7 C 117/2019-355 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 15. 7. 2019 domáhala nahrazení souhlasu žalované s vydáním předmětu úschovy v řízení vedeném u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. [spisová značka]. Žalobu odůvodnila tím, že dne 28. 4. 2015 Policie ČR v areálu žalobkyně z podnětu žalované zajistila do úschovy shora uvedené movité věci označené ve výroku I., přičemž o jejich vlastnické právo je mezi žalobkyní a žalovanou veden spor. Předmětné movité věci jsou majetkem žalobkyně, která je vyrobila. Z toho důvodu se nacházely v areálu žalobkyně, nikoli v areálu žalované. Tvrzení žalované, že výše uvedené movité věci jsou jejím majetkem, byla dostatečně vyvrácena v rámci trestního řízení zahájeného z podnětu jednatele žalované proti jednatelům žalobkyně. 2. Žalovaná ve svém vyjádření ze dne 15. 10. 2019 uvedla, že na základě ujednání žalobkyně a žalované v roce 2012 byl v prostorách skladu žalobkyně zřízen konsignační sklad na uskladnění zboží/výrobků žalované (části plotů, branek, sloupků, pletiva apod.) ve prospěch žalované. Uvedené zboží vyráběla žalobkyně pro žalovanou na základě objednávek žalované, která řádně a včas uhrazovala cenu za takto vyráběné zboží. Posléze bylo inventurou zjištěno, že část uskladněného zboží bylo v důsledku uskladnění ve venkovních prostorách poškozeno povětrnostními vlivy a na základě dohody mezi žalovanou a žalobkyní došlo k finanční kompenzaci za toto poškozené zboží. V dubnu 2013 na základě vlastní inventury zjistila žalovaná, že podle záznamů v uvedeném konsignačním skladu chybí zboží v hodnotě cca 1 400 000 Kč. Žalovaná vlastním šetřením zjistila, že výrobky, které byly žalované odcizeny z konsignačního skladu, byly žalobkyní dodány [právnická osoba] – [právnická osoba], kdy jednatel uvedené [právnická osoba] [příjmení] potvrdil žalované, že zboží zakoupil od žalobkyně. Žalovaná si posléze prostřednictvím třetí osoby nechala zakoupit u této společnosti jeden výrobek, kdy se jednalo o výrobek odcizený žalované z konsignačního skladu, na kterém byla odstraněna etiketa žalované a nahrazena etiketou [právnická osoba]. Předmět soudní úschovy je tak ve vlastnictví žalované. 3. Žalobkyně v podání ze dne 10. 12. 2019 doplnila, že žádná smlouva o zřízení konsignačního skladu mezi účastníky uzavřena nebyla. O konsignačním skladu žalované v areálu žalobkyně bylo v roce 2012 pouze uvažováno, a to v souvislosti s možností, že by se žalovaná stala výhradním odběratelem žalobkyně. K tomu však nedošlo, neboť žalobkyně vyráběla brány a branky pro nejrůznější odběratele, a bylo by tak nežádoucí a nepraktické, aby veškeré žalobkyní vyrobené zboží bylo automaticky považováno za majetek žalované. Trestní oznámení žalované, v rámci kterého tvrdila, že předmět úschovy je v jejím vlastnictví a že jej žalobkyně žalované zcizila, bylo usnesením Policie ČR ze dne 28. 5. 2015 pravomocně pro nedůvodnost odloženo. V odůvodnění tohoto usnesení bylo mimo jiné uvedeno, že již v dubnu 2013 došlo k finančnímu vyrovnání mezi žalobkyní a žalovanou; nebylo prokázáno, že by plotové komponenty, brány, branky a sloupky, které byly policejním orgánem zajištěny, byly žalované odcizeny; bylo jednoznačně zjištěno, že tyto uschované věci byly vyrobeny žalobkyní na vlastních strojích a vyrobili je zaměstnanci žalobkyně, přičemž tyto výrobky neopustily areál žalobkyně a byly zde uloženy až do doby, kdy byly zajištěny policejním orgánem; že část výrobků označených logem žalované, žalobkyně vyrobila na základě e-mailové objednávky žalované, která však za ně žalobkyni kupní cenu neuhradila a nestala se tedy jejich vlastníkem; žalobkyně nemá vůči žalované žádný nesplacený závazek; objednané zboží, které v roce 2013 žalované nedodala, bylo žalobkyní finančně uhrazeno (kupní cena byla vrácena), přičemž jednatel žalované s tímto řešením souhlasil; žalobkyně má navíc oproti žalované vlastní výrobní stroje a zařízení na výrobu plotových prvků, které sama vyrábí; plotové prvky jsou pro žalovanou vyráběny jiným výrobcem, a zároveň nebylo zjištěno, že by došlo k odcizení předmětných výrobků žalované. Z těchto důvodů je tak zřejmé, že předmět úschovy vyrobila žalobkyně, stala se tak vlastníkem uschovaných nemovitých věcí jejich vyrobením a žalované k nim nesvědčí vlastnické právo. Titulem pro soudní úschovu je usnesení Policie ČR ze dne 28. 4. 2015, kdy veškeré movité věci, které jsou předmětem této žaloby, jsou označeny zcela identicky jako v daném usnesení. 4. V podání ze dne 20. 12. 2019 žalobkyně dále doplnila, že v areálu žalobkyně po ukončení spolupráce s žalovanou zbyly dva druhy bran a branek, které byly původně vyrobeny pro žalovanou, avšak ani v jednom případě nejsou ve vlastnictví žalované, a to jednak z toho důvodu, že žalobkyně na základě objednávky žalované z prosince 2012 vyrobila v lednu 2013 brány a branky, za které žalovaná uhradila kupní cenu. S ohledem na skutečnost, že žalovaná neměla v danou chvíli volné prostory, ve kterých by mohla do jara 2013 skladovat uvedené brány a branky, bylo domluveno, že zůstanou v areálu žalobkyně. Povětrnostními vlivy, zejména mrazem a vodou, se však řada výrobků poškodila. Tuto skutečnost žalobkyně zjistila postupně při předávání výrobků žalované. Předávka bran a branek tak probíhala od března 2013. Žalobkyně se rozhodla namísto předání poškozených výrobků vyrobit nové brány a branky. S tímto návrhem žalovaná nesouhlasila a vytvořila svůj návrh řešení, který je obsahem zápisu z jednání ze dne 21. 4. 2013. Na základě této dohody bylo sjednáno, že žalovaná provede inventuru nedodaného zboží a že za nedodané zboží vystaví žalobkyni fakturu na vrácení kupní ceny. Na základě toho pak žalovaná skutečně dne 22. 4. 2013 vytavila žalobkyni fakturu za nedodané zboží na částku 876 052 Kč. Žalobkyně pak následně tuto fakturu dne 24. 4. 2013 uhradila. Tedy vrácením kupní ceny se veškeré nedodané brány a branky, které žalobkyně vyrobila na základě objednávky žalované z prosince 2012, staly majetkem žalobkyně. Druhým důvodem pak bylo, že žalovaná si v dubnu 2013 u žalobkyně objednala výrobu bran a branek, žalobkyně ústní objednávku písemně potvrdila e-mailem ze dne 4. 4. 2013, kdy na základě této objednávky vyrobila a předala žalované 50 ks bran IDEAL 1450 x 1000, 50 ks bran IDEAL 1550 x 1000 a 15 ks bran IDEAL FAB 100 x 1450 Tyto brány a branky žalovaná uhradila a stala se jejich vlastníkem. Ostatní brány a branky, které žalobkyně na základě výše uvedené objednávky vyrobila, se majetkem žalované nestaly, neboť za ně žalovaná ničeho neuhradila a zůstaly ve vlastnictví žalobkyně. 5. K tomu žalovaná ve vyjádření ze dne 3. 2. 2020 uvedla, že sama žalobkyně v účetních dokladech a fakturách nazývá prostor ve svém areálu, kde byly skladovány brány a branky žalované, konsignačním skladem. Potvrdila, že žalobkyně pro žalovanou vyráběla brány a branky, za které žalovaná vždy řádně zaplatila. Žalovaná v konsignačním skladu prováděla inventury, kdy nejprve povětrnostními vlivy došlo k poškození části výrobků žalované a jejich kompenzaci na základě oboustranné dohody, následně pak došlo v roce 2013 ke sporu, který se táhne až do dnešního dne, kdy žalovaná na základě inventury zjistila, že podle jejích záznamů v uvedeném konsignačním skladu chybí zboží v hodnotě 1 400 000 Kč. V rámci policejního vyšetřování bylo zjištěno přelepování etiket a označení bran a branek žalované, užívání fotografií výrobků žalované na webových stránkách žalobkyně a užití označení IDEAL v dokladech o dodávce výrobku KLASIK. Dalším šetřením bylo zjištěno, že výrobky, které byly žalované odcizeny z konsignačního skladu, byly žalobkyní dodány [právnická osoba] – [právnická osoba] Žalovaná nechala zpracovat znalecký posudek, ze kterého vyplynulo, že měřením jednotlivých dílů plotového systému, které jsou uloženy v depozitním skladu Policie ČR v [obec], bylo zjištěno, že rozměry, které jsou uváděny na přibalených letácích (prospektech), neodpovídají naměřeným hodnotám. Tyto naměřené hodnoty jsou však shodné s rozměry, které byly naměřeny ve skladu žalované, a které žalovaná uvádí na svých letácích a prospektech. Znaleckým zkoumáním tak byla prokázána shoda bran a branek KLASIK a KLASIK PLUS s bránami IDEAL a PILGATE. Rámcovou smlouvou ze dne 20. 12. 2012 se žalobkyně zavázala, že bude výlučně pro žalovanou vyrábět a dodávat brány a branky definované užitným vzorem IDEAL a PILGATE. 6. Soud se v průběhu řízení opakovaně snažil vést účastníky ke smírnému vyřešení tohoto sporu, avšak bezvýsledně. Pro posouzení důvodnosti žaloby řešil soud jako předběžnou otázku vlastnické právo ke konkrétním branám, brankám a sloupkům, jež jsou předmětem úschovy. Oba účastníci tak byli poučeni, aby své vlastnické právo prokázali. 7. Žalobkyně po poučení soudu doplnila, že obchodní spolupráce s žalovanou probíhala již od roku 2012. Žalovaná v té době dlužila žalobkyni celou řadu faktur. V té době žalovaná navrhla žalobkyni uzavření rámcové smlouvy, na základě které by se žalovaná stala výhradním odběratelem žalobkyně se zaručeným ročním odběrem 5 400 ks branek a žalovaná by