5 C 162/2021-44 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobce podal proti žalované návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, ve kterém se domáhal rozhodnutí soudu o určení povinnosti žalované mu zaplatit částku 3 518,72 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 613,72 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 1 216,12 Kč, zákonným úrokem z prodlení z částky 3 518,72 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení ve výši 9,75 %, úroku ve výši 19,32 % ročně z částky 3 518,72 Kč 16. 1. 2021 do zaplacení a náhrady nákladů řízení ve výši 1 489 Kč. V návrhu tvrdil, že je ve věci aktivně legitimován na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne [anonymizováno] [rok], kterou uzavřel se společností [právnická osoba]. Právní předchůdce žalobce uzavřel dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 4 000 Kč, žalovaná byla povinna tuto částku vrátit, zaplatit úrok z půjčených finančních prostředků ve výši 660 Kč, náklady na administrativní činnost ve výši 800 Kč a za hotovostní inkaso 1 200 Kč. Celkovou částku se zavázala zaplatit po týdnu ve 45 týdenních splátkách po 148 Kč. Poplatek za poskytnutí finanční částky 4 000 Kč tedy činil 2 660 Kč. Žalovaná na úhradu pohledávky zaplatila částku 3 000 Kč. 2. Okresní soud v Příbrami návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu nevyhověl z důvodu vysokého poplatku za poskytnutí úvěru. 3. Ve věci bylo nařízeno jednání na den 26. 10. 2021, na které se žalobce omluvil, žalovaná se nedostavila bez řádné omluvy k jednání, bylo proto jednáno dle § 101/3 o.s.ř. bez její osobní účasti. 4. Žalobce svá tvrzení uvedená v žalobě prokazoval listinnými důkazy, z nichž bylo zjištěno, že výzvu k plnění zaslal žalované dne [anonymizováno] [rok]. Smlouva o spotřebitelském úvěru byla uzavřena mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou dne [datum] na částku 4 000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit celkem 6 660 Kč. Oznámení o postoupení pohledávky zaslal žalované právní předchůdce žalobce dne [anonymizováno] [rok]. Aktivní legitimaci ve věci žalobce prokázal smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [anonymizováno] [rok]. Účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. a zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Z právní úpravy provedené těmito předpisy soud vycházel a posuzoval skutkový stav zjištěný z tvrzení žalobce a listinných důkazů. Žalobce je ve věci aktivně legitimován v souladu s § 1879 o. z., podle kterého může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit jako postupitel, bez souhlasu dlužníka jiné osobě. Soud se ve věci dále zabýval otázkou, zda ze strany žalobce, resp. právního předchůdce žalobce byla splněna jeho zákonná povinnost dle zákona č. 257/2016 Sb. zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele. Splnění této povinnosti žalobce ve věci neprokázal, nebylo zjištěno, jak si ověřoval tvrzení žalované, jak se zabýval při uzavřením smlouvy jejími majetkovými poměry. Porušením povinností stanovených zákonem č. 257/2016 Sb. právní předchůdce žalobce narušil veřejný pořádek, a porušení má za následek absolutní neplatnost smlouvy, ke které je soud povinen přihlédnout ve smyslu § 588 občanského zákoníku (srovnej právní názor ÚS ČR ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III ÚS 4129/18, NS ČR 33 Cdo 2178/2018, právní názor KS v Praze v jeho rozhodnutí 27 Co 81/2019, sp. zn. 27 Co 168/2020 ze dne 27. 8. 2020). Výkon práva ve prospěch žalobce v daném případě by byl v rozporu s povinností, kterou stanoví § 6 zákona č. 89/2012 Sb., tedy povinností jednat v právním styku poctivě. Takovou poctivostí nemůže být poplatek ve výši 66,5 % za poskytnutí úvěru. V důsledku neplatnosti smlouvy uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou, soud shledal za důvodnou žalobu pouze do výše 1 000 Kč (půjčka 4000 Kč, zaplaceno žalovanou 3 000 Kč), žalobu na zaplacení rozdílu mezi žalovanou částkou 3 518,72 Kč a přiznanou částkou 1 000 Kč ve výši 2 518,72 Kč soud zamítl stejně, jako zamítl úrok ve výši 19,32 Kč z částky 1 000 Kč od l3. 4. 2019 do zaplacení. U částky 1 000 Kč soud přiznal úrok z prodlení, který byl uplatněn v souladu s § 1970 občanského zákoníku a nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 5. Žalobce byl ve věci převážně neúspěšný, o nákladech řízení bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.