11 C 167/2021-34 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobkyně podala ke zdejšímu soudu žalobu, kterou se domáhala po žalovaném zaplacení částky 20 087,62 Kč s příslušenstvím s tím, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o kontokorentním úvěru, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr a žalovaný se zavázal úvěr splatit a zaplatit úroky z úvěru a další ceny. Žalovaný získal úvěr 15 000 Kč, tj. možnost povoleného přečerpání zůstatku na svém bankovním účtu. Celý úvěr včetně narostlých úroků a dalších nákladů, měl být splacen nejpozději do 1 roku ode dne, kdy byl úvěr čerpán. Pokud byl úvěr včetně úroků a dalších nákladů splacen ve stanovené lhůtě, mohl být opětovně čerpán až do sjednané výše, a to i opakovaně, vždy se splatností do jednoho roku. Úroky z úvěru měly být placeny vždy v poslední den každého kalendářního měsíce a měly být placeny tak, že si je žalobkyně v tento den odečte z kladného zůstatku na účtu žalovaného, a pokud to nebylo možné, byly přičteny k jistině úvěru a tím se úroky stávaly součástí jistiny. Úroky byly sjednány 18,9 % p.a. Pohledávka se stala splatnou z důvodu přečerpání povoleného limitu kontokorentu. Žalovaný se dostal do prodlení se splacením svého závazku a žalobkyně dne 1. 12. 2020 převedla jeho pohledávku na evidenční účet, a to ve výši 20 087,62 Kč. Zároveň žalobkyně uplatnila nárok na úrok 8,25 % ročně z částky 15 000 Kč od 2. 12. 2020 do zaplacení a na zákonný úrok z prodlení z částky 19 667,67 Kč od 2. 12. 2020 do zaplacení. 2. Soud ve věci rozhodl elektronickým platebním rozkazem, který se však nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovaného, a proto jej usnesením zrušil. Za splnění zákonných podmínek ve smyslu § 115a o. s. ř. rozhodl zdejší soud ve věci bez nařízení jednání. 3. Z obsahu předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav věci. Dle smlouvy o kontokorentním úvěru č. [číslo] [číslo] [číslo] [číslo] uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne 20. 8. 2019 prostředky komunikace na dálku a dle záznamu o poskytnutí a vysvětlení předsmluvních informací ze dne 20. 8. 2019 se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr 15 000 Kč, tj. možnost povoleného přečerpání zůstatku na bankovním účtu žalovaného č. [bankovní účet]. Úroková sazba byla sjednána 18,90 % ročně. Úvěr včetně přirostlých úroků a dalších nákladů úvěru měl být splacen nejpozději do 15. 8. 2020 s tím, že v případě, že úvěr včetně narostlých úroků a dalších nákladů bude řádně splacen kdykoli ve stanovené lhůtě, může být úvěr opětovně čerpán až do sjednané výše, a to i opakovaně, kdy při opětovném čerpání je úvěr splatný vždy do 1 roku ode dne čerpání. Splatnost úroků z úvěru byla sjednána vždy v poslední den každého kalendářního měsíce. Žalovaný podpisem smlouvy současně vyslovil souhlas, že úroky budou placeny tak, že je v poslední den kalendářního měsíce žalobkyně odečte z kladného zůstatku na účtu, a pokud to nebude možné, přičte je k jistině úvěru a stanou se její součástí, a to i v případě, že tím vznikne nepovolená výše záporného zůstatku na účtu. Dle stavu úvěru došlo k zesplatnění úvěru dne 1. 12. 2020, kdy dlužná částka činila 20 087,62 Kč (tj. jistina 19 667,67 Kč a úroky 419,95 Kč). Dle výpisu z účtu došlo k přečerpání povoleného limitu kontokorentu, kdy dluh žalovaného činil ke dni 31. 10. 2020 částku 19 667,67 Kč. Dlužná částka 20 087,62 byla dle zaslaných výzev dne 1. 12. 2020 převedena na evidenční účet č. [bankovní účet]. Žalovanému byly zaslány předžalobní výzvy ze dne 10. 10. 2020, ze dne 3. 12. 2020 a ze dne 20. 7. 2021, kterými byl v souladu s § 142a o. s. ř. vyzván k zaplacení dlužné částky. 4. S ohledem na datum sjednání úvěru vycházel soud při právním posouzení věci ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ občanský zákoník“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů. Soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. občanského zákoníku. 5. Dle § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Na předmětnou smlouvu o úvěru je zároveň nutno hledět jako na smlouvu spotřebitelskou ve smyslu § 1810 a násl. občanského zákoníku, neboť ji uzavřela žalobkyně jako subjekt jednající v rámci své obchodní podnikatelské činnosti a žalovaný jako spotřebitel (osoba, která při uzavírání smlouvy nejednala v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti). 7. Na základě shora popsaného skutkového stavu věci dospěl soud k závěru, že podaná žaloba je důvodná. Žalobkyně žalovanému dle předložených listinných důkazů poskytla spotřebitelský úvěr 15 000 Kč spočívající v možnosti povoleného přečerpání zůstatku na účtu (tzv. kontokorentní úvěru), který žalovaný čerpal dle výpisů z účtů v plné výši. Žalovaný se naproti tomu dle smlouvy zavázal úvěr splatit, avšak porušil své povinnosti vyplývající ze smlouvy, když došlo k přečerpání povoleného zůstatku na účtu, neboť žalovaný ani nehradil řádně úroky z úvěru, které přirostly k jistině, v důsledku čehož došlo k zesplatnění úvěru a převedení pohledávky na evidenční účet. Žalovaný zůstal ve sporu pasivní, k žalobě se žádným způsobem nevyjádřil, a žalobní tvrzení tak nebyla nijak zpochybněna. 8. Stran tvrzení žalobkyně o výši dlužné částky soud vyšel ze zásady negativní, kdy bylo na žalovaném, aby tvrdil a prokázal, že svůj dluh žalobkyni zaplatil, případně že na svůj dluh zaplatil více, než kolik odpovídá žalobkyní tvrzená výše pohledávky. Soud tak považoval tvrzení žalobkyně za dostatečně prokázaná listinnými důkazy, a proto žalobě v plném rozsahu vyhověl a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni z titulu smlouvy o kontokorentním úvěru částku 20 087,62 Kč s úrokem 8,25 % ročně z částky 15 000 Kč od 2. 12. 2020 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení 8,25 % ročně z částky 19 667,67 Kč od 2. 12. 2020 do zaplacení. 9. Sjednané úroky 18,9 % ročně a požadovaný úrok 8,25 % ročně pak považuje soud za zcela přiměřené a v souladu s dostupnou judikaturou Nejvyššího soudu ČR, a tedy za platně sjednané. Soud žalobkyni dále přiznal nárok na zaplacení zákonných úroků z prodlení, když žalovaný se dostala s úhradou dluhu do prodlení, a to dle § 1970 občanského zákoníku ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 151 odst. l za použití § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř. a přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 404 Kč. Při rozhodování o nákladech řízení postupoval soud dle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. Náklady řízení sestávají z dvou paušálních náhrad výdajů po 300 Kč, tj. 600 Kč (výzva k plnění, žaloba) a zaplaceného soudní poplatku 804 Kč. 11. Lhůta k plnění byla podle § 160 odst. l o. s. ř. určena třídenní.