33 C 215/2025-16 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobkyně se svou žalobou po žalovaném domáhala zaplacení částky 12 672 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně od 16. 4. 2024 do zaplacením s odůvodněním, že mezi jejím právním předchůdcem společností , právnická osoba, ., IČ , IČO, , a žalovaným byla dne 18. 12. 2023 uzavřena elektronicky smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému úvěr ve výši 14 080 Kč převodem na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, . Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou úvěru, o jehož úhradu byl opakovaně upomínán. Upomínkou ze dne 15. 4. 2024 byl žalovaný informován o zesplatnění celého úvěru a byl vyzván k jeho okamžité úhradě. Žalobkyně žalovaného před podáním žaloby vyzvala předžalobní upomínkou odeslanou žalovanému dne 2. 6. 2025 k zaplacení dlužné částky. Žalovaný ke dni podání žaloby uhradil žalobkyni pouze částku 1 408 Kč.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, ačkoliv k tomu byl soudem vyzvána.3. Soud nařídil ve věci jednání na den 7. 1. 2026. K jednání se žalobkyně ani žalovaný nedostavili. Žalobkyně svou neúčast u jednání omluvila. Soud tedy v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. , hodnota, /1963 Sb., občanský soudní řád, věc projednal a rozhodl bez přítomnosti účastníků.4. Po provedeném dokazování soud učinil následující skutková zjištění. Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 18. 12. 2023 soud zjistil, že jako věřitel je zde označena společnost , právnická osoba, . a jako klient je označen žalovaný. Předmětem smlouvy je poskytnutí úvěru ve výši 14 080 Kč žalovanému na bankovní účet č. , č. účtu, s tím, že 13. den v měsíci nebo následující pracovní den, klient uhradí dle své volby alespoň minimální platbu nebo dlužnou částku. Minimální platba se rovná 10,00 % jistiny plus veškeré úroky a penále přirostlé během doby čerpání úvěru, nejméně však 500 Kč. Pokud 500 Kč přesáhne celkovou dlužnou částku, bude klientem uhrazena pouze dlužná částka. Úroková sazba dle smlouvy činí 457,50 % ročně, RPSN 4 678,99 %. V místě podpisu klienta schází podpis žalovaného. Potvrzením o provedené platbě ze dne 18. 12. 2023 a sdělením Air bank a. s. ze dne 25. 11. 2025, vyžádaného soudem k návrhu žalobkyně bylo prokázáno, že na účet č. , č. účtu, , jehož majitelem a jediným disponentem byl žalovaný, byla v prosinci 2023 společností , právnická osoba, . zaslána částka 14 080 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 23. 3. 2025 bylo prokázáno, že předmětná pohledávka byla společností , právnická osoba, . postoupena na společnost De Vries , právnická osoba, . Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27. 3. 2023 včetně seznamu postupovaných pohledávek bylo prokázáno, že předmětná pohledávka za žalovaným byla společností De Vries , právnická osoba, . postoupena na žalobkyni. O postoupení pohledávky na žalobkyni byl žalovaný informován oznámením o postoupení pohledávky ze dne 2. 6. 2025 odeslaným dne 2. 6. 2025 (prokázáno podacím lístkem). Předžalobní výzvou ze dne 2. 6. 2025 bylo prokázáno, že žalobkyně před podáním žaloby žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky, a to ve lhůtě tří dnů. Podacím lístkem ze dne 2. 6. 2025 bylo prokázáno, že uvedeného dne byla předžalobní výzva odeslána žalovanému.5. Z ostatní provedených důkazů soud neučinil žádná relevantní skutková zjištění.6. Po provedeném dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Právní předchůdce žalobkyně společnost Movinero dne 18. 12. 2023 zaslala na účet žalovaného č. , č. účtu, částku 14 080 Kč. Žalobkyně sice předložila smlouvu o spotřebitelském úvěru, kde jsou jako smluvní strany uvedeny právní předchůdce žalobkyně a žalovaný, jejímž předmětem je poskytnutí úvěru žalovanému ve výši 14 080 Kč za podmínek uvedených v této smlouvě, nicméně tato smlouvě není žalovaným podepsána. Z žádné z žalobkyní předložených listin se uzavření smlouvy se žalovaným nepodává, v řízení nebylo prokázáno, že by text této listiny odpovídal projevu vůle žalovaného. Nebylo prokázáno, že by smlouva byla skutečně mezi těmito účastníky uzavřena prostřednictvím veřejné datové sítě – internet, tedy pomocí prostředků komunikace na dálku, když žalobkyně nedoložila žádné důkazy k prokázání svého tvrzení ohledně způsobu, jakým byla smlouva uzavřena a podepsána. Pro úplnost soud uvádí, že i v případě, že by předmětná smlouva o úvěru byla uzavřena, tato by byla dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. absolutně neplatná, jelikož v řízení nebylo prokázáno, že by právní předchůdce žalobkyně před uzavřením předmětné smlouvy zkoumal úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně neprokázala, že by společnost , právnická osoba, . zkoumala úvěruschopnost žalovaného. I v případě, že by mezi účastníky skutečně došlo k uzavření žalobkyní tvrzené smlouvy, byla by tato dle § 87 odst. 1 ZoSÚ absolutně neplatná. K této neplatnosti je soud povinen v souladu s § 87 ods.t 1 ZoSÚ přihlédnout i bez návrhu. Soud byl připraven žalobkyni poučit o nutnosti doplnit skutková tvrzení a o povinnosti označit důkazy k prokázání svých tvrzení ve smyslu § 118a o.s.ř., nicméně žalobkyně se svou dobrovolnou neúčastí u ústního jednání této možnosti zbavila. Shora uvedenými smlouvami o postoupení pohledávek včetně seznamu pohledávek bylo prokázáno, že předmětná pohledávka byla společností , právnická osoba, . postoupena na společnost De Vries , právnická osoba, . a touto společností dále postoupena na žalobkyni. Před podáním žaloby žalobkyně žalovaného výzvou ze dne 2. 6. 2025 vyzvala k zaplacení dlužné částky do 3 dnů. Tato výzva byla žalovanému společně s oznámením o postoupení pohledávky odeslána dne 2. 6. 2025 jako doporučená zásilka.7. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba je převážně důvodná. Bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně žalovanému poskytl bez právního důvodu částku 14 080 Kč. Žalovaný se přijetím uvedené částky bezdůvodně obohatil ve smyslu § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a podle § 2991 o. z. je povinen toto bezdůvodného obohacení vydat. Žalobkyně se po žalovaném však domáhá pouze částky 12 672 Kč s odůvodněním, že žalovaný na předmětnou pohledávku uhradil částku 1 408 Kč. Žalovaný pak netvrdil ani neprokázal žádné další úhrady. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně má v souladu s § 2991 o. z. právo na vrácení jí požadované částky 12 672 Kč. Jelikož mezi účastníky nedošlo k uzavření smlouvy, nebyla ani sjednána splatnost závazku. Splatnost pohledávky z bezdůvodného obohacení se tak řídí § 1958 odst. 2 o. z., podle kterého neujednají-li si strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat splnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Žalovaný byl vyzván k úhradě předžalobní výzvou ze dne 2. 6. 2025 odeslanou téhož dne, a to ve lhůtě tří dnů. Výzva mu byla ve smyslu § 573 o. z. doručena třetí pracovní den po odeslání, tj. dne 5. 6. 2025, lhůta k plnění tak končí dne 9. 6. 2025 (8. 6. 2025 byla neděle). Od 10. 6. 2025 je tedy žalovaný v prodlení s úhradou dlužné částky podle § 1968 o. z. Od uvedeného data tak žalobkyni vzniklo v souladu s § 1970 o. z. právo na úroky z prodlení ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., tzn. ve výši 12 % ročně. Co se týče výzvy žalobkyně ze dne 15. 4. 2025, od níž žalobkyně dovozuje splatnost předmětné pohledávky, tak nebylo prokázáno, že byla žalovanému odeslána. Soud tedy žalobu zamítl co do úroku z prodlení specifikovaného ve výroku II. tohoto rozsudku.8. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 3 o. s. ř. Žalobkyně byla neúspěšná pouze v poměrně nepatné části, tj. pouze co do zákonného úroku z prodlení specifikovaného ve výroku II. tohoto rozsudku, soud jí tak přiznal plnou náhradu nákladů řízení ve výši 2 615 Kč sestávajících se ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč, 3 úkonů právní služby po 400 Kč dle § 14b odst. 1 bodu 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (převzetí zastoupení, sepis předžalobní výzvy, sepis žaloby), tří režijních paušálů po 100 Kč dle § 14b odst. 6 písm. a) této vyhlášky a 21 % DPH ve výši 315 Kč dle § 137 odst. 3 o. s. ř. V daném případě se jednalo o příklad formulářové žaloby ve věci typově i skutkově jednoduché, nárok je uplatněn vzorovou žalobou (návrh na vydání elektronického platebního rozkazu). Opakované podávání obdobných žalob vyplývá z informačního systému soudu, stanovení náhrady nákladů řízení za právní zastoupení dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. je proto dle názoru soudu zcela adekvátní. V souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. soud žalovaného zavázal zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně.9. Dlužnou částku včetně příslušenství a nákladů řízení byl žalovaný zavázán zaplatit žalobkyni ve lhůtě dle § 160 odst. 1 o. s. ř.