5 C 212/2020-25 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobce podal proti žalovanému návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, kterým se domáhal rozhodnutí soudu o určení povinnosti žalovaného zaplatit žalobci částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení a náhrady nákladů řízení ve výši [částka] s odůvodněním, že žalovaný dne [datum] cestoval tramvají linkou [číslo] hromadné dopravy osob, provozované žalobcem, bez jízdního dokladu, porušil tak své povinnosti cestujícího, vyplývajícího z § 2 550 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen „ o. z.“) a § 37 zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, v platném znění, a z vyhl. Ministerstva dopravy a spojů ČR č. 175/2000 Sb. Žalovanému vznikla také povinnost uhradit žalobci přirážku k jízdnému (smluvní pokutu) ve výši [částka]. Žalovaný dne [datum] písemně svůj dluh uznal co do důvodu a jeho výše. Žalovaný se zavázal dluh uhradit do patnácti kalendářních dnů ode dne zjištění jízdy bez platného jízdního dokladu. Žalovaný dosud nic neuhradil. Žalobce k návrhu připojil listinné důkazy, a to předžalobní výzvu ze dne [datum] a dohodu s cestujícím [číslo] ze dne [datum]. 2. Na základě tvrzení žalobce a provedených listinných důkazů soud rozhodl ve věci dne [datum rozhodnutí] elektronickým platebním rozkazem [číslo jednací]. Toto rozhodnutí se nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovaného. Usnesením Okresního soudu v Příbrami ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] byl proto elektronický platební rozkaz zrušen a účastníci byli vyzváni, aby se ve lhůtě do 10 dnů vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání. Byli poučeni, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Účastníci zůstali nečinní a soud rozhodoval bez nařízení jednání za splnění podmínek §115a občanského soudního řádu. 3. Při právním posouzení věci vycházel soud z ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v účinném znění do [datum] (dále jen„ o. z.“). 4. Podle ustanovení § 2053 o. z., uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. 5. S ohledem na shora zjištěný skutkový stav věci dospěl soud k závěru, že žaloba byla důvodná, neboť tvrzení v ní uvedená byla prokázána listinnými důkazy předloženými žalobcem. Žalovaný zůstal ve sporu pasivní, k žalobě se nevyjádřil a žalobní tvrzení tak nijak nebyla zpochybněna. V dané věci žalovaný uznal dluh vůči žalobci co do důvodu i výše, přičemž jeho prohlášení bylo učiněno v předepsané formě a bez jakýchkoli výhrad. Uznáním dluhu ve smyslu ustanovení § 2053 o. z. se zakládá vyvratitelná právní domněnka o trvání uznaného dluhu (jeho důvodu i výši) v okamžiku jeho uznání, soud proto uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení z dlužné částky od [datum] do zaplacení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla určena třídenní dle § 160 odst. l o. s. ř. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 151 odst. 1 za použití § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř. tak, že ve věci zcela úspěšnému žalobci přiznal právo na jejich náhradu ve výši [částka] Náklady se skládají ze dvou paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. (dvě výzvy k plnění, žaloba) a soudního poplatku [částka] Lhůta k plnění byla určena podle §160 odst. 1 o. s. ř. třídenní.