13 C 181/2021-29 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobkyně podala ke zdejšímu soudu žalobu, kterou se domáhala po žalovaném zaplacení částky 14 250 Kč s příslušenstvím s tím, že žalovaný coby vlastník/provozovatel osobního automobilu [registrační značka] neměl v období od 4. 8. 2019 do 31. 12. 2019 k tomuto vozidlu sjednáno zákonné pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, čímž porušil svou zákonnou povinnost. Předmětné vozidlo nebylo pojištěno 150 dní, v důsledku čehož vznikla žalovanému povinnost uhradit příspěvek do garančního fondu, jehož příjemcem je žalobkyně. Žalovanou částku představuje příspěvek 13 950 Kč a poplatek spojený s mimosoudním uplatněním práva 300 Kč. Zároveň žalobkyně uplatnila nárok na zákonný úrok z prodlení z částky 14 250 Kč od 20. 4. 2020 do zaplacení. 2. Soud ve věci rozhodl elektronickým platebním rozkazem, který se však nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovaného, a proto jej proto usnesením zrušil. Za splnění zákonných podmínek ve smyslu § 115a o. s. ř. rozhodl soud ve věci bez nařízení jednání. 3. Z obsahu předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav věci. Žalovaný je vlastníkem/provozovatel osobního automobilu se zdvihovým objemem válců motoru nad 2 500 cm3, [registrační značka], VIN: [VIN], číslo technického průkazu: [číslo TP], kdy k tomuto vozidlu neměl žalovaný v období od 4. 8. 2019 do 31. 12. 2019 sjednáno zákonné pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, tj. celkem 150 dní, čímž porušil svou zákonnou povinnost a vznikla mu povinnost uhradit příspěvek do garančního fondu ve výši 14 250 Kč představující zákonný příspěvek 13 950 Kč tvořený příslušnou denní sazbou vynásobenou počtem dní, za něž nebylo pojištění hrazeno, tj. denní sazbou 93 Kč, a dále poplatek spojený s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek 300 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovaného dopisem ze dne 5. 3. 2020 k úhradě příspěvku do garančního fondu, splatnost příspěvku nastala dne 19. 4. 2020. Žalovanému byla dle sledování zásilek zaslána předžalobní upomínka ze dne 28. 5. 2021, kterou byl v souladu s § 142a o. s. ř. vyzván k zaplacení dlužné částky. 4. Spor mezi účastníky řízení soud posoudil dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ občanský zákoník“), zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, ve znění pozdějších předpisů a dle vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb., kterou se provádí zákon č. 168/1999 Sb. 5. Dle § 3 odst. 2 věta prvá a druhá zákona č. 168/1999 Sb. uzavřít pojistnou smlouvu o pojištění odpovědnosti je povinen vlastník tuzemského vozidla nebo řidič cizozemského vozidla, nestanoví-li tento zákon jinak. Tím není dotčeno právo uzavřít takovou smlouvu jako pojištění cizího pojistného rizika. 6. Dle § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit Kanceláři příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2; to neplatí, bylo-li vozidlo odcizeno. 7. Dle § 4 odst. 4 zákona č. 168/1999 Sb., osoba povinná k zaplacení příspěvku je povinna zaplatit Kanceláři náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. 8. Podle § 1968 věta první občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. 9. Žalobkyně je příjemcem příspěvku placeného do garančního fondu vlastníkem popř. provozovatelem vozidla provozovaného bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (§ 18 a násl. zákona č. 168/1999 Sb.). Žalovaný nesplnil svou zákonnou povinnost, když neměl sjednané zákonné pojištění odpovědnosti z provozu vozidla k předmětnému vozidlu (§ 3 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb.), v důsledku čehož mu vznikla povinnost uhradit příspěvek do garančního fondu žalobkyně (§ 4 zákona č. 168/1999 Sb.). 10. Dle § 2 odst. 1 písm. i) vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb. činí výše denní sazby příspěvku za osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru nad 2 500 cm3 částku 93 Kč. 11. Stran tvrzení žalobkyně o výši dlužné částky soud vyšel ze zásady negativní, kdy bylo na žalovaném, aby tvrdil a prokázal, že svůj dluh žalobkyni zaplatil, případně že na svůj dluh zaplatil více, než kolik odpovídá žalobkyní tvrzená výše pohledávky. Žalovaný však zůstal ve sporu pasivní, k žalobě se nevyjádřil a žalobní tvrzení tak nebyla nijak zpochybněna. Soud tak považoval tvrzení žalobkyně za dostatečně prokázaná listinnými důkazy, a proto žalobě v plném rozsahu vyhověl a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 14 250 Kč se zákonným úrokem z prodlení 10,00 % ročně z této částky od 20. 4. 2020 (tj. den následující po splatnosti příspěvku) do zaplacení. Žalovaný se dostal s úhradou příspěvku do prodlení, a proto soud přiznal žalobkyni rovněž nárok na zákonný úrok z prodlení dlužné částky, a to dle § 1970 občanského zákoníku ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 151 odst. l o. s. ř. za použití § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř. a přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč. Při rozhodování o nákladech řízení postupoval soud podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., neboť řízení bylo zahájeno ustáleným vzorem žaloby, kterou podává táž žalobkyně ve skutkově i právně obdobných věcech. Náklady řízení sestávají ze tří úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka, žaloba) po 300 Kč, tj. 900 Kč, tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč, tj. 300 Kč, náhrada 21 % DPH počítané z částky 1 200 Kč, tj. ve výši 252 Kč, a zaplaceného soudní poplatku 800 Kč. 13. Lhůta k plnění byla podle § 160 odst. l o. s. ř. určena třídenní.