59 C 261/2025-41 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobkyně se žalobou domáhala určení, že žalovaný je vlastníkem osobního motorového vozidla tovární značky Peugeot Partner, reg. zn. , SPZ, , VIN , VIN kód, /2914 (dále též jen „předmětné vozidlo“) s odůvodněním, že dne 28. 7. 2024 uzavřela s žalovaným kupní smlouvu a prodala předmětné vozidlo žalovanému za kupní cenu 4 500 Kč. Žalovaný si předmětné vozidlo převzal a žalobkyně mu udělila plnou moc k provedení změny údajů v registru vozidel. Změnu však žalovaný dosud neuskutečnil. Vzhledem k tomu, že se jedná o žalobu ve smyslu § 80 o. s. ř., naléhavý právní zájem je na její straně dán tím, že nechce být nadále zapsána v registru vozidel jako vlastník a provozovatel předmětného vozidla, neboť jej vlastní žalovaný, a skutečností, že jí na základě zvláštních právních předpisů vyplývá objektivní odpovědnost za přestupky a s nimi spojené sankce, aniž by je spáchala.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Soud vyzval žalovaného i žalobkyni ke sdělení, zda souhlasí s tím, aby soud věc v souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), projednal a rozhodl bez nařízení jednání a současně je poučil o tom, že pokud se ve lhůtě 7 dnů ode dne doručení výzvy nevyjádří, že s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízeného jednání nesouhlasí, bude mít soud v souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Protože žalobkyně s rozhodnutím bez jednání souhlasila a žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil, rozhodl soud věc v souladu s § 115a o. s. ř. bez nařízeného jednání.4. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázáno:- z listiny označené kupní smlouva ze dne 28. 7. 2024, že žalobkyně jako prodávající uvedeného dne prodala vozidlo tovární značky Peugeot Partner, reg. zn. , SPZ, , VIN , VIN kód, /2914, žalovanému jako kupujícímu a předala ho žalovanému spolu s doklady potřebnými pro jeho užívání a provoz specifikovanými ve smlouvě a, že se žalovaný zavázal zaplatit kupní cenu a do pěti dnů na svůj náklad nahlásit změny v evidenci držitelů motorových vozidel. Strany se zároveň dohodly, že žalobkyně jako prodávající přenechá žalovanému jako kupujícímu plnou moc pro odhlášení předmětného vozidla, které žalovaný uskuteční na svůj náklad;- z listiny označené jako čestné prohlášení ze dne 11. 10. 2024, že žalobkyně obdržela od žalovaného částku 4 500 Kč jako úhradu za prodané vozidlo;- z usnesení , právnická osoba, , adresa, , odbor občansko-správních agend, oddělení správních agend – registr vozidel, sp. zn. MeUKM/, č. účtu, /09, že žalobkyně dne 30. 6. 2025 požádala o zápis změny vlastníka a provozovatele předmětného vozidla, a že řízení bylo zastaveno, jelikož nebyly doloženy potřebné přílohy;- z oznámení o zániku pojistné smlouvy č. , hodnota, , že ke dni 2. 8. 2024 zanikla pojistná smlouva k předmětnému vozidlu u společnosti , právnická osoba, .;- z oznámení o zániku pojistné smlouvy č. , hodnota, , že ke dni 2. 8. 2024 zanikla pojistná smlouva k předmětnému vozidlu u společnosti , právnická osoba, .5. Soud tedy vzal za prokázaný následující skutkový stav. Dne 28. 7. 2024 byla mezi žalobkyní jako prodávajícím a žalovaným jako kupujícím uzavřena kupní smlouva, na základě níž prodala žalobkyně předmětné vozidlo žalovanému za kupní cenu 4 500 Kč, což žalobkyně uvedla i v čestném prohlášení o obdržení kupní ceny, a předala ho spolu s doklady potřebnými pro jeho užívání a provoz žalovanému. Strany se dohodly na přenechání plné moci žalovanému jako kupujícímu pro odhlášení předmětného vozidla. Žalobkyně se pokoušela sama na své náklady provést změnu v zápisu vlastníka předmětného vozidla, a to u , právnická osoba, , adresa, , odbor občansko-správních agend, oddělení správních agend – registr vozidel, nicméně řízení bylo zastaveno, neboť žalobkyně nemohla doložit požadované doklady (například technický průkaz), které již byly v dispozici žalovaného.6. Dle § 2079 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu.7. Dle § 1009 o. z. vlastnické právo k věci určené jednotlivě se převádí už samotnou smlouvou k okamžiku její účinnosti, ledaže je jinak ujednáno nebo stanoveno zákonem.8. S ohledem na shora uvedené dospěl soud k závěru, že žaloba žalobkyně je důvodná. Žalobkyně se domáhá určení, že žalovaný je vlastníkem předmětného vozidla za situace, kdy předmětné vozidlo bylo předáno žalovanému, avšak v registru vozidel je stále evidována jako vlastník žalobkyně. Jedná se tak o žalobu ve smyslu ustanovení § 80 o. s. ř., proto se soud primárně zabýval otázkou, zda je na straně žalobkyně dán naléhavý právní zájem na toto určení.9. Obecně je naléhavý právní zájem dán tehdy, bylo-li by ohroženo právo žalobkyně, případně by se její právní postavení stalo nejistým. Pokud se žalobkyně domáhá určení, že předmětné vozidlo je ve vlastnictví žalovaného, domáhá se tím de facto vydání rozhodnutí, jež může být následně podkladem k zápisu registrovaných údajů (změny vlastníka) u předmětného vozidla v registru vozidel. Nejvyšším soudem bylo judikováno, že žalobce má naléhavý právní zájem na určení vlastnického práva k motorovému vozidlu, když bez tohoto určení nelze event. dosáhnout změny údajů v registru silničních motorových vozidel (viz závěry obsažené např. v rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ze dne 27. 6. 2007). V posuzovaném případě je proto žaloba žalobkyně na určení na místě, neboť žalovaný neposkytl součinnost a v evidenci registru vozidel nebyla zaznamenána změna převodu vlastnického práva. Soudní rozhodnutí je tak v souladu s citovaným závěrem Nejvyššího soudu jediným způsobilým podkladem k tomu, aby mohlo dojít příslušným orgánem v registru vozidel ke změně zápisu vlastníka předmětného vozidla.10. Žalobkyně uzavřela s žalovaným písemnou kupní smlouvu ve smyslu ustanovení § 2079 odst. 1 o. z., na základě níž žalobkyně předala předmětné vozidlo žalovanému spolu s doklady potřebnými pro jeho užívání a provoz oproti zaplacení kupní ceny žalovaným, přičemž žalovaný v řízení netvrdil ani neprokázal, že by předmětné vozidlo od žalobkyně nepřevzal spolu s potřebnými doklady. Naopak z kupní smlouvy vyplývá, že mezi smluvními stranami proběhlo osobní jednání včetně zkušební jízdy. V kupní smlouvě pak bylo ujednáno, že vlastnické právo přechází na kupujícího zaplacením kupní ceny. Žalovaný se tudíž po zaplacení kupní ceny stal vlastníkem předmětného vozidla ve smyslu ustanovení § 1099 o. z.11. Žalovaný nedostál své povinnosti a neprovedl přepis vozidla v registru vozidel, jak se zavázal podle smlouvy. Žalobkyně zároveň vynaložila potřebnou součinnost k zápisu registrovaných údajů (změny vlastníka) v registru vozidel, sama podala žádost o provedení zápisu změny vlastníka předmětného vozidla, avšak pro absenci potřebných dokladů, které předala žalovanému jako novému vlastníkovi, bezvýsledně. Vzhledem k uvedenému proto soud žalobě vyhověl a určil, že žalovaný je vlastníkem předmětného vozidla, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.12. O nákladech řízení rozhodl soud v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř., dle kterého má v řízení plně úspěšný účastník právo na náhradu nákladů řízení vůči účastníku, který ve věci úspěch neměl. V daném případě byla v řízení plně úspěšná žalobkyně, soud jí proto přiznal náhradu nákladů ve výši 2 450 Kč, sestávající se ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 000 Kč a z paušální náhrady nákladů za 1 úkon po 450 Kč (sepis žaloby) dle § 151 odst. 3 o. s. ř., a dle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif. S ohledem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 11. 2025, sp. zn. , spisová značka, soud nepostupoval při určení výše paušálu dle vyhlášky č. 254/2015 Sb., aby nedošlo k bezdůvodnému rozlišování mezi stranami civilního sporu podle toho, zda jsou či nejsou zastoupeny zástupcem ve smyslu § 137 odst. 2 o. s. ř.