5 C 213/2020-38 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobce se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhal, aby mu žalovaný zaplatil částku [částka] s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdce žalobce [právnická osoba], založená ve [příjmení] [anonymizováno] [země], se sídlem [adresa], [anonymizováno] [číslo] [anonymizováno] (dále jen„ právní předchůdce žalobce“), poskytl žalovanému úvěr ve výši [částka] prostřednictvím [anonymizována čtyři slova], na které se žalovaný zaregistroval a po zřízení uživatelského účtu právní předchůdce žalobce poskytl úvěr na účet žalovaného. Žalovaný se zavázal uhradit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši [částka]. Žalovaný se dostal do prodlení se splacením úvěru. Žalovaný byl upomínán k úhradě dluhu, avšak ani po předžalobní výzvě dluh neuhradil. 2. Obvodní soud pro Prahu 4 vyslovil svou místní nepříslušnost usnesením [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] Okresní soud v Příbrami ve věci vydal dne [datum rozhodnutí] elektronický platební rozkaz [číslo jednací], který se však nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovaného. Soud proto elektronický platební rozkaz dne [datum rozhodnutí] usnesením [číslo jednací] zrušil a ve věci nařídil jednání. Žalobce se omluvil. Žalovaný se bez omluvy nedostavil, k žalobě se nevyjádřil, soud proto ve smyslu § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal v jeho nepřítomnosti. 3. Soud z tvrzení žalobce a z obsahu předložených listinných důkazů (smlouvy o úvěru [číslo] potvrzení o provedené platbě ze dne [datum], oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum], předžalobní výzvy ze dne [datum] včetně podacího lístku, výpisu [číslo] standartních informací o spotřebitelském úvěru) zjistil následující skutkový stav věci. Mezi právním předchůdcem žalobce [právnická osoba] a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru, na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému prostřednictvím [anonymizována čtyři slova] úvěr na účet žalovaného č. [bankovní účet] ve výši [částka]. Žalovaný se zavázal uhradit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši [částka]. Žalovaný se zavázal splatit řádně a včas vyčerpanou jistinu úvěru spolu s poplatkem nejpozději dne [datum]. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek právního předchůdce žalobce ze dne [datum] došlo k postoupení pohledávky na žalobce. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou dluhu, žalobce jej proto vyzval k úhradě dne [datum] spolu s oznámením o postoupení pohledávky. Žalovaný ani poté ničeho neuhradil. 4. Při právním posouzení věci vycházel soud z ustanovení §§ 1810 a násl., 1879, 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v účinném znění do [datum] (dále jen„ o. z.“), ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v účinném znění do [datum] (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“) a z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., o výši úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky. 5. S ohledem na shora zjištěný skutkový stav věci dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána po právu. Žalobce prokázal svou aktivní věcnou legitimaci smlouvou o postoupení pohledávek ve smyslu ustanovení § 1879 o. z. a dále prokázal, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 a násl. o. z. ve spojení s ustanovením § 1810 o. z. a zákonem o spotřebitelském úvěru. Smlouvu o úvěru je třeba posuzovat jako smlouvu o spotřebitelském úvěru, v rámci které právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému peněžní prostředky, a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit žalobci poplatek za poskytnutí úvěru. Poskytnuté peněžní prostředky měly být ze strany žalovaného splaceny včetně dohodnutého poplatku, žalovaný však tyto řádně a včas nevrátil, tak jak mu ukládá § 1908 o. z., žalobce proto vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky, kterou žalovaný ani po podání žaloby neuhradil. Vzhledem k tomu, že žalobce prokázal tvrzení obsažená v žalobě, bylo na žalovaném, aby tvrdil a prokázal, že svůj dluh žalobci zaplatil, případně že na svůj dluh zaplatil více, než kolik odpovídá žalobcem tvrzená výše pohledávky, žalovaný se však k žalobě nevyjádřil. Soud proto považoval tvrzení žalobce za dostatečně prokázaná, žalobě v plném rozsahu vyhověl a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku včetně zákonného úroku z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Lhůtu k plnění určil soud ve smyslu § 160 odst. 1 o. s. ř. třídenní. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 151 odst. 1 za použití § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř. tak, že ve věci zcela úspěšnému žalobci přiznal právo na jejich náhradu. Náklady se skládají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši [částka] a nákladů za zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen„ AT“), za 3 úkony právní služby po [částka] dle § 11 odst. 1 písm. a), d) AT (příprava a převzetí zastoupení, výzva k plnění a sepsání žaloby) včetně tří paušálních náhrad hotových výdajů po [částka] dle § 14b odst. 5 písm. a) AT a dále náhrada za 21 % DHP ve výši [částka] (ze součtu odměny advokáta a režijních paušálů). Žalobci tak náleží náhrada nákladů řízení ve výši [částka]. Soud při určení výše nákladů řízení vycházel z příslušných ustanovení vyhlášky, neboť řízení bylo zahájeno ustáleným vzorem žaloby, který podává týž žalobce ve skutkově a právně obdobných věcech. Lhůta k plnění byla určena podle §160 odst. 1 o. s. ř. třídenní s povinností plnit k rukám zástupce žalobce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).