21 C 28/2025-38 – Okresní soud v Ostravě

1. Žalobkyně (dříve , právnická osoba, .) se domáhala na žalovaném uhrazení částky 77 896,46 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru č. , hodnota, uzavřené dne 18. 7. 2024 distančním způsobem na adrese www., Anonymizováno, .cz, na základě které se žalobce zavázal poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr až do výše 67 500 Kč a žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit v pravidelných denních splátkách, kdy konec kreditového rámce měl nastat dne 8. 1. 2026. Úvěr byl žalovanému vyplacený na účet č. , č. účtu, ve výši 1 000 Kč dne 12. 9. 2024, ve výši 500 Kč dne 12. 9. 2024, ve výši 500 Kč dne 13. 9. 2024, ve výši 7 000 Kč dne 18. 7. 2024, ve výši 800 Kč dne 13. 9. 2024, ve výši 1 000 Kč dne 17. 9. 2024, ve výši 1 253 Kč dne 17. 9. 2024, ve výši 2 500 Kč dne 27. 7. 2024, ve výši 1 000 Kč dne 13. 9. 2024, ve výši 4 000 Kč dne 22. 7. 2024, ve výši 2 000 Kč dne 23. 7. 2024, ve výši 1 500 Kč dne 24. 7. 2024,ve výši 5 000 Kč dne 10. 9. 2024, ve výši 1 500 Kč dne 12. 9. 2024, ve výši 1 500 Kč dne 10. 9. 2024, ve výši 2 000 Kč dne 11. 9. 2024, ve výši 2 000 Kč dne 12. 9. 2024, tj. celkem 35 053 Kč. Žalovaný si při sjednávání služby zvolil službu „Presto“ za poplatek ve výši 2 640 Kč a dne 9. 8. 2024 uhradil na jistinu částku 21,89 Kč, dne 10. 9. 2024 částku 31,22 Kč, dne 10. 10. 24 částku 53,70 Kč a dne 21. 10. 2024 částku 45,32 Kč, tj. celkem 152,13 Kč. Žalovaná částka představovala jistinu ve výši 34 900,77 Kč, sjednaný poplatek za vyplacení tranší úvěru ve výši 517,22 Kč (1,99% z vyplacené tranše), sjednaný smluvní úrok ve výši 36 447,74 Kč (0,93% denně z nesplacené části jistiny), poplatek za službu „Presto“ ve výši 2 476,68 Kč a sjednanou smluvní pokutu ve výši 3 554,05 Kč (0,1% denně z dlužné částky, ohledně níž byl žalovaný v prodlení za dobu od 2. 11. 2024 do 31. 1. 2025).2. Účastníci po výzvě soudu podle § 101 odst. 4 o. s. ř., neměli proti rozhodnutí ve věci bez nařízení jednání námitek nebo na tuto výzvu vůbec nereagovali a ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazu podle § 115a o. s. ř.3. Na základě listinných důkazů dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Smlouvou o úvěru, Všeobecnými obchodními podmínkami, kopií občanského průkazu žalovaného a autorizací ověření totožnosti má soud za prokázané, že byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena smlouva o úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut kreditní rámec, v rámci kterého bylo možné čerpat úvěr postupně i opakovaně, kdy poskytnuté plnění byl žalovaný dle smlouvy povinen hradit v denních splátkách podle čl. 5 Všeobecných obchodních podmínek. Ze smlouvy nevyplývá výše smluvních úroků. Žalovaný se zavázal kromě vrácení úvěru uhradit také poplatek za vyplacení tranše ve výši 1,99% z vyplacené tranše a poplatek za službu Presto ve výši 165 Kč za expresní vyplacení každé tranše. Zároveň se žalovaný dle čl. VIII odst. 1 smlouvy o úvěru zavázal v případě prodlení uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1% z dlužné částky. Přehledem bankovních transakcí a sdělením , právnická osoba, . ze dne 31. 3. 2026 má soud za prokázané, že žalovanému byly vyplaceny výše uvedené tranše úvěru v celkové výši 35 053 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovaného výzvou ze dne 21. 5. 2025 odeslanou dle podacího lístku stejného dne k vrácení dlužné částky do tří dnů. Z listiny identifikované příjmy, obecných principů posuzování úvěruschopnosti a výpisu účtu žalovaného pořízeného automatizovaným systémem Kontomatik soud nezjistil, že by žalovaná určitým konkrétním způsobem ověřovala příjmy a výdaje žalovaného, kdy žalobkyní předložený výpis z účtu žalovaného za období od 14. 12. 2023 do 21. 10. 2024 tyto základní skutečnosti dle názoru soudu neprokazuje. Žalobkyně nezkoumala konkrétní povahu jednotlivých příjmů a výdajů, nezabývala se značnou četností a výší příjmů, které dle svého popisu představují půjčky u jiných nebankovních poskytovatelů ani výdajů na sázkové služby. V řízení tak nebylo prokázáno, že by žalobkyně dostatečným způsobem ověřovala příjmy a výdaje žalovaného před poskytnutím úvěru.4. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.5. Podle § 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z.s.ú.“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.6. Podle § 86 odst. 1 z.s.ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.7. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.8. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.9. Co se právního hodnocení věci týče, je soud toho názoru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru podle podle § 2395 a násl. o. z. Předmětná smlouva o úvěru je zároveň smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2 odst. 1 z.s.ú., která je ovšem absolutně neplatná podle § 87 odst. 1 z. s. ú. Žalobkyně totiž neprokázala, že by na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele posoudila před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru úvěruschopnost spotřebitele, či že by tak učinila na základě jiných nezbytných zdrojů. V řízení nebylo prokázáno ani základní ověření příjmů a výdajů žalovaného žalobkyní. Nebylo prokázáno, že by se žalobkyně zabývala původem příjmů žalovaného, zda se jednalo o příjem ze zaměstnání, podnikatelské činnosti, či jiný příjem a zda se jednalo o příjem stabilní. Žalobkyně nezkoumala, na co konkrétně byly výdaje žalovaným vynakládaný a nijak nezohlednila značné výdaje na půjčky a sázkové služby. Žalobkyně tedy dostatečně nezjistila příjmy a výdaje spotřebitele, a nesplnila tak svou povinnost vyplývající z § 86 odst. 1 a 2 z. s. ú., jejíž nesplnění má v souladu s § 87 odst. 1 z. s. ú. za následek absolutní neplatnost smlouvy o úvěru (resp. smlouvy o spotřebitelském úvěru).10. Vzhledem k tomu, že nebyl v řízení prokázán platný závazek, účastníci si plnili na základě neplatné smlouvy o úvěru bez právního důvodu a v souladu s § 2993 o. z. mají obě strany právo požadovat, aby jim druhá strana vydala to, co na základě neplatného závazku získala. V řízení bylo prokázáno poskytnutí žalobkyní částky ve výši 35 053 Kč žalovanému, kdy žalobkyně na jistině uplatňovala v tomto řízení částku 34 900,77 Kč. Soud proto rozhodl o povinnosti žalovaného tuto částku žalobkyni uhradit. Žalovanému byla také v souladu s § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. uložena povinnost uhradit úroky z prodlení ode dne následujícím po dni splatnosti uvedeném ve výzvě k splacení dluhu, kdy soud vycházel v souladu s § 573 o. z. z toho, že tato výzva byla doručena žalovanému dne 26. 5. 2025. Ve zbytku nároku žalobkyně byla žaloba zamítnuta, neboť tento měl být založen dle tvrzení žalobkyně na absolutně neplatné smlouvě o úvěru a požadované úroky z prodlení byly částečně zamítnuty, neboť byly částečně požadovány za období, kdy žalovaný nebyl v prodlení.11. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy převážně úspěšný žalovaný měl sice nárok na náhradu poměrné výše nákladů řízení, nicméně mu žádné nevznikly.