17 C 112/2020-71 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobkyně se domáhala vůči žalované zaplacení částky 18 980 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku rozsudku. Tvrdila, že žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně ([anonymizována tři slova], [IČO], sídlem [adresa]), dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] (dále jen„ smlouva“). Na základě smlouvy byly žalované přenechány finanční prostředky ve výši 12 000 Kč, přičemž se zavázala vrátit právnímu předchůdci žalobkyně kromě jistiny úrok za sjednanou dobu trvání smlouvy 1 680 Kč s úrokovou sazbou 23,72 %, poplatek za administrativní činnost ve výši 2 400 Kč a z nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 800 Kč a v 58 týdenních splátkách po 360 Kč a poslední splátka byla stanovena na [datum]. Žalovaná neplnila řádně své povinnosti a zbývá jí uhradit dluh celkem 18 980 Kč, z toho na jistině 12 000 Kč. Žalovaná ani přes písemné výzvy svůj dluh neuhradila. 2. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně přenechal dne [datum] žalované částku 12 000 Kč v hotovosti. Žalovaná se zavázala vrátit celkem 20 880 Kč, tedy jistinu 12 000 Kč a úrok za sjednanou dobu trvání smlouvy 1 680 Kč s úrokovou sazbou 23,72 %, poplatek za administrativní činnost ve výši 2 400 Kč a z nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 800 Kč a v 58 týdenních splátkách po 360 Kč. 3. Z tvrzení žalobkyně o dlužných částkách vyplynulo, že žalovaná celkem uhradil částku 1900 Kč. 4. Ze smlouvy o postoupení pohledávek, kterou žalobkyně uzavřela se svým právním předchůdcem ze dne [datum] a příslušné přílohy soud zjistil, že předmětná pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni ke dni [datum], o čemž byla žalovaná vyrozuměna s upozorněním, že její dluh ze smlouvy o půjčce ke dni postoupení činil 18 980 Kč bez příslušenství (oznámení ze dne [datum]). Oznámení bylo žalované odesláno dne [datum] (podací lístek). 5. Z výzvy k plnění ze dne [datum], s podacím lístkem z [datum] soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou před podáním žaloby k úhradě dluhu ze smlouvy. 6. Ze zákaznické karty ze dne [datum] vyplynulo, že právní předchůdce žalobkyně vycházel z informací o žalované, že bydlí v nájemním bydlení, počet nezaopatřených dětí není uveden, její příjem je mateřská 7 790 Kč, další příjem 14 000 Kč měsíčně, celkem 21 790 Kč. Jako běžné měsíční výdaje jsou uvedeny výdaje na bydlení 3 000 Kč a osobní výdaje 11 000 Kč a splátky úvěrů 2 600 Kč. Výdaje celkem 16 600 Kč. Stávající půjčka u poskytovatele činila 5 000 Kč se splátkou 800 Kč měsíčně. Jakožto použitelný příjem je uvedena částka 5 190 Kč, ověřené dokumenty uvedeny doklad o přiznání mateřské, pracovní smlouva, potvrzení o příjmu od zaměstnavatele, složenky – příjmy. Z oznámení Úřadu práce ČR vyplynula výše rodičovského příspěvku 8 000 Kč měsíčně počínaje [datum] na dítě [jméno] [celé jméno žalované], [datum narození] (shodně z poštovních poukázek). Z pracovní smlouvy vyplynulo, že [příjmení] [příjmení] byl zaměstnán od [datum] s příjmem 16 000 Kč hrubého měsíčně. 7. Na základě zjištěných skutečností soud učinil tento skutkový závěr. Právní předchůdce žalobkyně přenechal žalované dne [datum] částku 12 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit přenechané peníze spolu se souhrnným poplatkem v pravidelných týdenních splátkách, což však neučinila, když vrátila namísto sjednaných 20 880 Kč částku 1 900 Kč. Právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku za žalovanou žalobkyni. 8. Soud postupoval podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o.z.“), ve znění účinném k datu uzavření smlouvy tedy k [datum] a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném k datu uzavření smlouvy. 9. Podle § 2395 o.z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 10. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. 11. Podle § 86 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 12. Podle § 2991 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 13. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 14. Provedeným dokazováním má soud za prokázané, že žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč v souvislosti se zamýšleným uzavřením smlouvy o úvěru dne [datum]. Žalobkyně však ani k výzvě soudu řádně nedoplnila skutková tvrzení ke splnění povinnosti poskytovatele, že s odbornou péčí posoudil schopnost žalované, jako spotřebitele, úvěr splácet. Tuto povinnost předepisuje zákon o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. a s jejím nesplněním spojuje následek neplatnosti smlouvy, byť se může zdát, že je podmíněný námitkou žalovaného. V této souvislosti vycházel soud z rozsudku Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 5. 3. 2020, v řízení o předběžné otázce týkající se výkladu článků 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/ (dále jen„ směrnice“), ze kterého vyplývá, že soudy musí z úřední povinnosti zkoumat, zda nedošlo k porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele před uzavřením smlouvy, a pokud takové porušení zjistí, je třeba z něj vyvodit důsledek souladný s unijním právem, které má přednost před právem vnitrostátním, tedy pohlížet na smlouvu jako neplatnou, aniž by byla vyžadována námitka spotřebitele. Provedeným dokazováním soud zjistil, že poskytovatel si zjistil a ověřil příjem žalované ve výši okolo 8 000 Kč – jako rodičovského příspěvku, ale zohlednil její další příjem 14 000 Kč měsíčně, ke kterému však nebyly doloženy žádné důkazy. Doložená pracovní smlouva se týkala jiné osoby. Poskytovatel měl informaci, že žalovaná již měla závazek z úvěru se splátkou 2 600 Kč měsíčně, a u samotného poskytovatele již měla zápůjčku 5 000 Kč se splátkou 800 Kč měsíčně. Žádným způsobem nebyly prokázány náklady na bydlení v částce 3 000 Kč, která je nereálně nízká. Ze všech těchto skutečností nelze dospět k závěru, že poskytovatel nemohl mít důvodné pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splácet. Jediný prokázaný příjem žalované nemohl stačit ani na pokrytí potřeb její osoby a stávajících splátek, když jejich celková výše nebyla prokázána. Žalovaná měla prokazatelně jedno nezaopatřené dítě, na které pobírala rodičovský příspěvek. K příjmu další osoby (partnera) nelze přihlédnout, když jediným dlužníkem ze smlouvy byla žalovaná a poskytovatel se měl zabývat její schopnosti splácet závazek z vlastních příjmů. Žalobkyně proto neprokázala, že poskytovatel posoudil schopnost žalované úvěr splácet s odbornou péčí, jak mu ukládá citované ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, což má za následek neplatnost smlouvy o úvěru. Žalobkyně tak v tomto směru neunesla jak břemeno tvrzení, tak důkazní. 15. Vzhledem k tomu, že žalobkyně prokázala poskytnutí peněžních prostředků žalované, posoudil soud nárok žalobkyně jako bezdůvodné obohacení. Žalovaná získala majetkový prospěch plněním bez právního důvodu ve výši 12 000 Kč, (neboť smlouva o úvěru byla neplatná od počátku). Na tuto částku byla započtena uhrazená částka 1 900 Kč, proto soud uložil žalované, zaplatit žalobkyni částku 10 100 Kč. Jelikož se žalovaná dostala do prodlení se zaplacením peněžitého dluhu, soud jí uložil povinnost zaplatit žalobkyni i zákonný úrok z prodlení z dlužné částky od 27. 12. 2019 do zaplacení, neboť dluh byl splatný až na základě první prokázané výzvy, (nikoli splatností poslední splátky dle neplatné smlouvy), odeslané dne [datum], pokud byla výzva dle § 573 o.z. doručena dne 16. 12. 2020 a částka mohla být uhrazena následujících 10 dnů, pak prodlení nastalo dne 27. 12. 2019 v souladu s § 1958 odst. 2 o.z. Soud přiznal úroky z prodlení, a v souladu s požadavkem žalobkyně, byť zákonná výše dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. byla vyšší. Ve zbytku byla žaloba zamítnuta, neboť požadované částky měly základ v neplatné smlouvě. Lhůtu k plnění soud určil třídenní podle § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.). 16. Ve smyslu ustanovení § 142 odst