13 C 28/2021-42 — Okresní soud v Příbrami

1. Podle § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.”) ve spojení s § 202 odst. 2 o. s. ř. obsahuje tento rozsudek pouze zjednodušené odůvodnění. 2. Žalobkyně podala ke zdejšímu soudu žalobu, kterou se domáhala po žalovaném zaplacení částky 5 994 Kč s příslušenstvím s tím, že žalobkyně na základě marketingové akce poskytla žalovanému zařízení, jehož cena činila 5 995 Kč. Při převzetí žalovaný zaplatil 1 Kč, kdy zbývající kupní část byla vázána na rozvazovací podmínku. Žalovaný měl povinnost řádně využívat služby a platit za ně, tuto povinnost porušil, v důsledku čehož došlo k naplnění rozvazovací podmínky a žalobkyně doúčtovala žalovanému zbývající část kupní ceny za zařízení ve výši 5 994 Kč, kterou žalovaný neuhradil. Zároveň žalobkyně uplatnila nárok na zákonný úrok z prodlení a náklady spojené s uplatněním pohledávky 200 Kč. 3. Soud ve věci rozhodl elektronickým platebním rozkazem, který se však nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovaného. Soud jej proto usnesením zrušil a vyzval účastníky ke zjištění stanovisek k jeho zamýšlenému postupu dle § 115a o. s. ř. Účastníci proti tomuto postupu neměli námitek, a jelikož věc bylo možno rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, nebylo ve věci nařizováno ústní jednání, pouze byl veřejně vyhlášen rozsudek. 4. Z obsahu předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav věci. Dle smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne [datum] se žalovaný zavázal užívat služby elektronických komunikací prostřednictvím telefonního čísla [číslo]. Dle smlouvy a dodatkům ke smlouvě byl sjednán závazek na 24 měsíců, kdy v rámci marketingové akce [akce] [příjmení] žalobkyně poskytla žalovanému zařízení, a to mobilní telefon [značka] [anonymizováno] za cenu 1 Kč dle daňového dokladu ze dne [datum], a to v případě, že bude dodržena smlouva a dodatky. Standartní cena zařízení činila 5 995 Kč včetně DPH. Žalovaný však porušil svou povinnost, když neuhradil vyúčtování [číslo] [číslo] [číslo] čímž porušil svůj závazek a žalobkyni tak v souladu se smlouvou a dodatky vznikl nárok na úhradu zbývající částky za poskytnuté zařízení. Žalobkyně vystavila žalovanému dne 18. 11. 2019 daňový doklad [číslo] znějící na částku 5 994 Kč splatný dne 2. 12. 2019, kdy se jedná o doúčtování kupní ceny za výše uvedené zařízení. Žalovanému byla zaslána předžalobní výzva ze dne [datum], kterou byl vyzván k zaplacení dlužné částky. 5. Při právním posouzení věci vycházel soud ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ občanský zákoník“). Soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla platně uzavřena kupní smlouva ve smyslu § 2079 a násl. občanského zákoníku, a žalovanému tak vznikla povinnost zaplatit žalobkyni za dodané zboží kupní cenu. Dle § 548 odst. 2 věta druhá podmínka je rozvazovací, závisí-li na jejím splnění, zda právní následky již nastalé pominou. 6. Na základě výše uvedeného soud podané žalobě jako důvodné a dané po právu vyhověl, když má za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovaným byla platně uzavřena svým obsahem kupní smlouva s rozvazovací podmínkou, na základě které bylo žalovanému poskytnuto specifikované zařízení a žalovaný se zavázala hradit žalobkyni za poskytované služby dle vyúčtování, avšak porušil svou povinnost, když řádně nehradil vystavená vyúčtování. Žalovaný je tak povinen zaplatit žalobkyni pohledávku stran vyúčtované ceny za poskytnuté zařízení, jak bylo žalobkyní vyúčtováno, neboť porušením smlouvy došlo k naplnění rozvazovací podmínky. Žalovaný zůstal ve sporu pasivní, k žalobě se nevyjádřil a žalobní tvrzení tak nebyla nijak zpochybněna. Soud tak považoval tvrzení žalobkyně za dostatečně prokázaná listinnými důkazy, a proto žalobě v plném rozsahu vyhověl a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni z titulu uzavřené kupní smlouvy částku 5 994 Kč včetně zákonného úroku z prodlení, když žalovaný se dostal s úhradou ceny za zařízení do prodlení, a to dle § 1970 občanského zákoníku ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Soud rovněž přiznal žalobkyni nárok na úhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 200 Kč, které soud považuje za zcela přiměřené. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 151 odst. l za použití § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř. a přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč. Při rozhodování o nákladech řízení postupoval soud dle § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. Náklady řízení sestávají z dvou paušálních náhrad výdajů po 100 Kč, tj. 200 Kč a zaplaceného soudní poplatku 400 Kč. 8. Lhůta k plnění byla podle § 160 odst. l o. s. ř. určena třídenní.