena v souladu s § 1879 a násl. o. z. a Smlouva 1, 2 a 3 dle svého obsahu splňují náležitosti § 2395 a násl. o. z. jako smlouva o úvěru. Nadto se však dle ust. § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření Smlouvy, (dále jen „ZoSÚ“), žalovanému poskytnutá plnění považují za spotřebitelský úvěr, kterým je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle ust. § 86 odst. 1 a 2 věty první ZoSÚ tedy měl poskytovatel při uzavření Smlouvy shora povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů a jako poskytovatel poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Přitom poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 větou druhou ZoSÚ, je smlouva neplatná, a to absolutně, jak dovodil Nejvyšší soud ČR zejména v rozhodnutí ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. , spisová značka, , z důvodu porušení povinnosti poskytovatele úvěru řádným způsobem zkoumat úvěruschopnost spotřebitele. Soud se tedy předně zabýval tím, zda právní předchůdce žalobkyně dostatečně zkoumal úvěruschopnost žalovaného a ze svých zjištění učinil přiléhavý závěr, že je schopna úvěr řádně a včas splácet. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření těchto tvrzení (srovnej k tomu zejm. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. , spisová značka, ). V nyní projednávané věci poskytovatel úvěru neověřoval žalovaným ve Smlouvě a ve Zprávě o posouzení úvěruschopnosti toliko tvrzené skutečnosti, jak již bylo uvedeno v odstavci 4. tohoto odůvodnění, na které se pro zjednodušení odkazuje, jakož i na usnesení zdejšího soudu shora. Soud tak dospěl k závěru, že předchůdce žalobkyně řádně nesplnil povinnost zkoumat úvěruschopnost žalovaného a Smlouvu shledal neplatnou pro rozpor se zákonem dle § 86 ZoSÚ a § 588 o. z. Jak již shora uvedeno, jedná se o neplatnost absolutní pro porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost dlužníka splácet úvěr, což odporuje zákonu.6. U nároků žalobkyně uplatněných ze Smlouvy pak s ohledem na shora uvedené platí, že plnil-l