5 C 214/2020-21 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobce podal proti žalované návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, kterým se domáhal rozhodnutí soudu o povinnosti žalované mu zaplatit částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši [anonymizováno] a dále nahradit náklady řízení ve výši [částka]. V návrhu tvrdil, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru dne [datum], na základě které poskytl žalované úvěr ve výši [částka], žalovaná se zavázala mu zaplatit celkem [částka]. Žalovaná splácela úvěr nepravidelně, uhradila celkem [částka]. 2. Z důvodu nepřiměřeně vysokých celkových nákladů za poskytnutí úvěru Okresní soud v Příbrami návrhu nevyhověl a elektronickým platebním rozkazem nerozhodl. Za nepřiměřeně vysoké náklady za pokynutí úvěru shledal částku [částka], která ve vztahu k jistině představuje úrok [anonymizováno]. 3. Ve věci bylo nařízení jednání dne [datum], ke kterému se žalobce omluvil a žalovaná se bez řádné omluvy nedostavila, soud proto jednal podle § 101 odst. 3 o.s.ř. bez její osobní účasti. Z listinných důkazů předložených žalobcem bylo zjištěno, že účastníci uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru dne [datum] podle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Ve formuláři pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, který byl vyplněn žalovanou o dva dny dříve [datum], žalovaná vzala na vědomí podmínky úvěru, v evidenční kartě klienta uvedla, že má [anonymizováno 10 slov]. Uvedla, že [anonymizována tři slova], a to [anonymizována tři slova] [částka] a [anonymizováno] [částka]. V kartě nebylo uvedeno [anonymizována dvě slova] [role v řízení] [anonymizována dvě slova], [anonymizována tři slova] [anonymizováno] [částka]. Žalobce doložil, že zaslal žalované na adresu trvalého pobytu, nikoliv doručnou adresu uvedenou v kartě, předžalobní výzvu podle § 142 o.s.ř. 4. Zjištěný skutkový stav soud posoudil podle § 580, § 588, § 1968, § 1970 a § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. a dále podle zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. Soud dospěl k závěru, že smlouva uzavřená mezi účastníky je absolutně neplatná, neboť žalobce řádně nezkoumal úvěruschopnost žalované, což zákon sankcionuje neplatností uzavřené smlouvy, a to neplatností absolutní, k níž je nutné přihlížet z moci úřední. Žalobce nezkoumal [anonymizována tři slova] [role v řízení], [anonymizováno] si [anonymizována tři slova], ani [anonymizována tři slova], neověřil si tvrzení žalované, že [anonymizována tři slova] [anonymizováno]. Zanedbání této povinnosti vede k absolutní neplatnosti smlouvy (soud odkazuje na směrnici č. 93/13/EHS, směrnici č. 2008 /48/ článek 8, právní názor Krajského soudu v Praze v jeho rozhodnutí 27 Co 168/2020-91 ze dne 27. 8. 2020, nález Ústavního soudu ze dne 7. 5. 2009 sp. zn. I. ÚS 523/07, usnesení Ústavního soudu sp. zn. PL.ÚS 92/06 ze dne 3. 4. 2007, právní názor Krajského soudu v Praze v jeho rozhodnutí č.j. 26 Co 138/2019-74 ze dne 11. 9. 2019). Další důvod neplatnosti smlouvy uzavřené mezi účastníky soud pak shledal ve výši poplatku za poskytnutí úvěru, tedy částce [částka] z půjčené částky [částka], tedy [anonymizováno]. Takový poplatek je v rozporu s dobrými mravy představuje významnou nerovnováhu práv a povinností v neprospěch spotřebitele (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004 sp zn. 21 Cdo 1484/2004, sp. zn. 33 Odo 236/2005 ze dne 27. 2. 2007 a sp. zn. 33 Cdo 212/2014 ze dne 21. 8. 2014). K těmto důvodům neplatnosti je soud povinen přihlížet ve smyslu ustanovení § 588. Soud neshledal důvody pro přiznání poplatku ve výši [částka] ve vztahu k půjčené částce [částka]. Žalovaná obdržela a nepopřela částku [částka], z toho zaplatila [částka], nezaplacený rozdíl [anonymizováno] představuje bezdůvodné obohacení, které je povinna podle § 2991 občanského zákoníku vrátit. V této části proto soud žalobě vyhověl včetně úroku z prodlení [anonymizováno] dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ze stejného důvodu pak zamítl žalobu na zaplacení částky [částka] s příslušenstvím. 5. Žalobce byl ve věci převážně neúspěšný, proto bylo o nákladech rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výroku III. 6. Žalobce zaplatil soudní poplatek [částka] z podaného návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, kterému soud nevyhověl. Proto bylo rozhodnuto podle položky 2 odst. 2 Sazebníku k zákonu č. 549/1991 Sb. o povinnosti zaplatit soudní poplatek tak, jak je uvedeno ve výroku IV.