39 C 451/2025-21 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 11 826,04 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, , na jejímž základě žalobkyně vyplatila téhož dne na účet č. , č. účtu, částku 5 000 Kč. Žalovaná se zavázala k úhradě dluhu (jistiny včetně smluvního úroku a dalších poplatků), své závazky neuhradila řádně a včas, ačkoliv byla k jejich úhradě upomínána, naposledy předžalobní výzvou. Žalobkyně požadovala, aby soud, pokud neuzná její nárok ze smlouvy o úvěru, posoudil požadovanou část jistiny jako bezdůvodné obohacení, protože dlužná částka 5 000 Kč byla převedena na účet žalované, která se tak na její úkor obohatila.2. Žalovaná se ve věci žádným způsobem nevyjádřila.3. Se souhlasem účastníků rozhodl soud ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů.4. Z listinných důkazů, které byly provedeny u jednání, vzal soud za prokázané následující skutečnosti:- Ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru soud zjistil, že žalobkyně se dne , datum, zavázala poskytnout žalované částku až do výše 25 800 Kč na bankovní účet žalované , č. účtu, . Žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky úvěru vrátit žalobkyni spolu s poplatky a příslušenstvím v pravidelných denních splátkách. Denní úroková sazba činila 1,066 %. Na této listině podpis žalované chybí.- Ze sdělení , právnická osoba, . ze dne , datum, soud zjistil, že majitelkou a disponentem bankovního účtu číslo , č. účtu, je žalovaná. Z výpisu k bankovnímu účtu č. , č. účtu, za únor a březen 2025 soud zjistil, že dne , datum, byla na tento účet připsána platba ve výši 5 000 Kč od FlexinFin s.r.o. s VS , var. symbol, .- Z výzvy k úhradě soud zjistil, že dne , datum, zástupkyně žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru nejpozději do tří dnů. Z podacího lístku se podává, že tato výzva byla žalované odeslána dne , datum, .5. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci. Žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky v celkové výši 5 000 Kč, které byly dne , datum, připsány na účet č. , č. účtu, , jehož majitelkou byla v té době žalovaná. Výzvou ze dne , datum, , odeslána dne , datum, , žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky nejpozději do tří dnů.6. Podle § 561 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.7. Podle § 562 odst. 1 o. z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby.8. Dle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.9. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.10. Po právním posouzení shora uvedených zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze, co do části žalované jistiny. Soud předně konstatuje, že v řízení nevzal za prokázáno, že by mezi žalobkyní jako věřitelem a žalovanou jako dlužníkem byla platně uzavřena smlouva o úvěru tvrzeného obsahu. Žalobkyně sice předložila k důkazu listiny nadepsané jako „Smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru“ a „Všeobecné obchodní podmínky“, nicméně tyto nebyly opatřeny podpisy obou smluvních stran, resp. obsahují podpisy pouze osob jednajících za žalobkyni. Z označených listin tak nelze dovodit, že by došlo k uzavření smlouvy s žalovanou, potažmo že by žalovaná v těchto listinách projevila svou vůli uzavřít závazek pomocí prostředků komunikace na dálku ve smyslu § 562 odst. 1 o. z.11. Žalobkyně tvrdila, že předmětná smlouva byla uzavřena s žalovanou elektronicky. Podle zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru v elektronické transakce, v němž jsou zakotveny požadavky na elektronický podpis, lze k podepisování elektronickým podpisem použít kvalifikovaný elektronický podpis (srov. § 5), uznávaný elektronický podpis (srov. § 6), nebo případně jiný typ elektronického podpisu (srov. § 7), tj. všechny typy elektronických podpisů, které zná nařízení eIDAS (nařízení EU č. 910/2014). Podle legální definice elektronického podpisu uvedené v čl. 3 bodu 10 nařízení eIDAS lze za elektronický podpis považovat jakákoliv data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena, a která podepisující osoba používá k podepsání. Přestože elektronický podpis je vymezen velmi široce, žádnou z výše uvedených forem podpisu předmětná smlouva neobsahuje. Nedodržení písemné formy nemá za následek neplatnost smlouvy, nicméně z předmětné smlouvy se uzavření smlouvy žalovanou nepodává a v řízení nebylo prokázáno, že by text této listiny odpovídal projevu vůle žalované.12. Smlouva o úvěru nebyla opatřena podpisy smluvních stran ani žádným jiným prostředkem způsobilým tento podpis nahradit. Nebylo prokázáno, že by žalovaná projevila vůli být uvedenými ujednáními a podmínkami vázána. Obecně smlouva o úvěru nemusí být uzavřena písemně, může být uzavřena i za využití prostředků komunikace na dálku (např. internet), v takovém případě však musí být jednoznačně prokázáno, že k uzavření smlouvy o úvěru mezi konkrétními účastníky skutečně došlo. K platnému uzavření smlouvy je přípustné použít i jiné prostředky než vlastnoruční podpis, musí z nich však jednoznačně vyplývat, že účastník projevil vůli kontrakt uzavřít. Ze strany žalobkyně ani nebylo tvrzeno, jak k uzavření smlouvy došlo, jakým způsobem ji žalovaná elektronicky podepsala, když toto není seznatelné ani z předložené listiny (za takový důkaz soud nemůže považovat ani verifikační platbu na účet žalobkyně). Žalobkyně rovněž neprokázala, že by ověřila totožnost žalované (toto žalobkyně ani netvrdila), nedošlo tedy k jednoznačnému ověření identity žalované. Dokument neobsahuje elektronický podpis (žádný z typů elektronického podpisu) ve smyslu nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 ze dne , datum, o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice 1999/93/ES. (Nařízení eIDAS) a zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, ve znění pozdějších předpisů. Nebylo tedy prokázáno tvrzení žalobkyně, že byla uzavřena smlouva o úvěru.13. Nadto soud nevzal ani za prokázáno, že by žalobkyně při uzavření smlouvy řádně zkoumala schopnost žalované předmětnou zápůjčku splácet, a to jak její příjmovou, tak výdajovou stránku v kontextu konkrétních osobních poměrů žalované. Z předložených listin žalobkyní k poměrům žalované nebylo zjištěno ničeho.14. Žalobkyně na výzvu soudu k doplnění a předložení důkazů vztahujících se ke zkoumání úvěruschopnosti žalované nepředložila žádné nové důkazy. Je tedy nepochybné, že před poskytnutím úvěru nijak neověřovala či nevyžadovala doložení žádných důkazů prokazujících příjmy a výdaje žalované či je dokonce ani nijak nezjišťovala, na tyto skutečnosti zcela rezignovala. Podepsaný soud má s ohledem na popsaný zjištěný skutkový stav věci za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobkyně, uloženou jí zákonem, jakožto poskytovateli spotřebitelského úvěru, řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací.15. Na druhou stranu bylo v řízení prokázáno, že žalobkyně poskytla na účet žalované dne , datum, částku 5 000 Kč. Soud tak posoudil nárok žalobkyně jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o. z. a zavázal žalovanou k úhradě této částky. Žalobkyni náleží rovněž zákonný úrok z prodlení podle ust. § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., k jehož úhradě žalovanou soud rovněž zavázal. Žalobkyně prokazatelně odeslala žalované dne , datum, výzvu k úhradě dluhu, přičemž soud má podle § 573 o. z. za to, že uvedená zásilka se dostala do dispozice žalované dne , datum, . Jelikož byla žalovaná vyzvána k úhradě dluhu do tří dnů (přičemž poslední den připadl na sobotu), přiznal soud žalobkyni podle § 1970 o. z. úroky z prodlení z dlužné částky od , datum, , tj. ode dne, kdy se žalovaná dostala do prodlení (výrok I.). Ve zbývající části soud žalobu zamítl (výrok II.)16. V