17 C 196/2021-32 — Okresní soud v Příbrami

1. Tento rozsudek obsahuje zkrácené odůvodnění podle § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v účinném znění (dále jen„ o. s. ř.“). 2. Předmětem řízení bylo zaplacení částky 1 660 Kč s příslušenstvím, spočívajícím v zákonném úroku z prodlení, z titulu povinnosti platit televizní poplatek uložené zákonem č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů, v účinném znění (dále jen„ zákon o televizních poplatcích“), za období od srpna 2019 do srpna 2020 ve výši za srpen 2019 v částce 40 Kč a za ostatní měsíce v částce 135 Kč měsíčně. 3. Vzhledem k tomu, že bylo možné rozhodnout pouze na základě listin založených do spisu, rozhodl soud za splnění podmínek dle § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání. 4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalovaná se přihlásila jako poplatnice televizních poplatků v lednu 2018 (jak vyplývá z potvrzení o přihlášení poplatníka televizních poplatků). Za dobu od srpna 2019 do srpna 2020 nehradila televizní poplatek, a to ve výši 40 Kč za srpen 2019 a ve výši 135 Kč měsíčně za ostatní měsíce, čímž jí vznikl dluh v celkové výši 1 660 Kč za celkem 13 měsíců. Žalobkyně vyzvala žalovanou prostřednictvím České pošty, oddělení DINO, dopisem ze dne 27. 11. 2020 a ze dne 29. 1. 2021 k úhradě dluhu a zákonného úroku z prodlení. Ani přes písemné upomínky žalovaná ničeho nezaplatila. 5. Soud posuzoval spor mezi účastníky dle zákona o televizních poplatcích, konkrétně dle ustanovení § 3 odst. 2, § 6, § 7 odst. 2 a § 10 a shledal nárok žalobkyně po právu. V řízení bylo prokázáno, že se žalovaná přihlásila jako poplatnice televizního poplatku v lednu 2018 a od této doby měla, jako držitelka televizního přijímače, povinnost hradit odpovídající televizní poplatek ve výši 135 Kč měsíčně. Za období od srpna 2019 do srpna 2020 žalovaná televizní poplatek v celkové výši 1 660 Kč neuhradila. Tím porušila svou zákonnou povinnost hradit televizní poplatek řádně a včas. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl a uložil žalované uhradit žalobkyni dlužný televizní poplatek v celkové výši 1 660 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení za dobu od 16. 9. 2019 do 15. 7. 2021, jak žalobkyně specifikovala ve svém výpočtu připojeném k žalobě, v celkové výši 209,58 Kč (v souladu s § 10 zákona o televizních poplatcích). Výši zákonného úroku z prodlení stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůtu k plnění stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. jako třídenní. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř. a přiznal zcela úspěšné žalobkyni právo na náhradu účelně vynaložených nákladů představující zaplacený soudní poplatek za podanou žalobu ve výši 400 Kč a dvakrát paušální náhradu hotových výdajů po 100 Kč za dva úkony (návrh ve věci samé a výzva k plnění) podle vyhlášky č. 254/2015 Sb. Soud žalobkyni nepřiznal náhradu za zastoupení advokátem, neboť tyto náklady, v souladu s nálezy Ústavního soudu sp. zn. I ÚS 3344/12 ze dne 24. 7. 2013 a sp. zn. I ÚS 3705/14 ze dne 6. 2. 2015, nelze považovat za účelně vynaložené.