30 C 369/2025-20 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobkyně se svou žalobou doručenou okresnímu soudu dne 14. 10. 2025 domáhala po žalovaném zaplacení částky 17 640 Kč s příslušenstvím, což odůvodnila tak, že žalobkyně poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky www.rerum.cz, na které si žalovaný vybral dle své vlastní volby dostupné parametry, jako jsou výše požadovaného úvěru v českých korunách a dobu splatnosti úvěru ve dnech. Následně žalovaný vyplnil registrační formulář, kde uvedl své osobní údaje, které jsou uvedeny v části B tohoto návrhu, a to včetně svého telefonního čísla a emailové adresy. Žalovaný dále uvedl heslo pro přístup k jeho uživatelskému profilu. Registrace a vstup k uživatelskému účtu byly podmíněny souhlasem žalovaného se smluvní dokumentací, kterou žalovaný odsouhlasil zaškrtnutím příslušného pole formulářů s odkazy na smluvní dokumentaci. Žalovaný dokončil registraci zadáním pětimístného verifikačního SMS do žádosti o úvěr. K ověření žalovaným uvedených údajů byl žalovaný povinen poskytnout žalobkyni fotokopii svého dokladu totožnosti, které žalobkyně dokládá spolu s návrhem. Žalovaný se dále zavázal zaplatit žalobkyni částku ve výši 1 Kč prostřednictvím bankovního převodu, jenž je označena jako ověřovací platba, kterou žalobkyně vyžaduje za účelem ověření totožnosti a majitele bankovního účtu. K identifikaci veškerých vzájemných plateb mezi stranami byl dohodnut variabilní symbol odpovídající rodnému číslu žalovaného. K ověření výše příjmu žalovaný poskytl žalobkyni výpisy ze svého bankovního účtu či případně výplatní listy, které žalobkyně dokládá v příloze tohoto přípisu. Žalovaný byl dále žalobkyní lustrován ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI a BRKI. Na základě uvedených skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti žalovaného a byla mu schválena žádost o poskytnutí spotřebitelského úvěru. Dle odst. 10.9. smlouvy o spotřebitelském úvěru byla smlouva podepsána prostřednictvím pětimístného verifikačního SMS kódu, který žalobkyně zaslala žalovanému na jím uvedené telefonní číslo. SMS kód ve znění , Anonymizováno, žalovaný následně vložil do příslušného formulářového pole na webových stránkách žalobkyně a odesláním potvrdil svoji vůli být smlouvou vázán. Žalovaný výše uvedenými kroky dne 4. 4. 2024, 5. 4. 2024 uzavřel s žalobkyní smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Žalobkyně poskytla žalovanému úvěr dne 4. 4. 2024, 5. 4. 2024, a to převodem z bankovního účtu žalobkyně na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, , který je totožný s bankovním účtem, z něhož byla provedena výše popsaná ověřovací platba. Žalobkyně identifikovala platbu úvěru uvedením variabilního symbolu , var. symbol, , jenž odpovídá rodnému číslu žalovaného, jak je patrno z přiloženého potvrzení o platbě. Žalovaný se dle odst. 2.1.6. Smlouvy zavázal zaplatit žalobkyni smluvní úrok ve výši 40 % ročně z jistiny. Úvěr byl žalovanému poskytnut na dobu neurčitou. Žalovaný měl dle odst. 2.1.7. Smlouvy splácet každý měsíc, a to vždy nejpozději k 4. dni v měsíci, úrok přirostlý za uplynulé období. Jistinu úvěru mohl žalovaný splatit zcela nebo zčásti kdykoli během trvání smlouvy. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou úvěru, ohledně čehož byl žalobkyní opakovaně upomínán. V poslední upomínce ze dne 4. 8. 2024 byl žalovaný informován o zesplatnění celého úvěru ke dni 7. 8. 2024 a vyzván k jeho úhradě. Žalovaný se tak prokazatelně dostal do prodlení úhradou celého úvěru dne 8. 8. 2024. Právo žalobkyně na zesplatnění úvěru je sjednáno v čl. VI Smlouvy. Předmětem návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu je pohledávka v celkové výši 14 000 Kč, skládající se z nesplacené části jistiny ve výši 10 000 Kč a ze smluvního úroku ve výši 40 % ročně z jistiny za první měsíc doby čerpání úvěru v kapitalizované výši 4 000 Kč nejpozději splatných dne 7. 8. 2024, to vše spolu s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení od dne následujícího po dni splatnosti úvěru. Ačkoliv žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky vyzývala, dlužná částka zůstala neuhrazena.2. Žalovaný se k věci nijak nevyjádřil.3. K jednání nařízenému ve věci se žalobkyně ani žalovaný nedostavili. Žalobkyně svou neúčast u jednání omluvila a souhlasila s jednáním a rozhodnutím v její nepřítomnosti. Žalovaný svou neúčast u jednání neomluvil a ani jinak se ve věci nevyjádřil. Soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 o. s. ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků.4. Soud provedl v řízení dokazování a vzal za prokázány následující skutečnosti.5. Z listiny označené jako Smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, opatřené datem 4. 4. 2024 že žalobkyně se měla zavázat poskytnout žalovanému úvěr do úvěrového limitu ve výši 30 000 Kč a žalovaný se měl zavázat vrátit poskytnutou částku včetně dalších plateb. Žalovaný je v listině označen svým jménem a příjmením, rodným číslem a adresou trvalého bydliště. Listina není opatřena podpisem žalovaného či jiným prostředkem způsobilým podpis nahradit.6. Z listiny označené jako Potvrzení o provedené platbě soud zjistil, že žalobkyně poukázala na bankovní účet žalovaného dne 4. 4. 2024 částku 4 000 Kč a dne 5. 4. 2024 částku 6 000 Kč.7. Z Výzvy k úhradě před podáním žaloby vč. podacího lístku, že zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě žalobou požadované částky nejpozději do 3 dnů.8. Z ostatních u jednání provedených, avšak v rozsudku neuvedených důkazů, soud nezjistil žádné podstatné skutečnosti.9. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu. V řízení nebylo prokázáno, že by mezi účastníky byla uzavřena smlouva o tvrzeném obsahu. V řízení však bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému celkem částku ve výši 10 000 Kč a žalovaný doposud neuhradil ničeho.10. Po právní stránce posoudil soud vztah mezi účastníky následujícím způsobem. Podle § 3028 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Soud proto na posuzovaný případ aplikoval ustanovení zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), neboť právní vztahy, jakož i práva i povinnosti, vznikly za jeho účinnosti.11. Podle ust. § 2395 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrový se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Žalobkyní předložená smlouva svým obsahem naplňovala podstatné náležitosti tohoto smluvního typu. Jelikož žalobkyně uzavírala smlouvu v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaná nikoli, je potřeba na smluvní vztah aplikovat i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., neboť tvrzená smlouva naplňuje znaky spotřebitelského úvěru, jak jej vymezuje § 2 tohoto zákona.12. V předložené úvěrové smlouvě bylo v místě podpisu žalovaného uvedeno jen otištěné jméno a příjmení žalovaného, jakýkoli podpis či údaj podpis žalovaného nahrazující připojen nebyl. V řízení tak nebylo prokázáno, že by mezi účastníky byla uzavřena smlouva o tvrzeném obsahu. Nedodržení písemné formy podle ust. § 104 zákona o spotřebitelském úvěru sice nemá za následek neplatnost smlouvy o úvěru, nicméně z této listiny se uzavření smlouvy žalovaným nepodává a v řízení nebylo prokázáno, že by text této listiny odpovídal projevu vůle žalovaného. Soud byl připraven v souvislosti s provedeným dokazování žalobkyni vyzvat k případnému doplnění žalobních tvrzení a poučit ji dle ust. § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., ovšem žalobkyně se svou dobrovolnou neúčastí u jednání připravila o možnost tohoto poučení. Žádné z ustanovení občanského soudního řádu neukládá soudu povinnost sdělovat ještě před jednáním účastníkům, že v žalobě s ohledem na uplatněný nárok, popř. absentují žalobní tvrzení, nebo že se případně určitá jimi tvrzená skutečnost z navržených důkazů neprokazuje. Soud totiž činí skutková zjištění až zásadně na základě provedeného dokazování, které se vždy provádí pouze u jednání, jak vyplývá z ust. § 122 odst. 1 o. s. ř.13. Oproti tomu však soud považuje provedené důkazy za dostatečné k prokázání tvrzení, že žalobkyně poskytla žalovanému dvěma platbami celkem částku 10 000 Kč, a to bez prokázaného právního důvodu převodem na jeho bankovní účet. Podle ust. § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Žalovaný se přijetím částky 10 000 Kč bezdůvodně obohatil ve smyslu ust. § 2991 o. z., a proto je povinen žalobkyni toto obohacení vrátit. Jelikož žalovaný doposud neuhradil žalobkyni ničeho, soud žalobě vyhověl právě ohledně částky 10 000 Kč představující nevrácené peněžní prostředky poskytnuté žalovanému, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Soud vzal dále za prokázáno, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky písemnou výzvou. Protože v řízení nebylo tvrzeno, ani prokázáno, že by na částku, která je předmětem žaloby, bylo cokoli uhrazeno, a to ani přesto, že žalovaný byl o zaplacení upomínán