16 C 198/2020-41 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobce podal ke zdejšímu soudu žalobu na zaplacení částky 7 535,88 Kč s příslušenstvím s tím, že mezi jeho právním předchůdcem [právnická osoba] a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o zápůjčce, z níž si žalovaný neplnil sjednané povinnosti a žalobci, na něhož pohledávka smluvně přešla, dluží předmětnou částku. 2. V daném případě soud po zjištění stanoviska účastníků řízení k jeho zamýšlenému postupu podle § 115a) o.s.ř. veřejně vyhlásil toliko rozsudek. 3. Ze smlouvy o zápůjčce ze [datum] včetně zákaznické karty, výplatních pásek žalovaného, smlouvy o postoupení pohledávek z [datum], oznámení o postoupení pohledávky z téhož data včetně podacího lístku a předžalobní výzvy z 12. 3. 2020 včetně podacího listu, soud zjistil následující skutkový stav věci. Dne [datum] byla mezi [právnická osoba] a žalovaným uzavřena smlouva o zápůjčce na částku 6 000 Kč, v níž se žalovaný zavázal uhradit ještě úroky ve výši 950 Kč (29 %), poplatek za zpracování a doručení ve výši 799 Kč a poplatek za komfortní a flexibilní splácení ve výši 2 863 Kč. Celkovou částku 10 612 Kč měl uhradit v 45 týdenních splátkách po 236 Kč, poslední splátka měla být uhrazena ve výši 228 Kč. Na dluh zaplatil 3 076,12 Kč. Před poskytnutím zápůjčky byla zkoumána jeho úvěruschopnost, kdy s ním byla vyplněna zákaznická karta, z níž vyplynulo, že je nájemcem bytu, je svobodným, zaměstnaný na plný pracovní úvazek u obce s příjmem 8 400 Kč měsíčně, hradí externí splátky zápůjček ve výši 1 700 Kč měsíčně, odhadované měsíční výdaje činí 7 000 Kč. Pracovní poměr měl uzavřen na dobu neurčitou, své příjmy prokazoval výplatními páskami, kdy v říjnu 2016 dosáhl příjmu 8 803 Kč čistého, v červenci 8 809 Kč čistého a v červnu 8 828 Kč čistého. Dne [datum] postoupil původní věřitel pohledávku za žalovaným na žalobce, o čemž byl žalovaný písemně vyrozuměn. 4. Podle § 2390 občanského zákoníku, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 5. S ohledem na shora popsaný skutkový stav věci dospěl soud k závěru, že právní předchůdce žalobce řádně nezkoumal úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím zápůjčky, v důsledku čehož je třeba na uzavřenou smlouvu hledět jako na smlouvu neplatnou ve smyslu § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru účinném ke dni uzavření předmětné smlouvy. V té době byl sice žalovaný zaměstnán na plný pracovní úvazek, ale jeho příjmy byly téměř rovnající se jeho výdajům, které byly vyčísleny částkou 8 700 Kč měsíčně (příjem činil dle výplatních pásek 8 800 Kč čistého měsíčně, dle karty zákazníka 8 400 Kč měsíčně) a pokud měl žalovaný splácet dalších 944 Kč měsíčně na splátkách z předmětné smlouvy, pak je evidentní, že na to finanční prostředky neměl. Pokud by právní předchůdce žalobce řádně zkoumal jeho úvěruschopnost, nemohl mu nikdy zápůjčku poskytnout a jestliže tak učinil, způsobil neplatnost smlouvy o zápůjčce (viz. například rozsudek Krajského soudu v Praze z 18. 2. 2020, č. j. 22 Co 295/2019-86, případně rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/2018) a má nárok toliko na vrácení poskytnuté jistiny, kdy z částky 6 000 Kč žalovaný uhradil 3 076,12 Kč a je povinen zaplatit částku 2 923,88 Kč s 8,05 % úrokem z prodlení ročně od 28. 12. 2016 do zaplacení, když právo na úroky žalobci přísluší dle ustanovení § 1980 občanského zákoníku. 6. Z důvodů shora uvedených pak byla žaloba ve zbývajícím rozsahu, tedy co do částky 4 612 Kč s 8,05 % úrokem z prodlení ročně z částky 1 804,60 Kč (rozdíl mezi žalobcem uplatněnou částkou 4 728,48 Kč a soudem přiznanými 2 923,88 Kč) od 28. 12. 2016 do zaplacení a s 29 % smluvním úrokem ročně z částky 4 728,48 Kč od 28. 9. 2017 do zaplacení, zamítnuta. 7. Ve smyslu ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. bylo rozhodnuto o nákladech řízení tak, že tyto nebyly přiznány žádnému z účastníků řízení, kdy ve věci úspěšnější žalovaný zůstal nečinný a vznik ani výši nákladů řízení neprokázal, žalobci s ohledem na výsledek sporu toto právo nepřísluší.