59 C 217/2025-21 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky v celkové výši 17 850 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že s žalovaným uzavřela prostřednictvím webové stránky www.svycarskapujcka.cz dne 21. 7. 2024 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč, který měl být splacen nejpozději do 9. 8. 2024. Žalovaný se ve smlouvě zavázal spolu s jistinou uhradit žalobkyni smluvní úrok ve výši 2 850 Kč. Žalovaný však do sjednaného data úvěr nesplatil a dostal se tak do prodlení s vracením úvěru. Žalobkyně se tak domáhá zaplacení celkem částky 17 850 Kč s příslušenstvím. Žalovaný na dlužnou částku přes výzvu žalobkyně dosud ničeho neuhradil. V případě, že by soud neměl nárok žalobkyně na zaplacení z dlužné částky z titulu smlouvy o úvěru za prokázaný, požaduje žalobkyně, aby soud nárok přiznal v části jistiny z titulu bezdůvodného obohacení.2. Žalovaný v rámci odporu uvedl, že předmětná pohledávka byla u nadepsaného soudu již uplatněna a exekučně vymožena.3. Soud jednal v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti žalobkyně a žalovaného, přičemž žalobkyně svou neúčast omluvila a souhlasila s projednáním věci v její nepřítomnosti. Žalovaný se přes řádné předvolání k jednání bez omluvy nedostavil.4. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázáno:- z listiny označené Smlouva o úvěru ID: 59591445, že jako smluvní strany jsou v této uvedeny žalobkyně jako úvěrující a žalovaný jako úvěrovaný, předmětem smlouvy je závazek úvěrující, že poskytne úvěrovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč na účet úvěrovaného uvedený ve smlouvě. Úvěrovaný se zavazuje úvěr vrátit do 9. 8. 2024 spolu s úrokem ve výši 1 % denně. Smlouva je opatřena podpisem za úvěrujícího (žalobkyni), není opatřena podpisem žalovaného;- z Potvrzení o provedené platbě ze dne 21. 7. 2024, že z účtu žalobkyně byla ve prospěch účtu č. , č. účtu, odeslána platba dne 21. 7. 2024 ve výši 15 000 Kč;- ze sdělení společnosti AirBank a.s. ze dne 27. 11. 2025, že žalovaný má právo nakládat s účtem č. , č. účtu, s tím, že na označený účet byla v červenci 2024 od žalobkyně připsána platba pod variabilním symbolem , var. symbol, ;- z předžalobní výzvy ze dne 28. 8. 2025 vč. potvrzení o odeslání ze dne 2. 9. 2025, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky zástupcem žalobkyně v celkové výši 19 768,89 Kč do tří dnů na označený bankovní účet.5. Pokud soud provedl další důkazy (Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru), z nichž nevycházel, bylo to z toho důvodu, že z nich nezjistil žádné (další) skutečnosti, které by měly význam pro jeho rozhodnutí s ohledem na níže prezentovaný závěr.6. Soud na základě provedeného dokazování dospěl k tomuto podstatnému skutkovému závěru. Žalobkyně v období dne 21. 7. 2024 poskytla žalovanému částku 15 000 Kč, a to bezhotovostním převodem na účet č. , č. účtu, , jehož je žalovaný majitelem. Žalovaný byl dne 2. 9. 2025 vyzván prostřednictvím zástupce žalobkyně k úhradě dlužné částky ve lhůtě do tří dnů na označený účet.7. Dle § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.8. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.9. Po právním posouzení shora uvedených zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná co do části. Soud předně konstatuje, že v řízení nevzal za prokázáno, že by mezi žalobkyní jako úvěrující a žalovaným jako úvěrovaným byla platně uzavřena smlouva o úvěru tvrzeného obsahu. Žalobkyně sice předložila k důkazu listinu nadepsanou jako „Smlouva o úvěru ID: 59591445“ nicméně tato nebyla opatřena podpisem obou smluvních stran, resp. obsahuje podpis pouze osoby jednající za žalobkyni. Nelze tak dovodit, že by došlo k platnému uzavření smlouvy s žalovaným, potažmo že by žalovaný v této listině projevil svou vůli uzavřít závazek pomocí prostředků komunikace na dálku ve smyslu § 562 odst. 1 o. z., jak tvrdila žalobkyně. Soud byl připraven v souvislosti s uvedeným žalobkyni vyzvat k doplnění důkazů ohledně uzavření předmětné smlouvy a poučit ji podle § 118a odst. 3 o. s. ř., žalobkyně se však svou dobrovolnou neúčastí u jednání konaného dne 20. 2. 2026 připravila o možnost tohoto poučení.10. Nadto soud nevzal ani za prokázáno, že by žalobkyně při uzavření smlouvy řádně zkoumala schopnost žalovaného předmětný úvěr splácet, a to jak jeho příjmovou, tak výdajovou stránku v kontextu konkrétních osobních poměrů žalovaného. Krom toho si uvedeného byla žalobkyně vědoma již v žalobě, když jako alternativu pro případ, „pokud by soud neměl nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o úvěru za prokázaný“, požádala, „aby soud tento nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného“; byť soud není právním posouzením vázán.11. Bylo však zjištěno, že žalobkyně poskytla žalovanému plnění bez prokázaného právního důvodu, a to celkem částku 15 000 Kč převodem na shora označený bankovní účet, jehož je žalovaný majitelem. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně má v souladu s § 2991 a § 2993 o. z. právo na vrácení všeho, co bez právního důvodu poskytla žalovanému. Žalovaný pak v průběhu řízení netvrdil ani neprokázal, že by žalobkyni něčeho uhradil. Soud tak žalobu shledal důvodnou co do částky 15 000 Kč, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.12. Vzhledem k tomu, že žalovaný se dostal do prodlení s plněním peněžitého závazku, žalobkyně má rovněž právo na úrok z prodlení podle § 1968 a § 1970 o. z. za dobu od 9. 9. 2025 do zaplacení. Splatnost nebyla sjednána (s ohledem na absenci platně uzavřené smlouvy), žalovaný tak byl podle 1958 odst. 2 o. z. povinen dlužnou částku zaplatit k výzvě žalobkyně. Žalovaný byl prokazatelně vyzván k úhradě dne 2. 9. 2025, přičemž výzva mu byla ve smyslu § 573 o. z. doručena dne 5. 9. 2025. S ohledem na uvedenou tří denní lhůtu byl pak povinen plnit do 8. 9. 2025. Lze tedy shrnout, že od 9. 9. 2025 je žalovaný v prodlení s úhradou dlužné částky. Úrok z prodlení byl soudem přiznán v souladu s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. s tím, že jeho výše činila (v druhé polovině roku 2025) 11,50 %.13. Ve zbývajícím rozsahu (výrok II.) soud poté žalobu s ohledem na výše uvedené závěry jako nedůvodnou zamítl.14. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř. a vyplývá z poměru procesního (ne)úspěchu žalobkyně a žalovaného. Žalobkyně se domáhala zaplacení celkem částky 20 777 Kč (úrok z prodlení byl kapitalizován ke dni rozhodnutí soudu), úspěšná byla co do částky 15 780 Kč, celkový úspěch žalobkyně tak představuje 76 % a neúspěch 24 %. Na náhradě nákladů řízení tak soud žalobkyni přiznal 52 % nákladů řízení, které žalobkyni vznikly. Tyto sestávají ze soudního poplatku ve výši 800 Kč, odměny zástupce za celkem , hodnota, úkony právní služby (převzetí a příprava věci, předžalobní výzva, sepis žaloby) po 400 Kč dle 14b odst. 1 ve spojení s § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „advokátní tarif“), tj. celkem 1 200 Kč, náhrady hotových výdajů ke každému z úkonů po 100 Kč dle § 14b odst. 6 písm. a) advokátního tarifu, tj. celkem 300 Kč, plus DPH 21 % k odměně a náhradám hotových výdajů ve výši 315 Kč dle § 137 odst. 3 o. s. ř. Celkem tak náklady řízení činí částku 2 615 Kč, z níž pak přináleží žalobkyni 52 %, což představuje částku 1 360 Kč, jíž je žalovaný povinen zaplatit dle § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobkyně. Pokud žalobkyně požadovala odměnu advokáta ve smyslu § 7 advokátního tarifu, soud se s tímto neztotožňuje, neboť v daném případě se jedná o typický příklad žalobního nároku opakovaně uplatňovaného na ustáleném vzoru touž žalobkyní ve skutkově a právně obdobných věcech, což je soudu známo z úřední činnosti, když předmětem řízení je peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje částku 50 000 Kč a v němž byla přiznána žalobkyni náhrada nákladů řízení, tedy popsaná situace zcela koresponduje s § 14b advokátního tarifu.15. Dlužnou částku včetně příslušenství byl žalovaný zavázán zaplatit žalobkyni ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku dle § 160 odst. 1 o. s. ř.