5 C 28/2021-59 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobce podal proti žalovanému návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, kterým se domáhal určení povinnosti žalovaného mu zaplatit částku 7 999,70 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši ve výši 9 % od [datum]. V návrhu žalobce tvrdil, že je ve věci aktivně legitimován na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], kterou uzavřel s původním věřitelem [právnická osoba], se sídlem [adresa] (dále jen„ právní předchůdce žalobce“). Právní předchůdce uzavřel s žalovaným [datum] smlouvu o úvěru [číslo] na základě které poskytl žalovanému úvěr ve výši 8 000 Kč, který měl být zaplacen do [datum]. Žalovaný úvěr čerpal, ale peněžní prostředky nevrátil. Žalobce v návrhu odkazoval na ustanovení § 561, § 562 a § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. K návrhu žalobce připojil oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] a předžalobní upomínky ze dne [datum] s podacím lístkem, formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, fakturu [číslo] smlouvu o úvěru uzavřenou s právním předchůdcem žalobce a žalovaným ze dne [datum] [číslo] výpis z účtu za listopad 2018, rámcovou smlouvu o úvěru [číslo] smlouvu o postoupení pohledávky ze dne [datum] spolu s přílohou [číslo] profil uživatele, předžalobní výzvu právního předchůdce žalobce. 2. Okresní soud v Příbrami ve věci vydal dne 23. 9. 2020 elektronický platební rozkaz č. j. EPR 224749/2020-6, který se však nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovaného. Soud proto elektronický platební rozkaz dne 18. 12. 2020 usnesením č. j. EPR 224749/2020-14 zrušil. Účastníci řízení byli současně vyzváni, aby se ve lhůtě 10 dnů od doručení usnesení vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání. Byli upozorněni, že pokud se v uvedené lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žádný z účastníků se nevyjádřil, proto soud rozhodl ve věci bez nařízení jednání dle § 115a o. s. ř. 3. Soud z tvrzení žalobce a z obsahu předložených listinných důkazů zjistil následující skutkový stav věci. Mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému prostřednictvím své webové stránky [webová stránka] úvěr ve výši 8000 Kč na účet žalovaného č. [bankovní účet] po zřízení uživatelského účtu. Žalovaný za zřízení uživatelského účtu uhradil právnímu předchůdci žalobce poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 1 Kč. Žalovaný se zavázal splatit úvěr nejpozději dne [datum]. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek právního předchůdce žalobce ze dne [datum] došlo k postoupení pohledávky na žalobce. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou dluhu, žalobce jej proto vyzval k úhradě dopisem ze dne [datum] spolu s oznámením o postoupení pohledávky. 4. Při právním posouzení věci vycházel soud z ustanovení §§ 1810 a násl., 1879, 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v účinném znění do 30. 11. 2018 (dále jen„ o. z.“), ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v účinném znění do 3. 1. 2019 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“) a z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., o výši úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky. 5. Na základě zjištěného skutkového stavu věci dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána po právu. Žalobce prokázal svou aktivní věcnou legitimaci smlouvou o postoupení pohledávek ve smyslu ustanovení § 1879 o. z. a dále prokázal, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 a násl. o. z. ve spojení s ustanovením § 1810 o. z. a zákonem o spotřebitelském úvěru. Smlouvu o úvěru je třeba posuzovat jako smlouvu o spotřebitelském úvěru, v rámci které právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému peněžní prostředky, a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit žalobci úroky. Poskytnuté peněžní prostředky žalovaný řádně a včas nevrátil, tak jak mu ukládá § 1908 o. z., žalobce proto vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky, kterou žalovaný ani po podání žaloby neuhradil. Žalobce prokázal tvrzení obsažená v žalobě a bylo na žalovaném, aby tvrdil a prokázal, že svůj dluh žalobci zaplatil, případně že na svůj dluh zaplatil více, než kolik odpovídá žalobcem tvrzená výše pohledávky, žalovaný se však k žalobě nevyjádřil. Soud proto považoval tvrzení žalobce za dostatečně prokázaná, žalobě v plném rozsahu vyhověl a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku včetně zákonného úroku z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Lhůtu k plnění určil soud ve smyslu § 160 odst. 1 o. s. ř. třídenní. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 151 odst. 1 za použití § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř. tak, že ve věci zcela úspěšnému žalobci přiznal právo na jejich náhradu. Náklady se skládají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a nákladů za zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen„ AT“), za 3 úkony právní služby po 200 Kč dle § 11 odst. 1 písm. a), d) AT (příprava a převzetí zastoupení, výzva k plnění a sepsání žaloby) včetně tří paušálních náhrad hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) AT a dále náhrada za 21 % DHP ve výši 189 Kč (ze součtu odměny advokáta a režijních paušálů). Žalobci tak náleží náhrada nákladů řízení ve výši 1 489 Kč. Soud při určení výše nákladů řízení vycházel z příslušných ustanovení vyhlášky, neboť řízení bylo zahájeno ustáleným vzorem žaloby, který podává týž žalobce ve skutkově a právně obdobných věcech. Lhůta k plnění byla určena podle §160 odst. 1 o. s. ř. třídenní s povinností plnit k rukám zástupce žalobce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).