11 C 7/2021-30 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobkyně podala ke zdejšímu soudu žalobu, kterou se domáhala po žalované zaplacení částky 17 915 Kč s příslušenstvím s tím, že žalovaná coby vlastník/provozovatel osobního automobilu se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3, [registrační značka] neměla v období od 2. 3. 2019 do 27. 11. 2019 k tomuto vozidlu sjednáno zákonné pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, čímž porušila svou zákonnou povinnost. Předmětné vozidlo nebylo pojištěno celkem 271 dní, v důsledku čehož vznikla žalované povinnost uhradit příspěvek do garančního fondu, jehož příjemcem je žalobkyně. Žalovaná částka se skládá z příspěvku 17 615 Kč (tvořený denní sazbou 65 Kč vynásobenou počtem dní, za něž nebylo pojištění uhrazeno) a z poplatku spojeného s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek 300 Kč. Zároveň žalobkyně uplatnila nárok na zákonný úrok z prodlení. 2. Soud ve věci rozhodl elektronickým platebním rozkazem, který se však nepodařilo doručit do vlastních rukou žalované. Soud jej proto usnesením zrušil a ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. vyzval účastníky ke zjištění stanovisek k jeho zamýšlenému postupu podle § 115a o. s. ř. Účastníci proti tomuto postupu neměli námitek, a jelikož věc bylo možno rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, nebylo ve věci nařizováno ústní jednání, pouze byl veřejně vyhlášen rozsudek. 3. Z obsahu předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav věci. Dle zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů, je žalobkyně příjemcem příspěvku placeného do garančního fondu vlastníkem popř. provozovatelem vozidla provozovaného bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Žalovaná je vlastníkem/provozovatel osobního automobilu se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3, [registrační značka], [VIN kód], číslo technického průkazu [číslo TP], kdy k tomuto vozidlu neměla žalovaná v období od 2. 3. 2019 do 27. 11. 2019 sjednáno zákonné pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, tj. celkem 271 dní, čímž porušila svou zákonnou povinnost a vznikla jí povinnost uhradit příspěvek do garančního fondu ve výši 17 915 Kč představující zákonný příspěvek 17 615 Kč tvořený příslušnou denní sazbou vynásobenou počtem dní, za něž nebylo pojištění hrazeno, tj. denní sazbou 65 Kč, a dále poplatek spojený s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek 300 Kč dle zákona č. 168/1999 Sb. ve spojení s vyhláškou Ministerstva financí č. 205/1999 Sb. Žalobkyně vyzvala žalovanou dopisem ze dne [datum] k úhradě příspěvku do garančního fondu, splatnost příspěvku nastala dne 29. 2. 2020. Žalované byla dle sledování zásilek zaslána předžalobní upomínka ze dne [datum], kterou byla v souladu s § 142a o. s. ř. vyzvána k zaplacení dlužné částky. 4. Spor mezi účastníky řízení soud posoudil dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ občanský zákoník“), zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, ve znění pozdějších předpisů a dle vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb., kterou se provádí zákon č. 168/1999 Sb. 5. Dle § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit Kanceláři příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2; to neplatí, bylo-li vozidlo odcizeno. 6. Dle § 4 odst. 4 zákona č. 168/1999 Sb., osoba povinná k zaplacení příspěvku je povinna zaplatit Kanceláři náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. 7. Dle § 2779 odst. 2 občanského zákoníku stanoví-li tak jiný zákon, vzniká pojistiteli povinnost uzavřít pojistnou smlouvu tak, aby mu povinnost poskytnout pojistné plnění vznikla i tehdy, byla-li škoda způsobena úmyslným jednáním pojistníka, pojištěného nebo jiné osoby. 8. Žalovaná nesplnila svou zákonnou povinnost, když neměla sjednané pojištění odpovědnosti z provozu vozidla k předmětnému vozidlu, v důsledku čehož jí vznikla povinnost uhradit příspěvek do garančního fondu žalobkyně. Žalovaná zůstala ve sporu pasivní, k žalobě se nevyjádřila a žalobní tvrzení tak nebyla nijak zpochybněna. 9. Stran tvrzení žalobkyně o výši dlužné částky soud vyšel ze zásady negativní, kdy bylo na žalované, aby tvrdila a prokázala, že svůj dluh žalobkyni zaplatila, případně že na svůj dluh zaplatila více, než kolik odpovídá žalobkyní tvrzená výše pohledávky. Soud tak považoval tvrzení žalobkyně za dostatečně prokázaná listinnými důkazy, a proto žalobě v plném rozsahu vyhověl a žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 17 915 Kč se zákonným úrokem z prodlení 10,00 % ročně z této částky od 1. 3. 2020 (tj. den následující po splatnosti příspěvku) do zaplacení, když žalovaná se dostala s úhradou příspěvku do prodlení, a to dle § 1970 občanského zákoníku ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 151 odst. l o. s. ř. za použití § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř. a přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč. Při rozhodování o nákladech řízení postupoval soud podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., neboť řízení bylo zahájeno ustáleným vzorem žaloby, kterou podává táž žalobkyně ve skutkově i právně obdobných věcech. Náklady řízení sestávají ze tří úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka, žaloba) po 300 Kč, tj. 900 Kč, tří režijních paušálů po 100 Kč, tj. 300 Kč, 21 % DPH počítané z částky 1 200 Kč, tj. ve výši 252 Kč, a zaplaceného soudní poplatku 800 Kč. 11. Lhůta k plnění byla podle § 160 odst. l o. s. ř. určena třídenní.