5 C 191/2020-43 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobce podal proti žalovanému návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, ve kterém se domáhal rozhodnutí soudu o určení povinnosti žalovaného mu zaplatit částku [částka] s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši [částka], kapitalizovaným úrokem ve výši [částka], zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení ve výši [anonymizováno], dále úrokem z prodlení ve výši [anonymizováno] ročně od [datum] do zaplacení a úroku ve výši [anonymizováno] ročně z částky [částka] [datum] do zaplacení. V tomto případě odůvodňoval návrh aktivní legitimací na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] s tím, že právní předchůdce [příjmení] [jméno] [příjmení], [anonymizováno] [IČO] uzavřel se žalovaným dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši [částka]. Žalovaný se zavázal za poskytnutí úvěru zaplatit poplatek ve výši [částka], tedy [anonymizováno] z jistiny, na úhradu však zaplatil pouze [částka]. 2. Žalobce se dále domáhal určení povinnosti žalovaného mu zaplatit částku [částka] s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši [částka], kapitalizovaným úrokem ve výši [částka], zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení ve výši [anonymizováno] úroku ve výši [anonymizováno] z částky [částka] od [datum] do zaplacení a dále se domáhal určení povinnosti žalovaného mu zaplatit náklady řízení ve výši [částka]. U částky [částka] opíral žalobu o aktivní legitimaci dle smlouvy o postoupení pohledávky ze dne [datum], smlouvu o půjčce, kterou právní předchůdce uzavřel se žalovaným dne [datum]. Na základě této smlouvy poskytl právní předchůdce žalovanému finanční prostředky ve výši [částka] a žalovaný se zavázal mu uhradit částku [částka], tedy [anonymizováno] z jistiny. Na úhradu tohoto úvěru dle tvrzení žalobce žalovaný uhradil částku [částka]. 3. Z důvodu nepřiměřeně vysokého poplatku za poskytnutí úvěru nebylo návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu vyhověno a ve věci bylo nařízeno jednání na den [datum]. Ve věci bylo jednáno dle § 101/3 o.s.ř. pro neúčast žalovaného, který se řádně na jednání neomluvil. 4. Z listinných důkazů, předložených žalobcem bylo zjištěno, že žalovaný v prvém případě, tedy dne [datum] vyplnil kartu [anonymizováno], kde uvedl příjem [částka], výdaje na bydlení [částka], výdaje na stravu [anonymizováno] oblečení [částka], splátky úvěru ve výši [částka] a tentýž den právní předchůdce žalobce uzavřel se žalovaným smlouvu dle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. a zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru ve výši [částka] za poplatek [částka]. V druhém případě vyplnil žalovaný kartu [anonymizováno] dne [datum], uvedl příjem [částka], nájem [částka], výdaje na domácnost [částka], splátky úvěru [částka] a téhož dne byla uzavřena smlouva o půjčce dle zákona č. 89/2012 Sb. a zákona č. 145/2010 Sb. na úvěr ve výši [částka] za poplatek [částka]. Výzvu k plnění zaslal žalobce dne [datum] prostřednictvím [anonymizována čtyři slova] se sídlem [adresa žalobkyně]. Oznámení o postoupení pohledávky učinil právní předchůdce žalobce dne [datum]. 5. Zjištěný skutkový stav soud posoudil podle § 1970, § 1879, § 2390, § 2392, § 2991, [ustanovení pr. předpisu] [číslo] v případě druhé smlouvy ze dne [datum] podle zákona [číslo] neboť účinnost zákona č. 257/2016 Sb. nastala od [datum]. 6. Žalobce prokázal svou aktivní legitimaci ve smyslu § 1879 občanského zákoníku, neboť podle tohoto ustanovení věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit jako postupitel bez souhlasu dlužníka jiné osobě. Soud se zabýval otázkou, zda byla ze strany žalobce, resp. právního předchůdce splněna jeho zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele. Splnění této povinnosti žalobce ve věci neprokázal. Žalovaný v obou případech vyplnil kartu se svým příjmem s naprosto nevěrohodnými náklady na domácnost a inkaso ani skutečnosti, že tyto údaje žalovaný sdělil v den uzavření smlouvy, svědčí o tom, že údaje nebyly ověřeny, především žádným způsobem nebyla ověřována skutečnost, že žalovaný má další dluhy, které splácí, nebyla ověřována jejich výše a v případě smlouvy ze dne [datum] nebylo přihlédnuto k tomu, že již jeden úvěr u téhož věřitele žalovaný má a je nesplacen. Důsledkem nesplnění této základní povinnosti věřitele je absolutní neplatnost smluv, ke které je soud povinen přihlédnout ve smyslu ustanovení § 588 občanského zákoníku (srovnej právní názor ÚS ČR ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III ÚS 4129/18, NS ČR 33 Cdo 2178/2018, právní názor KS v Praze v jeho rozhodnutí sp. zn. 27 Co 168/2020 a právní názor KS v Praze v jeho rozhodnutí sp. zn. 27 Co 81/2019). V dosavadní praxi nebyly výrazné pochyby o důsledku nesplnění této povinnosti, spočívající v absolutní neplatnosti u smluv dle zákona č. 145/2010 Sb. Co se týče zákona č. 257/2016 záměrem zákonodárce v nové právní úpravě nebylo oslabení ochrany spotřebitele, ale posílení principu zodpovědného úvěrování, neboť porušení pravidel úvěrování nelze akceptovat a právní jednání zjevně narušující veřejný pořádek mají za následek jeho absolutní neplatnost, ke které je soud povinen přihlédnout i bez námitky dle § 588 občanského zákoníku (právní názor KS v Praze v jeho rozhodnutí 27 Co 81/2019, odkaz na směrnici č. 93/13 EHS a směrnici 2008 EHS článek 8). Na základě citované právní úpravy a citovaných právních názorů soud dospěl k závěru, že v obou případech jsou obě smlouvy absolutně neplatné, soud při posuzování nároku věřitele k nim nepřihlédl. 7. Žalovaný nepopíral poskytnutí půjčky [částka] dle smlouvy ze dne [datum], nepopíral, že z této půjčky zaplatil pouze [částka]. Rozdíl [částka] představuje bezdůvodné obohacení žalovaného, které je povinen ve smyslu ustanovení § 2991 zákona č. 89/2012 Sb. vrátit. Ze žalované částky [částka] proto soud vyhověl do výše [částka] včetně úroku z prodlení dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ze shodného důvodu pak žalobu do částky [částka] s příslušenstvím a dále úrok ve výši [anonymizováno] z přiznané částky [částka] od [datum], zamítl. 8. Na základě smlouvy ze dne [datum] žalobce poskytl finanční prostředky ve výši [částka], z nichž žalovaný vrátil žalobci částku [částka], rozdíl činí [částka] a představuje bezdůvodné obohacení žalovaného ve smyslu § 2991 Sb. Do této části bylo žalobě vyhověno s úrokem z prodlení dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ze shodného důvodu pak ze žalované částky [částka] byla zamítnuta žaloba do výše [částka] včetně příslušenství a úroku ve výši [anonymizováno] z přiznané částky [částka]. 9. Žalobce byl ve věci převážně neúspěšný, o nákladech řízení bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. 10. Žalobce zaplatil soudní poplatek ve výši [částka], návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu nebylo vyhověno, soud v souladu s položkou 2 odstavec 3 zákona č. 549/1991 Sb. rozhodl o povinnosti žalobce doplatit soudní poplatek ve výši [částka], a to České republice na účet Okresního soudu v Příbrami [číslo] [variabilní symbol] do 3 dnů od právní moci rozhodnutí.