17 C 158/2021-43 — Okresní soud v Příbrami

1. Tento rozsudek obsahuje zkrácené odůvodnění v souladu s ustanovením § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v účinném znění (dále jen„ o. s. ř.“). 2. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu domáhala proti žalovanému zaplacení částky 4 520 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že se jedná o dluh dle smlouvy o úvěru ze dne 18. 11. 2014 uzavřené distančním způsobem prostřednictvím elektronických prostředků mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], sídlem [adresa], [IČO], (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“). Na základě této smlouvy poskytla předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 4 000 Kč a žalovaný je měl vrátit do 16. 12. 2014 za dohodnutých podmínek. Žalovaný se zavázal zaplatit za poskytnutí úvěru poplatek ve výši 1 020 Kč, přesto dosud žalobkyni uhradil pouze částku 500 Kč, i když byl o zaplacení upomenut. Pohledávka byla žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 1. 1. 2021. 3. Žalovaný se z jednání dne 25. listopadu 2021 omluvil a požádal o možnost splácení dluhu ve splátkách 200 Kč měsíčně, vzhledem k několika exekucím, které má nařízené a větším platbám za energie, které má. 4. Na základě předložených listin dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním a celkovému skutkovému závěru. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně (dříve pod firmou [anonymizováno], s.r.o.) a žalovaným byla dne 18. 11. 2014 uzavřena smlouva o úvěru (dále jen„ smlouva“), na základě které předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 4 000 Kč se splatností do 16. 12. 2014, přičemž smlouva byla uzavřena prostředky komunikace na dálku a žalovaný čerpal úvěr bezhotovostně, převodem na bankovní účet č. [bankovní účet]. Žalovaný se zároveň zavázal zaplatit za poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 1 020 Kč. Žalovaný uhradil na svůj dluh částku 500 Kč. Žalobkyně předmětnou pohledávku nabyla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1. 1. 2021 a toto postoupení bylo žalovanému oznámeno. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzýván k dobrovolnému uhrazení dluhu právním zástupcem žalobkyně. 5. Soud postupoval podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o.z.“), ve znění účinném k datu uzavření smlouvy tedy k 18. 11. 2014 6. Podle § 2395 o.z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 8. Podle § 1887 o.z. postoupit lze i soubor pohledávek, ať již současných nebo budoucích, je-li takový soubor pohledávek dostatečně určen, zejména pokud se jedná o pohledávky určitého druhu vznikající věřiteli v určité době nebo o různé pohledávky z téhož právního důvodu. 9. Právní předchůdce žalobkyně a žalovaný platně uzavřeli smlouvu o úvěru, na základě které byla žalovanému poskytnuta částka 4 000 Kč. Vzhledem k výši úvěru nepřevyšující 5 000 Kč se soud nezabýval tím, zda poskytovatel splnil požadavky na posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, neboť se tento požadavek zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016 na daný vztah neaplikuje. Platně byl sjednán úrok ve výši 1 020 Kč, neboť jeho výše se nepříčí dobrým mravům a odpovídá úrokové sazbě u krátkodobých nezajištěných spotřebitelských úvěrů a pokrývá všechny náklady na úvěr.. Soud dospěl k závěru, že ohledně povinnosti žalovaného vrátit žalobkyni poskytnutou jistinu a smluvené úroky, byla žaloba podána důvodně. Žalovaný uhradil 500 Kč, které byly započteny na smluvené úroky. Žalovaný dlužil na úroku za sjednanou dobu trvání smlouvy 520 Kč na jistině 4 000 Kč. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení zaplacením peněžitého dluhu, soud mu uložil povinnost zaplatit žalobkyni i zákonný úrok z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ode dne následujícího po uplynutí splatnosti. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř. a přiznal zcela úspěšné žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši 1 489 Kč. Při rozhodování o nákladech zastoupení advokátkou postupoval soud podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, v účinném znění (dále jen„ AT“), neboť řízení bylo zahájeno ustáleným vzorem žaloby, kterou podává táž žalobkyně ve skutkově i právně obdobných věcech. Náklady řízení sestávají z odměny advokátky za tři úkony právní služby po 200 Kč (převzetí zastoupení, výzva k plnění, podání návrhu), tří paušálních náhrad hotových výdajů po 100 Kč, 21 % DPH ve výši 189 Kč a zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč. 11. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.) v měsíčních splátkách po 200 Kč splatných vždy do 15. dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku do úplného zaplacení s tím, že nezaplacením i jediné ze splátek se stává splatným celý dluh. Soud vyhověl žádosti žalovaného o přiznání nároku žalobkyně ve splátkách. Soud přitom zohlednil celkovou výši pohledávky žalobkyně za žalovaným a výši jednotlivých splátek určil i s ohledem na přiměřenost předpokládané délky doby splácení celého dluhu žalovaným v 23 měsících.