30 C 17/2026-15 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobkyně se svou žalobou doručenou okresnímu soudu dne 7. 1. 2026 domáhala po žalované zaplacení částky 25 125 Kč s příslušenstvím, což odůvodnila tak, že žalobkyně poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky www.rerum.cz, na které si žalovaná vybrala dle své vlastní volby dostupné parametry, jako jsou výše požadovaného úvěru v českých korunách a dobu splatnosti úvěru ve dnech. Následně žalovaná vyplnila registrační formulář, kde uvedla své osobní údaje, které jsou uvedeny v části B tohoto návrhu, a to včetně svého telefonního čísla a emailové adresy. Žalovaná dále uvedla heslo pro přístup k jejímu uživatelskému profilu. Registrace a vstup do uživatelskému účtu byly podmíněny souhlasem žalované se smluvní dokumentací, kterou žalovaná odsouhlasila zaškrtnutím příslušného pole formulářů s odkazy na smluvní dokumentaci. Žalovaná dokončila registraci zadáním pětimístného verifikačního SMS do žádosti o úvěr. K ověření žalovanou uvedených údajů byla žalovaná povinna poskytnout žalobkyni fotokopii svého dokladu totožnosti, které žalobkyně dokládá spolu s návrhem. Žalovaná se dále zavázala zaplatit žalobkyni částku ve výši 1 Kč prostřednictvím bankovního převodu, jenž je označena jako ověřovací platba, kterou žalobkyně vyžaduje za účelem ověření totožnosti a majitele bankovního účtu. K identifikaci veškerých vzájemných plateb mezi stranami byl dohodnut variabilní symbol odpovídající rodnému číslu žalované. K ověření výše příjmu žalovaná poskytla žalobkyni výpisy ze svého bankovního účtu či případně výplatní listy, které žalobkyně dokládá v příloze tohoto přípisu. Žalovaná byla dále žalobkyní lustrována ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI a BRKI. Na základě uvedených skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti žalované a byla jí schválena žádost o poskytnutí spotřebitelského úvěru. Dle odst. 10.9. smlouvy o spotřebitelském úvěru byla smlouva podepsána prostřednictvím pětimístného verifikačního SMS kódu, který žalobkyně zaslala žalované na jí uvedené telefonní číslo. SMS kód ve znění 91735 žalovaná následně vložila do příslušného formulářového pole na webových stránkách žalobkyně a odesláním potvrdila svoji vůli být smlouvou vázána. Žalovaná výše uvedenými kroky dne 23. 9. 2024 uzavřela s žalobkyní smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Žalobkyně poskytla žalované úvěr dne 23. 9. 2024, a to převodem z bankovního účtu žalobkyně na bankovní účet žalované č. , č. účtu, , který je totožný s bankovním účtem, z něhož byla provedena výše popsaná ověřovací platba. Žalobkyně identifikovala platbu úvěru uvedením variabilního symbolu , var. symbol, , jenž odpovídá rodnému číslu žalované, jak je patrno z přiloženého potvrzení o platbě. Žalovaná se dle odst. 2.1.6. smlouvy zavázala zaplatit žalobkyni smluvní úrok ve výši 40 % ročně z jistiny. Úvěr byl žalované poskytnut na dobu neurčitou. Žalovaná měla dle odst. 2.1.7. smlouvy splácet každý měsíc, a to vždy nejpozději k 13. dni v měsíci, úrok přirostlý za uplynulé období. Jistinu úvěru mohla žalovaná splatit zcela nebo zčásti kdykoli během trvání smlouvy. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou úvěru, ohledně čehož byla žalobkyní opakovaně upomínána. V poslední upomínce ze dne 13. 1. 2025 byla žalovaná informována o zesplatnění celého úvěru ke dni 16. 1. 2025 a vyzvána k jeho úhradě. Žalovaná se tak prokazatelně dostala do prodlení úhradou celého úvěru dne 17. 1. 2025. Právo žalobkyně na zesplatnění úvěru je sjednáno v čl. VI smlouvy. Žalovaná byla upomínána k úhradě dluhu i formou předžalobní upomínky prostřednictvím právního zástupce žalobkyně. Upomínka byla právním zástupcem žalobkyně odeslána dne 19. 10. 2025. Předmětem návrhu na vydání el. platebního rozkazu je pohledávka v celkové výši 21 000 Kč, skládající se z nesplacené části jistiny ve výši 15 000 Kč a ze smluvního úroku ve výši 40 % ročně z jistiny za první měsíc doby čerpání úvěru v kapitalizované výši 6 000 Kč nejpozději splatných dne 16. 1. 2025, to vše spolu s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení od dne následujícího po dni splatnosti úvěru. Ačkoliv žalobkyně žalovanou k úhradě dlužné částky vyzývala, dlužná částka zůstala neuhrazena.2. Žalovaná se k věci nijak nevyjádřila.3. K jednání nařízenému ve věci se žalobkyně ani žalovaná nedostavily. Žalobkyně svou neúčast u jednání omluvila a souhlasila s jednáním a rozhodnutím v její nepřítomnosti. Žalovaná svou neúčast u jednání neomluvila a ani jinak se ve věci nevyjádřila. Soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 o. s. ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků.4. Soud provedl v řízení dokazování a vzal za prokázány následující skutečnosti.5. Z listiny označené jako Smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, opatřené datem 23. 9. 2024 že žalobkyně se měla zavázat poskytnout žalované úvěr do úvěrového limitu ve výši 15 000 Kč a žalovaná se měla zavázat vrátit poskytnutou částku včetně dalších sjednaných plateb. Žalovaná je v listině označena svým jménem a příjmením, rodným číslem a adresou trvalého bydliště. Listina není opatřena podpisem žalované či jiným prostředkem způsobilým podpis nahradit.6. Z listiny označené jako Potvrzení o provedené platbě soud zjistil, že žalobkyně poukázala na bankovní účet žalované dne 23. 9. 2024 částku 15 000 Kč.7. Z Výzvy k úhradě před podáním žaloby vč. podacího lístku, že zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k úhradě žalobou požadované částky nejpozději do 3 dnů.8. Z ostatních u jednání provedených, avšak v rozsudku neuvedených důkazů, soud nezjistil žádné podstatné skutečnosti.9. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu. V řízení nebylo prokázáno, že by mezi účastníky byla uzavřena smlouva o tvrzeném obsahu. V řízení však bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované dne 23. 9. 2024 částku ve výši 15 000 Kč a žalovaná doposud neuhradila ničeho.10. Po právní stránce posoudil soud vztah mezi účastníky následujícím způsobem. Podle § 3028 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Soud proto na posuzovaný případ aplikoval ustanovení zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), neboť právní vztahy, jakož i práva i povinnosti, vznikly za jeho účinnosti.11. Podle ust. § 2395 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrový se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Žalobkyní předložená smlouva svým obsahem naplňovala podstatné náležitosti tohoto smluvního typu. Jelikož žalobkyně uzavírala smlouvu v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaná nikoli, je potřeba na smluvní vztah aplikovat i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., neboť tvrzená smlouva naplňuje znaky spotřebitelského úvěru, jak jej vymezuje § 2 tohoto zákona.12. V předložené úvěrové smlouvě bylo v místě podpisu žalované uvedeno jen otištěné jméno a příjmení žalované, jakýkoli podpis či údaj podpis žalované nahrazující připojen nebyl. V řízení tak nebylo prokázáno, že by mezi účastníky byla uzavřena smlouva o tvrzeném obsahu. Nedodržení písemné formy podle ust. § 104 zákona o spotřebitelském úvěru sice nemá za následek neplatnost smlouvy o úvěru, nicméně z této listiny se uzavření smlouvy žalovanou nepodává a v řízení nebylo prokázáno, že by text této listiny odpovídal projevu vůle žalované. Soud byl připraven v souvislosti s provedeným dokazování žalobkyni vyzvat k případnému doplnění žalobních tvrzení a poučit ji dle ust. § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., ovšem žalobkyně se svou dobrovolnou neúčastí u jednání připravila o možnost tohoto poučení. Žádné z ustanovení občanského soudního řádu neukládá soudu povinnost sdělovat ještě před jednáním účastníkům, že v žalobě s ohledem na uplatněný nárok, popř. absentují žalobní tvrzení, nebo že se případně určitá jimi tvrzená skutečnost z navržených důkazů neprokazuje. Soud totiž činí skutková zjištění až zásadně na základě provedeného dokazování, které se vždy provádí pouze u jednání, jak vyplývá z ust. § 122 odst. 1 o. s. ř.13. Oproti tomu však soud považuje provedené důkazy za dostatečné k prokázání tvrzení, že žalobkyně poskytla žalované dne 23. 9. 2024 částku 15 000 Kč, a to bez prokázaného právního důvodu převodem na její bankovní účet. Podle ust. § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Žalovaná se přijetím částky 15 000 Kč bezdůvodně obohatila ve smyslu ust. § 2991 o. z., a proto je povinna žalobkyni toto obohacení vrátit. Jelikož žalovaná doposud neuhradila žalobkyni ničeho, soud žalobě vyhověl právě ohledně částky 15 000 Kč představující nevrácené peněžní prostředky poskytnuté žalované, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Soud vzal dále za prokázáno, že žalovaná byla vyzván k úhradě dlužné částky písemnou výzvou. Protože v řízení nebylo tvrzeno, ani prokázán