11 C 29/2021-34 — Okresní soud v Příbrami

1. Podle § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.”) ve spojení s § 202 odst. 2 o. s. ř. obsahuje tento rozsudek pouze zjednodušené odůvodnění. 2. Žalobkyně podala ke zdejšímu soudu žalobu, kterou se domáhala po žalované zaplacení částky 675 Kč s příslušenstvím s tím, že žalovaná nehradila televizní poplatky v období od [měsíc] [rok] do [měsíc] [rok], v důsledku čehož jí vznikl dluh 675 Kč. Zároveň žalobkyně uplatnila nárok na kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení 60,29 Kč. 3. Soud ve věci rozhodl elektronickým platebním rozkazem, který se však nepodařilo doručit do vlastních rukou žalované. Soud jej proto usnesením zrušil a vyzval účastníky ke zjištění stanovisek k jeho zamýšlenému postupu dle § 115a o. s. ř. Účastníci proti tomuto postupu neměli námitek, a jelikož věc bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, nebylo ve věci nařizováno ústní jednání, pouze byl veřejně vyhlášen rozsudek. 4. Z obsahu předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav věci. Žalovaná je poplatníkem televizního poplatku dle zákona č. 348/2005 Sb., s účinností od srpna 2019. Dle citovaného zákona činí výše televizního poplatku 135 Kč měsíčně. Žalované vznikl na televizních poplatcích dluh 675 Kč za období od [měsíc] [rok] do [měsíc] [rok], tj. 5 měsíců. Žalobkyni v důsledku prodlení žalované vznikl nárok na kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení 60,29 Kč. Žalované bylo zasláno několik výzev, kterými byla v souladu s § 142a o. s. ř. vyzvána k zaplacení dlužné částky. Žalovaná zůstala ve sporu pasivní, k žalobě se nevyjádřila a žalobní tvrzení nebyla nijak zpochybněna. 5. Při právním posouzení věci vycházel soud ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ občanský zákoník“) a ze zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích. Podle § 3 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb. poplatníkem televizního poplatku je fyzická osoba nebo právnická osoba, která vlastní televizní přijímač. Podle § 7 odst. 2 citovaného zákona, je-li poplatníkem fyzická osoba, je rozhlasový nebo televizní poplatek splatný nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce. První platba rozhlasového nebo televizního poplatku je splatná nejpozději do patnáctého dne kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž se fyzická osoba stala poplatníkem. 6. Stran tvrzení žalobkyně o výši dlužné částky soud vyšel ze zásady negativní, kdy bylo na žalované, aby tvrdila a prokázala, že svůj dluh žalobkyni zaplatila, případně že na svůj dluh zaplatila více, než kolik odpovídá žalobkyní tvrzená výše pohledávky. Soud tak považoval tvrzení žalobkyně za dostatečně prokázaná listinnými důkazy, a proto žalobě v plném rozsahu vyhověl a žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni z titulu nezaplacených televizních poplatků celkem částku 675 Kč včetně příslušenství v podobě kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení 60,29 Kč, když žalovaná se dostala s úhradou dluhu do prodlení, a to dle § 1970 občanského zákoníku ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 151 odst. l za použití § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř. a přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč. Při rozhodování o nákladech řízení postupoval soud dle § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb., neboť řízení bylo zahájeno ustáleným vzorem žaloby, kterou podává táž žalobkyně ve skutkově i právně obdobných věcech. Náklady řízení sestávají z dvou paušálních náhrad výdajů po 100 Kč, tj. 200 Kč (výzva k plnění, žaloba) a zaplaceného soudní poplatku 400 Kč. Naproti tomu náhradu nákladů za zastupování advokátem soud žalobkyni nepřiznal, neboť tyto náklady nelze považovat za účelně vynaložené (viz závěry nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3344/12 ze dne 24. 7. 2013 a nálezu Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 405/14 ze dne 26. 8. 2014). 8. Lhůta k plnění byla podle § 160 odst. l o. s. ř. určena třídenní.