40 C 367/2025-19 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 4. 9. 2025 domáhala po žalovaném zaplacení částky 10 872 Kč spolu s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnila tím, že její právní předchůdkyně společnost , právnická osoba, . uzavřela prostřednictvím svých webových stránek , Anonymizováno, s žalovaným smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému dne 16. 4. 2024 úvěr ve výši 7 500 Kč na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, s identifikací platby uvedením variabilního symbolu , var. symbol, , který měl být splacen nejpozději dne 16. 5. 2024. Pohledávka žalobkyně se skládá z nesplacené jistiny 7 500 kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 3 150,08 Kč a úroku 221,92 Kč. Žalovaný na svůj dluh neuhradil ničeho. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni. V případě, že by soud neuznal nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu uzavřené smlouvy o úvěru, žalobkyně navrhla, aby soud nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení. Žalovanému byla zaslána předžalobní výzva.2. Žalovaný se nevyjádřil.3. K jednání konanému dne 10. 4. 2026 se žalobkyně ani žalovaný nedostavili, ačkoli byli řádně a včas předvoláni. Žalobkyně svou neúčast u ústního jednání omluvila a požádala, aby soud jednal v její nepřítomnosti. Soud proto jednal v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), v nepřítomnosti účastníků řízení a rozhodoval pouze na základě obsahu spisu a provedených důkazů.4. Soud provedl k důkazu veškeré listiny předložené a navržené žalobkyní a z provedených důkazů dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Z listiny Smlouva o spotřebitelském úvěru č. , Anonymizováno, soud zjistil, že jako účastníci této smlouvy jsou označeni na straně úvěrující společnost , Anonymizováno, , IČ: , IČO, , se sídlem , adresa, , a na straně úvěrované označené jako klient , Jméno žalovaného, , u nějž je dále uvedena adresa bydliště, rodné číslo, číslo OP, číslo telefonu, email a číslo bankovního účtu. Smlouva je podepsána úvěrujícím a v místě podpisu úvěrovaného je vytištěno: „Ja, , Jméno žalovaného, , rodné číslo , hodnota, potvrzují, že jsem dokument přečetl a s jeho obsahem souhlasím. Na důkaz toho, podpis proveden 2024-04-16 15:29:31.“ Přílohou smlouvy byl Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, pod nímž bylo shodně vytištěno „Ja, , Jméno žalovaného, , rodné číslo , hodnota, potvrzují, že jsem dokument přečetl a s jeho obsahem souhlasím. Na důkaz toho, podpis proveden 2024-04-16 15:29:31.“ Z žalobkyní předložených důkazů soud nevzal za prokázáno, že by mezi společností , Anonymizováno, a žalovaným byla skutečně uzavřena smlouva o uvedeném obsahu, neboť tato skutečnost se z uvedených listin nepodává.5. Naopak z listin Informace o vlastníkovi ve spojení s Potvrzením o provedení transakce a se sdělení , právnická osoba, . vzal soud za prokázáno, že společnost , Anonymizováno, poskytla žalovanému dne 16. 4. 2024 částku v celkové výši 7 500 Kč. Poprvé byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky v oznámení o postoupení pohledávky na žalobkyni, které bylo odesláno žalované společně s předžalobní výzvou dne 25. 6. 2025. Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky 25 506,88 Kč a nákladů řízení ve výši 8 857 Kč do tří dnů. Litiny byly doručeny do dispozice žalovaného dne 26. 6. 2025 (zjištěno z Podacího lístku ve spojení se Sledováním zásilky).6. Podle ust. § 1879 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.), může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). V posuzované věci má soud zato, že předmětná pohledávka původního věřitele společnosti , Anonymizováno, za žalovaným byla platně postoupena na žalobkyni a žalobkyně je tak aktivně legitimována k podání žaloby. Tuto skutečnost vzal soud za prokázanou ze Dílčí smlouvy o postoupení pohledávek včetně Přílohy č. , hodnota, ve spojení s Oznámením o postoupení pohledávky.7. Žalobkyně tvrdila, že předmětná smlouva byla uzavřena s žalovaným elektronicky. Podle zák. č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru v elektronické transakce, v němž jsou zakotveny požadavky na elektronický podpis, lze k podepisování elektronickým podpisem použít kvalifikovaný elektronický podpis (srov. § 5), uznávaný elektronický podpis (srov. § 6), nebo případně jiný typ elektronického podpisu (srov. § 7), tj. všechny typy elektronických podpisů, které zná nařízení eIDAS (nařízení EU č. 910/2014). Podle legální definice elektronického podpisu uvedené v čl. 3 bodu 10 nařízení eIDAS lze za elektronický podpis považovat jakákoliv data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena, a která podepisující osoba používá k podepsání. Přestože elektronický podpis je vymezen velmi široce, žádnou z výše uvedených forem podpisu smlouva neobsahuje. Nedodržení písemné formy nemá za následek neplatnost smlouvy, nicméně z této listiny se uzavření smlouvy žalovaným nepodává a v řízení nebylo prokázáno, že by text této listiny odpovídal projevu vůle žalovaného.8. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu soud uzavírá, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému bez prokázaného právního důvodu částku 7 500 Kč. Žalovaný se přijetím této částky bezdůvodně obohatil ve smyslu ust. § 2991 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „obč. zák.“), a podle § 2991 odst. 1 ve spojení s § 2993 obč. zák. je povinen toto obohacení vrátit. Žalovaný tak neučinil, a to ani po doručení předžalobní výzvy. Soud proto žalobě vyhověl ohledně částky 7 500 Kč (nevrácené peněžní prostředky). Co do částky 3 372 Kč spolu s příslušenstvím pak byla žaloba zamítnuta. Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal do prodlení s plněním peněžitého závazku, přiznal soud žalobkyni podle § 1970 obč. zák. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. také právo na úroky z prodlení za dobu od 1. 7. 2025, což je první prokázaný den prodlení žalovaného. Soud proto žalobu ohledně požadovaného zákonného úroku z prodlení úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 7 500 Kč od 17. 5. 2024 do 30. 6. 2025 zamítnul, protože v řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný byl po tuto dobu v prodlení. Splatnost nebyla dle názoru soudu sjednána a žalovaný byl podle § 1958 odst. 2 obč. zák. povinen poprvé plnit až poté, kdy k tomu byl žalobkyní vyzván. V okamžiku doručení výzvy k plnění, tj. žaloby dne 26. 6. 2025, byla výše zákonného úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně. Soud proto zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení z dlužné částky v této výši a v rozdílu úroku 3,25 % ročně z částky 7 500 Kč od 1. 7. 2025 do zaplacení žalobu zamítnul.9. Soud byl připraven v souvislosti s provedeným dokazování žalobkyni vyzvat k případnému doplnění žalobních tvrzení a označení důkazů a poučit ji dle ust. § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř., ovšem žalobkyně se svou dobrovolnou neúčastí u jednání připravila o možnost tohoto poučení. Žádné z ustanovení občanského soudního řádu neukládá soudu povinnost sdělovat ještě před jednáním účastníkům, že v žalobě s ohledem na uplatněný nárok, popř. absentují žalobní tvrzení, nebo že se případně určitá jimi tvrzená skutečnost z navržených důkazů neprokazuje. Soud totiž činí skutková zjištění až zásadně na základě provedeného dokazování, které se vždy provádí pouze u jednání, jak vyplývá z ust. § 122 odst. 1 o.s.ř.10. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy žádnému z účastníků soud nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesní úspěch žalobkyně (při zohlednění celého žalobou uplatněného nároku, tj. včetně požadovaného příslušenství) byl pouze nepatrný.11. Lhůtu k plnění soud stanovil v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., když ke stanovení lhůty odlišné soud neshledal důvodu.