5 C 172/2020-55 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobce podal proti žalovanému návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, ve kterém se domáhal rozhodnutí soudu o určení povinnosti žalovaného mu zaplatit částku [částka] s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši [částka], kapitalizovaným úrokem ve výši [částka], zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení ve výši [anonymizováno], úroku [anonymizováno] z částky [částka] od [datum] do zaplacení. Dále se domáhal rozhodnutí soudu o určení povinnosti žalovaného mu zaplatit částku [částka] s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši [částka], kapitalizovaným úrokem ve výši [částka], zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení ve výši [anonymizováno], úroku [anonymizováno] ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení. Na náhradu nákladů řízení požadoval částku [částka]. V návrhu na vydání na vydání elektronického platebního rozkazu tvrdil, že je ve věci aktivně legitimován na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené [datum] s právním předchůdcem [příjmení] [jméno] [příjmení] [jméno], [IČO]. Právní předchůdce uzavřel s žalovaným [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši [částka] a žalovaný se zavázal mu zaplatit celkovou částku [částka], přičemž poplatek za poskytnutí úvěru činil [částka], tedy poplatek ve výši [anonymizováno] z poskytnuté jistiny [částka]. Na úhradu této půjčky žalovaný uhradil [anonymizována dvě slova]. Před uzavřením této smlouvy dne [datum] právní předchůdce uzavřel se žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši [částka]. Poplatek za poskytnutí tohoto úvěru činil [anonymizována dvě slova], tedy [anonymizováno] z poskytnuté částky [částka]. Na úhradu tohoto spotřebitelského úvěru ke dni postoupení uhradil žalovaný [částka]. 2. K návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu žalobce připojil kartu zákazníka a žádost o půjčku datovanou [datum], ve které žalovaný uvedl čistý příjem [částka], další příjmy [částka], přičemž výdaje na bydlení (nájem, inkaso, energie) vyčíslil částkou [částka], náklady na osobní výdaje (telefon, jídlo, léky, doprava, oblečení) [částka], spoření [částka] a splátky úvěru [částka]. Žalobce neprokázal, že by si tyto údaje žalovaného právní předchůdce dostatečně ověřil, z karty ani nevyplývá konečný zůstatek předchozího dluhu, který žalovaný měl splácet ve výši [částka]. Žalobce předložil smlouvu o spotřebitelském úvěru, uzavřenou podle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., zákona č. 257/2016 Sb. s tím, že výše spotřebitelského úvěru činí [částka] a celkově je k zaplacení částka [částka]. K dalšímu spotřebitelskému úvěru předložil žalobce kartu žalovaného, které vyplnil [datum], i v této kartě uvedl příjem [částka], další příjem [částka], výdaje na bydlení [částka], osobní výdaje [částka], spoření [částka] a splátky úvěru [částka] a [částka] Ani k této kartě žalobce nepřipojil žádné důkazy, že si jeho právní předchůdce ověřil údaje, za situace, kdy u téhož věřitele měl žalovaný další půjčku, a uvedené splátky se po uplynutí jednoho roku změnily. Stejný den, jako vyplnil kartu žadatele, uzavřel žalovaný smlouvu o půjčce na částku [částka] s tím, že poplatek za poskytnutí půjčky činí [částka], celkem k zaplacení [částka]. Žalobce prokázal, že výzvu k plnění zaslal žalovanému [datum] Smlouvu o postoupení pohledávek uzavřel žalobce se svým předchůdcem [datum]. 3. Okresní soud v Příbrami návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu nevyhověl pro nepřiměřený poplatek za poskytnutí spotřebitelského úvěru a právní názor k tomuto charakteru spotřebních úvěrů a výši poplatků, které věřitelé spotřebiteli poskytují. 4. Ve věci bylo nařízeno jednání na [datum], pro nepřítomnost žalovaného, u něhož nebylo vykázáno ke dni jednání doručení předvolání, bylo jednání odročeno na [datum]. Poté [datum] zaslal žalobce návrh na schválení smíru, ve kterém se žalovaný zavazuje zaplatit částku [částka] s kapitalizovaným úrokem ve výši [částka], kapitalizovaným zákonným úrokem ve výši [částka], úrokem ve výši [anonymizováno] z částky [částka] od [datum] do zaplacení, zákonným úrokem z prodlení ve výši [anonymizováno] ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení. Dále se žalovaný zavázal zaplatit částku [částka] s kapitalizovaným úrokem ve výši [částka], kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ke dni [datum] ve výši [částka], úrokem ve výši [anonymizováno] z částky [částka] od [datum] do zaplacení, zákonným úrokem z prodlení ve výši [anonymizováno] z částky [částka] od [datum] do zaplacení. Na náhradě nákladů řízení částku [částka] advokátovi a soudní poplatek [částka]. 5. Podle § 99 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. soud rozhodne o tom, zda smír schvaluje; neschválí jej, je-li v rozporu s právními předpisy. 6. Soud smír, který byl mezi účastníky uzavřen mimo jednání ve věci, je procesní smlouvou, lze ho uzavřít pouze za řízení a je i dohodou s hmotně-právními účinky. Soud smír mezi účastníky neschválí v případě, že je v rozporu s právními předpisy. Ke schválení smíru dochází zásadně na jednání, kdy soud při něm může provádět dokazování ke skutečnostem rozhodným ke schválení smíru. Pouze v případě, kdy má tyto skutečnosti za zjištěné, může smír schválit v nepřítomnosti účastníků. 7. K jednání ve věci došlo [datum] bez účasti účastníků, soud ve smyslu ustanovení § 99 provedl veškeré důkazy předložené žalobcem, vycházel také z obsahu jeho tvrzení. Zjištěný skutkový stav pak posuzoval po právní stránce s ohledem na dobu uzavření obou smluv dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku a dále podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Soud konstatuje, že právní předchůdce žalobce nesplnil povinnost, kterou mu ukládá ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb., posoudit řádně úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., jsou tedy obě smlouvy uzavřené mezi účastníky, neplatné. K otázce absolutní nebo relativní neplatnosti soud odkazuje na předchozí úpravu zákona č. 145/2010, u které nebylo pochybnosti o absolutní neplatnosti při nesplnění povinnosti poskytovatele úvěru. Pouze jazykový výklad nové právní úpravy od 1. 12. 2016 by mohl nasvědčovat relativní neplatnosti, účel a smysl úpravy však není možné hledat jenom ve slovech a větách, kterého předpisu, ale je třeba nalézt i zásady uznávané jinými státy, (nález Ústavního soudu ze dne 7. 5. 2009 sp zn. I. ÚS 523/07, usnesení Pléna PL ÚS 92/06 ze dne 3. 4. 2007). Ústavní soud zdůraznil, že obecný soud není absolutně vázán doslovným zněním zákona, nýbrž se od něj smí a musí odchýlit, pokud to vyžaduje účel zákona. Soud odkazuje i na důvodnou zprávu k zákonu č. 257/2016 Sb., k otázce posuzování úvěruschopnosti, podle které smí věřitel poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud výsledek posouzení úvěruschopnosti napovídá, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Jedná se o posílení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kde jsou úvěry poskytovány nikoliv s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout maximálního zisku. Účelem právní úpravy zákona č. 257/2016 Sb., pak bylo především předejít případnému nezvladatelnému zadlužování těch spotřebitelů, kteří by mohli skončit ve spirále dluhů a insolvenci, se všemi negativními důsledky pro tyto osoby, narušení rodinných, sociálních vztahů, narůstající počet dlužníků. Soud odkazuje zároveň na směrnici č. 93/13/EHS, směrnici č. 2008, u které článek 8 stanoví, že členské státy jsou povinny zajistit, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele, na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele. Výklad ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., v současné judikatuře nepřipouští, aby důsledkem porušení povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, byla pouze relativní neplatnost. Dle právních názorů v současné judikatuře je důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru absolutní neplatnost, ke které je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti. Pokud by soud nezkoumal, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručenou v článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. 8. V daném případě byly předloženy karty zákazníka vyplněné žalovaným ve stejný den, jako uzavřel smlouvu, bez dokladu o výši příjmu, o výši inkasa, bez zjištění a ověření zůstatku splátek, který žalovaný uvedl, že splácí. Nelze vycházet pouze ze souhrnu částek bez uvedení konkrétních položek, zejména ve vztahu k výdajům určeným na výživu dalších osob. V daném případě není v listinných důkazech