34 C 294/2025-53 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobkyně se svou žalobou podanou u Okresního soudu v , adresa, dne 3. 3. 2025, následně do doplňovanou podáními došlými sodu dne 21. 10. 2025 a dne 15. 1. 2026, domáhala po žalované zaplacení částky 29 488,84 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi žalobkyní a žalovanou došlo k uzavření smlouvy o úvěru dne 13. 4. 2024 pod číslem , hodnota, , na základě které se žalobkyně zavázala žalované poskytnout úvěr v částce 28 677 Kč ve prospěch účtu číslo , č. účtu, . Čerpaná částka sloužila k úhradě nákupu elektrokoloběžky Viper 5, který takto byl uhrazen žalobkyní za žalovanou, která provedla daný nákup. Smlouva byla řádně uzavřena prostřednictvím elektronických prostředků ve smyslu § 562 odst. 1 zákona 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen o. z.), když k ověření totožnosti použila žalobkyně kopii občanského průkazu žalované a dále rodného listu žalované. Žalobkyně také při uzavírání smlouvy řádně vyhodnotila schopnost žalované úvěr splácet na základě informací poskytnutých samotnou žalovanou, když dospěla k závěru, že je dáno možnostmi žalované dluh splácet. Žalovaná uhradila celkem z dlužné částky 2 975,39 Kč, posléze přestala žalobkyni platit sjednané splátky, a proto došlo k ukončení smluvního vztahu ze strany žalobkyně, když dne 1. 11. 2024 žalobkyně odstoupila od smlouvy, přičemž toto odstoupení bylo žalované doručeno 15. 11. 2024. Žalobkyně tak požadovala po žalované úhradu jistiny ve výši 26 262,14 Kč, smluvních poplatků ve výši 3 226,70 Kč a smluvníku úroku z jistiny ve výši 1 873,77 Kč. Dlužná částka nebyla žalovanou žalobkyni zaplacena, a to přestože předžalobní výzvou ze dne 23. 1. 2025 byla žalovaná žalobkyní vyzvána k úhradě dlužné částky ve smyslu § 142a o. s. ř.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. K soudnímu jednání konanému dne 10. 2. 2026 se žalovaná bez omluvy nedostavila, soud tedy za užití ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal v nepřítomnosti žalované.4. Soud vzal za prokázané tyto skutečnosti z těchto listinných důkazů:5. Z listiny označené jako smlouva o spotřebitelském úvěru i platba označené jako revolvingový úvěr pod číslem , hodnota, soud vzal za prokázané, že tato smlouva byla mezi účastníky uzavřena ke dni 13. 4. 2024, jejím předmětem bylo poskytnutí úvěru na nákup elektrokoloběžky Viper 5 v kupní ceně 28 677 Kč, když tuto dlužnou částku se žalovaná zavázala hradit formou 11 splátek po 2 832 Kč, a to včetně pojistného v celkové výši 2 975 Kč.6. K identifikaci osoby žalované byl k této smlouvě doložen občanský průkaz žalované vydaný pod č. , hodnota, dne 3. 10. 2018, jakož i kopie rodného listu žalované vydaného dne 10. 5. 2017 statutárním městem , adresa, , Úřadem městského obvodu , adresa, .7. Ze sdělení , právnická osoba, . ze dne 5. 11. 2025 bylo zjištěno, že na účet číslo , hodnota, vedený u této banky pod jménem , právnická osoba, byla ke dni 16. 4. 2024 připsána platba 28 677 Kč z účtu , č. účtu, vedeného na jméno , Jméno žalobkyně, .8. Z oznámení o příchozí platbě v částce 2 975 Kč na účet vedený u , právnická osoba, . po č. , č. účtu, bylo zjištěno, že dne 15. 5. 2024 došlo k zaslání částky 2 975,39 Kč na vrub účtu č. , č. účtu, .9. Z listiny označené jako odstoupení od smlouvy ze dne 1. 11. 2024 bylo zjištěno, že tímto žalobkyně žalované oznámila, že odstupuje od smlouvy pro neplnění povinností žalovanou vyplývající ze smluvního ujednání a žalovaná byla současně vyzvána k zaplacení částky 31 362,61 Kč na účet žalobkyně, a to okamžitě. Z poštovního podacího archu bylo zjištěno, že tato výzva byla podána na poště dne 5. 11. 2024.10. Z předžalobní výzvy ze dne 23. 1. 2025 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení dlužné částky nejpozději do 7 dnů ve smyslu § 142a. o. s. ř., když tato výzva byla podaná na poště dne 27. 1. 2025.11. Z dalších důkazů označených žalobkyní nebyly zjištěny žádné právně relevantní skutečnosti významné pro zjištění skutkového stavu, když soud dospěl k závěru, že skutkový stav byl náležitě objasněn v takovém rozsahu, aby soud mohl ve věci meritorně rozhodnout.12. Po provedeném dokazování soud dospěl k těmto závěrům o skutkovém stavu: V řízení bylo zjištěno, že dne 13. 4. 2024 mezi žalobkyní a žalovanou došlo k uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru pod číslem , hodnota, , nicméně nebylo prokázáno, že by žalobkyně ověřovala řádně schopnost žalované splácet úvěr s odbornou péčí; jakkoliv žalobkyně do jisté míry ověřila příjmy žalované, neověřila však její pravidelné výdaje, které jsou podstatnou skutečností pro posouzení schopnosti úvěr splácet, žalobkyně nepředložila soudu například nájemní smlouvu prokazující výši tvrzeného nájmu, či jiné listiny prokazující, že zkoumal výdajovou stránku žalované. Žalobkyně toliko konstatovala, že rozdíl mezi příjmy a výdaji u žalované je ve výši 17 137,68 Kč bez jakékoliv vysvětlení, jak k tomuto závěru dospěla a jak prověřila podklady pro takovýto výpočet doložené žalovanou, pouze byl uváděn odkaz na příslušné databáze ohledně dalších závazků žalované. Žalobkyně se tedy spoléhala na pouhé prohlášení žalované o jejich příjmech, výdajích a poměrech, blíže se však kvalifikovaným zjištěním skutečných majetkových poměrů žalované nezabývala a žádné údaje sdělené žalovanou neprověřila. Přestože soud poučil žalobkyni ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. o nutnosti označit důkazy k prokázání svých tvrzení, zejména tedy prověřování úvěruschopnosti žalované, tyto žalobkyně nedoložila a proto soud dospěl k závěru, že v řízení nebylo prokázáno, že žalobkyně posoudila řádně úvěruschopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí, a proto soudu nezbývalo, než dospět k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru, která je předmětem toho sporu, pro rozpor ze zákonem, kdy k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu.13. Po právní stránce posoudil soud vztah mezi žalobcem a žalovanou dle ustanovení § 2395 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., o. z., jako vztah ze smlouvy o úvěru, která však nebyla uzavřena platně. Zatímco žalobkyně uzavírala smlouvu jako podnikatel v rámci své podnikatelské činnosti, tak žalovaná uzavírala smlouvu v postavení spotřebitele. S ohledem na obsah smlouvy, kterým je poskytnutí úvěru podnikatelem spotřebiteli, je třeba na závazkový vztah aplikovat také ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy. Podle ustanovení § 86 odst. 1 z. s. ú. je věřitel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná dle § 87 z. s. ú. Požadavek na posouzení úvěruschopnosti má v první řadě chránit nikoliv poskytovatele úvěru, ale spotřebitele; soud se pak ztotožňuje s názorem Krajského soudu v Ostravě, že k neplatnosti úvěrové smlouvy z důvodu neposouzení úvěruschopnosti spotřebitele je třeba přihlédnout z úřední povinnosti, a to i v režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (srov. rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. března 2018, sp. zn. 8 Co 47/2018, ale též nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18). Smlouva je již jen z tohoto důvodu absolutně neplatná. Z výše uvedených důvodů soud vyhodnotil uzavřenou úvěrovou smlouvu jako neplatnou ve smyslu ustanovení § 588 o. z. pro rozpor s ustanovením § 86 a 87 z. s. ú.14. Právním následkem absolutní neplatnosti smlouvy dle ustanovení § 2991 a § 2993 o. z. je povinnost stran vrátit si vše, co podle smlouvy dostaly. Soud má za prokázané, že žalobkyně poukázala ve prospěch žalované na nákup zboží částku ve výši 28 677 Kč, a to dne 16. 4. 2024. Žalovaná uhradila celkem dle vyjádření žalobkyně částku 2 975,39 Kč, pročež soud dospěl k závěru, po odečtení této úhrady, že na straně žalované vzniklo bezdůvodné obohacení v částce 25 701,61 Kč, když tuto částku je žalovaná povinna žalobkyni vrátit. V průběhu řízení žalovaná netvrdila a již vůbec neprokázala, že by takovouto částku žalobkyni zaplatila. Soud tedy dospěl k závěru, že co do částky 25 701,61 Kč se žalovaná v neprospěch žalobkyně bezdůvodné obohatila a je povinována tuto částku zaplatit. Pokud se týká nároku na příslušenství, soud dospěl k závěru, že žalovaná se dostala do prodlení se splněním svého peněžitého závazku vůči žalobkyni nepochybně k 16. 1. 2025, a to z toho důvodu, že žalobkyně v důsledku neplnění povinnosti žalované odstoupila od závazku dne 1. 11. 2024, kdy žalovaná byla rovněž vyzvána k okamžité úhradě dlužné částky. Tato výzva byla podána na poště dne 5. 11. 2025 a tudíž je nepochybné, že ke dni 16. 1. 2025 již byla v prodlení se splněním svého peněžitého závazku vůči žalobkyní tak, jak to má na mysli ustanovení § 1968 a 1970 o. z