17 C 167/2020-56 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobkyně se domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 20 368 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku rozsudku. Tvrdila, že žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně ([příjmení] [anonymizována tři slova], [IČO], sídlem [adresa]), dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] (dále jen„ smlouva“). Na základě smlouvy byly žalovanému přenechány finanční prostředky ve výši 13 000 Kč, přičemž se zavázal vrátit právnímu předchůdci žalobkyně kromě jistiny úrok za sjednanou dobu trvání smlouvy 1 820 Kč s úrokovou sazbou 23,72 %, poplatek za administrativní činnost ve výši 2 600 Kč a z nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 5 200 Kč a poplatek za životní pojištění 348 Kč v 58 týdenních splátkách po 396 Kč a poslední splátka byla stanovena na [datum]. Žalovaný neplnil řádně své povinnosti a zbývá mu uhradit dluh celkem 20 368 Kč, z toho na jistině 13 000 Kč. Žalovaný ani přes písemné výzvy svůj dluh neuhradil. 2. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně přenechal dne 13. 10. 2017 žalovanému částku 13 000 Kč v hotovosti. Žalovaný se zavázal vrátit celkem 22 968 Kč, tedy jistinu 13 000 Kč a poplatky složené z úroku za sjednanou dobu trvání smlouvy 1 820 Kč s úrokovou sazbou 23,72 %, poplatku za administrativní činnost ve výši 2 600 Kč a z nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 5 200 Kč a poplatku za životní pojištění 348 Kč v 58 týdenních splátkách po 396 Kč. 3. Z tvrzení žalobkyně o dlužných částkách vyplynulo, že žalovaný celkem uhradil částku 2 600 Kč. 4. Ze smlouvy o postoupení pohledávek, kterou žalobkyně uzavřela se svým právním předchůdcem ze dne [datum] a příslušné přílohy soud zjistil, že předmětná pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni ke dni [datum], o čemž byl žalovaný vyrozuměn s upozorněním, že jeho dluh ze smlouvy ke dni postoupení činil 20 368 Kč bez příslušenství (oznámení ze dne [datum]). Oznámení bylo žalované odesláno dne [datum] (podací lístek). 5. Z výzvy k plnění ze dne [datum], s podacím lístkem z [datum] soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného před podáním žaloby k úhradě dluhu ze smlouvy. 6. Ze zákaznické karty ze dne [datum] vyplynulo, že právní předchůdce žalobkyně vycházel z informací o žalovaném, že bydlí jako nájemník, je zaměstnán na pracovní poměr na dobu určitou, jeho příjem je 17 000 Kč měsíčně. Jako běžné měsíční výdaje jsou uvedeny nájem 7 000 Kč, a výdaje na domácnost 5 000 Kč, celkem 12 000 Kč. Jakožto použitelný příjem je uvedena částka 5 000 Kč, ověřené dokumenty uvedeny pracovní smlouva, výplatní pásky. Z výplatního lístku za [číslo] vyplynul příjem 21 256 Kč, za 8/ 17 příjem 13 258 Kč. Z dodatku pracovní smlouvy vyplynula sjednaná doba trvání pracovního poměru do [datum]. 7. Na základě zjištěných skutečností soud učinil tento skutkový závěr. Právní předchůdce žalobkyně přenechal žalovanému dne 13. 10. 2017 částku 13 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit přenechané peníze spolu se souhrnným poplatkem v pravidelných týdenních splátkách, což však neučinil, když vrátil namísto sjednaných 22 968 Kč částku 2 600 Kč. Právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku za žalovanou žalobkyni. 8. Soud postupoval podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o.z.“), ve znění účinném k datu uzavření smlouvy tedy k [datum] a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném k datu uzavření smlouvy. 9. Podle § 2395 o.z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 10. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. 11. Podle § 86 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 12. Podle § 2991 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 13. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 14. Provedeným dokazováním má soud za prokázané, že žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 13 000 Kč v souvislosti se zamýšleným uzavřením smlouvy o úvěru dne [datum]. Žalobkyně však ani k výzvě soudu řádně nedoplnila skutková tvrzení ke splnění povinnosti poskytovatele, že s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného, jako spotřebitele, úvěr splácet. Tuto povinnost předepisuje zákon o spotřebitelském úvěru [číslo] Sb. a s jejím nesplněním spojuje následek neplatnosti smlouvy, byť se může zdát, že je podmíněný námitkou žalovaného. V této souvislosti vycházel soud z rozsudku Soudního dvora (druhého senátu) ze dne [datum], v řízení o předběžné otázce týkající se výkladu článků 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 [číslo] ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady [číslo] (dále jen„ směrnice“), ze kterého vyplývá, že soudy musí z úřední povinnosti zkoumat, zda nedošlo k porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele před uzavřením smlouvy, a pokud takové porušení zjistí, je třeba z něj vyvodit důsledek souladný s unijním právem, které má přednost před právem vnitrostátním, tedy pohlížet na smlouvu jako neplatnou, aniž by byla vyžadována námitka spotřebitele. Provedeným dokazováním soud zjistil, že poskytovatel si zjistil a ověřil příjem žalovaného ve výši mezi 13 000 – 21 000 Kč měsíčně. Doložený dodatek pracovní smlouvy prokazoval pouze sjednanou dobu trvání pracovního poměru do [datum]. Nelze tak bez dalšího vyjít z čistého měsíčního příjmu 17 000 Kč, když doloženy byly pouze příjmy za dva měsíce, nikoli obsah celé pracovní smlouvy. Žádným způsobem však nebyly prokázány náklady na bydlení v uvedené částce 7 000 Kč, která je za nájemní bydlení relativně nízká, když žádným způsobem nebylo prokázáno SIPO či platby za služby a energie. I pokud by byly výdaje v tvrzené výši 12 000 Kč měsíčně, nezbývala by tak rezerva na splátku zhruba 1 600 Kč měsíčně v případě příjmu 13 258 Kč, (jaký měl žalovaný v srpnu 2017). Ze všech těchto skutečností nelze dospět k závěru, že poskytovatel nemohl mít důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet. Žalobkyně proto neprokázala, že poskytovatel posoudil schopnost žalovaného úvěr splácet s odbornou péčí, jak mu ukládá citované ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, což má za následek neplatnost smlouvy o úvěru. Žalobkyně tak v tomto směru neunesla jak břemeno tvrzení, tak důkazní. 15. Vzhledem k tomu, že žalobkyně prokázala poskytnutí peněžních prostředků žalovanému, posoudil soud nárok žalobkyně jako bezdůvodné obohacení. Žalovaný získal majetkový prospěch plněním bez právního důvodu ve výši 13 000 Kč. Na tuto částku byla započtena uhrazená částka 2 600 Kč, proto soud uložil žalovanému, zaplatit žalobkyni částku 10 400 Kč. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení se zaplacením peněžitého dluhu, soud mu uložil povinnost zaplatit žalobkyni i zákonný úrok z prodlení z dlužné částky od 28. 12. 2019 do zaplacení, neboť dluh byl splatný až na základě první prokázané výzvy, (nikoli splatností poslední splátky dle neplatné smlouvy), odeslané dne [datum], pokud byla výzva dle § 573 o.z. doručena dne 16. 12. 2020 a částka mohla být uhrazena následujících 10 dnů, pak prodlení nastalo dne 28. 12. 2019 v souladu s § 1958 odst. 2 o.z. Soud přiznal úroky z prodlení, a v souladu s požadavkem žalobkyně, byť zákonná výše dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. byla vyšší. Ve zbytku byla žaloba zamítnuta, neboť požadované částky měly základ v neplatné smlouvě. Lhůtu k plnění soud určil třídenní podle § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.). 16. Ve smyslu ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť úspěšnějšímu žalovanému (po odečtení úspěchu od neúspěchu a při zohlednění příslušenství kapitalizovaného k datu rozhodování soudu) žádné náklady nevznikly.