5 C 46/2021-34 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobce podal proti žalovanému návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, kterým se domáhal rozhodnutí soudu o určení povinnosti žalovaného mu zaplatit částku 2 700 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,05 % od 16. 3. 2018 do zaplacení. V návrhu žalobce (dříve [příjmení] [země], [IČO], sídlem [adresa]) tvrdil, že uzavřel se žalovaným smlouvu o úvěru, na základě které poskytl žalovanému úvěr prostřednictvím své webové stránky [anonymizováno] ve výši 4 000 Kč na bankovní účet žalovaného, který měl být splacen do [datum] spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1 200 Kč. Žalovaný úvěr čerpal, zaplatil celkem 2 500 Kč, přičemž poslední platba byla uhrazena dne [datum]. 2. Okresní soud v Příbrami ve věci vydal dne 24. listopadu 2020 elektronický platební rozkaz č. j. EPR 301569/2020-5, který se však nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovaného. Soud proto elektronický platební rozkaz dne 15. 1. 2021 usnesením č. j. EPR 301569/2020-12 zrušil. Účastníci řízení byli současně vyzváni, aby se ve lhůtě 10 dnů od doručení usnesení vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání. Byli upozorněni, že pokud se v uvedené lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žádný z účastníků se nevyjádřil, proto soud rozhodl ve věci dle § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání. 3. Soud z obsahu předložených listinných důkazů (potvrzení o provedené platbě ze dne [datum], předžalobní výzvy ze dne [datum] včetně podacího lístku, standardních evropských informací o spotřebitelském úvěru, rámcové úvěrové smlouvy ze dne [datum]) dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Mezi žalobcem (dříve [příjmení] [země], [IČO], sídlem [adresa]) a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, na základě které žalobce poskytl žalovanému prostřednictvím své webové stránky [anonymizováno] úvěr ve výši 4 000 Kč na účet žalovaného č. [bankovní účet] po zřízení uživatelského účtu dle rámcové úvěrové smlouvy. Žalovaný se zavázal žalobci uhradit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 1 200 Kč. Žalovaný se zavázal splatit úvěr nejpozději dne 10. 1. 2016. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou dluhu, žalobce jej proto vyzval k úhradě. Žalovaný zaplatil celkem 2 500 Kč, poslední platba byla uhrazena dne 15. 3. 2018. 4. Při právním posouzení věci vycházel soud z ustanovení §§ 1810 a násl., 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v účinném znění do 29. 12. 2016 (dále jen„ o. z.“), ze zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, v účinném znění od 1. 1. 2014 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“) a z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., o výši úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky. 5. S ohledem na shora zjištěný skutkový stav věci dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána po právu. V řízení bylo prokázáno, že mezi účastníky řízení byla platně uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 a násl. o. z. ve spojení s ustanovením § 1810 o. z. a zákonem o spotřebitelském úvěru. Smlouvu o úvěru je třeba posuzovat jako smlouvu o spotřebitelském úvěru, v rámci které žalobce poskytl žalovanému peněžní prostředky, a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit žalobci poplatek za poskytnutí úvěru. Poskytnuté peněžní prostředky žalovaný řádně a včas nevrátil, tak jak mu ukládá § 1908 o. z., žalobce proto vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky, kterou žalovaný ani po podání žaloby neuhradil. Vzhledem k tomu, že žalobce prokázal tvrzení obsažená v žalobě, bylo na žalovaném, aby tvrdil a prokázal, že svůj dluh žalobci zaplatil, případně že na svůj dluh zaplatil více, než kolik odpovídá žalobcem tvrzená výše pohledávky, žalovaný se však k žalobě nevyjádřil. Soud proto považoval tvrzení žalobce za dostatečně prokázaná listinnými důkazy, žalobě v plném rozsahu vyhověl a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku včetně zákonného úroku z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla určena ve smyslu § 160 odst. 1 o. s. ř. třídenní. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 151 odst. 1 za použití § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř. tak, že ve věci zcela úspěšnému žalobci přiznal právo na jejich náhradu ve výši 1 489 Kč Náklady se skládají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a nákladů za zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen„ AT“), za 3 úkony právní služby po 200 Kč dle § 11 odst. 1 písm. a), d) AT (příprava a převzetí zastoupení, výzva k plnění a sepsání žaloby) včetně tří paušálních náhrad hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) AT a dále náhrada za 21 % DHP ve výši 189 Kč (ze součtu odměny advokáta a režijních paušálů). Soud při určení výše nákladů řízení vycházel z příslušných ustanovení vyhlášky, neboť řízení bylo zahájeno ustáleným vzorem žaloby, který podává týž žalobce ve skutkově a právně obdobných věcech. Lhůta k plnění byla určena podle §160 odst. 1 o. s. ř. třídenní s povinností plnit k rukám zástupce žalobce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).