7 C 20/2021-42 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 10. 11. 2020 domáhala po žalovaném zaplacení částky 21 807,30 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že s žalovaným uzavřela dne [datum] Smlouvu o úvěru ke kreditní kartě reg. [číslo] jejíž součástí byly Všeobecné obchodní podmínky žalobkyně a Podmínky osobních kreditních karet. Žalovaný uzavřel dne [datum] s žalobkyní dodatek ke Smlouvě o osobní kreditní kartě, přičemž mohl čerpat prostřednictvím kreditní karty úvěr až do výše 20 000 Kč, který byl veden na čísle účtu ke kreditní kartě č. [bankovní účet]. Žalovaný se zavázal splatit úvěr s úrokem ve výši 21,90 % ročně, veškeré poplatky a ceny za bankovní služby pak byly uvedeny ve Výňatku ze sazebníku. Žalovaný se tak zavázal splácet úvěr měsíční celkovou minimální úhradou ve výši 1/20 vyčerpané jistiny úvěru. Žalobkyně byla oprávněna provádět úhradu splátek vyčerpané jistiny úvěru a splatných úroků převodem z účtu žalovaného bez dalšího jeho souhlasu. Přestože žalovaný čerpal prostřednictvím své kreditní karty úvěr od žalobkyně, porušil podmínky smlouvy a nedodržel své povinnosti. Žalobkyně tak od smlouvy dopisem ze dne [datum] odstoupila. Odstoupení od smlouvy pak bylo žalovanému odesláno dne [datum] Smlouva tak zanikla dnem doručení oznámení o odstoupení dne 3. 9. 2020. Žalovaný tak dluží žalobkyni celkem 26 236,88 Kč skládající se z jistiny ve výši 19 907,30 Kč, poplatku úvěru ve výši 1 900 Kč, kapitalizovaného obchodního úroku z úvěru ve výši 4 199,95 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 229,63 Kč a obchodního úroku z úvěru ve výši 22,9 % ročně z jistiny od 9. 9. 2020 do zaplacení, včetně zákonného úroku z prodlení od 9. 9. 2020 do zaplacení. 2. Soud ve věci rozhodl elektronickým platebním rozkazem, který byl následně usnesením zdejšího soudu ze dne [datum] zrušen, neboť se jej nepodařilo doručit žalovanému do vlastních rukou. Soud zároveň vyzval účastníky, aby se ve lhůtě 10 dnů od jeho doručení vyjádřili, zda souhlasí s postupem dle § 115a o. s. ř., tedy aby věc soud rozhodl bez nařízení jednání s upozorněním, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat jejich souhlas. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, žalobkyně s projednáním věci bez nařízení jednání souhlasila. 3. S ohledem na uvedené skutečnosti soud postupoval podle § 115a o. s. ř. a věc rozhodl bez nařízení jednání. 4. Z předložených listin soud zjistil, že žalobkyně uzavřela s žalovaným dne [datum] Smlouvu o úvěru ke kreditní kartě [číslo] následně dne [datum] dodatek k této Smlouvě, na základě čehož mohl žalovaný čerpat prostřednictvím kreditní karty úvěr až do výše 20 000 Kč. Úvěr byl veden na č. účtu [bankovní účet]. Žalovaný se dle smlouvy zavázal splatit čerpaný úvěr s úrokem ve výši 21,90 % ročně a poplatky uvedenými v Sazebníku ke smlouvě. Žalovaný úvěr čerpal, avšak jeho splácení nedodržel, ačkoliv byl opakovaně upomínán. Žalobkyně tak od smlouvy dne 19. 8. 2020 odstoupila, přičemž k doručení odstoupení žalovanému došlo dne 3. 9. 2020. Následně byla žalovanému zaslána předžalobní upomínka ze dne [datum]. Žalovaný tak dle vyčíslení žalobkyně dluží na jistině 19 907,30 Kč a příslušenství skládající se z obchodního úroku z úvěru ve výši 4 199,95 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 229,63 Kč, obchodního úroku z úvěru ve výši 22,9 % ročně z dlužné jistiny od 9. 9. 2020 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení z jistiny od 9. 9. 2020 do zaplacení, včetně neuhrazeného poplatku ve výši 1 900 Kč. Soud vycházel zejména ze Smlouvy o úvěru ke kreditní kartě včetně dodatku, oznámení o odstoupení od smlouvy o osobní kreditní kartě včetně doručenek a podacích archů, předžalobní upomínky, oznámení žalobkyně o úrokových sazbách a Sazebníku žalobkyně. 5. Dle ustanovení § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014, se řídí jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv, uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona dosavadními právními předpisy. V souladu s těmito ustanoveními soud aplikoval v tomto řízení právní předpisy účinné do 31. 12. 2013 (zejména zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, a zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník). 6. Při právním posouzení vycházel soud z ustanovení § 261 odst. 3 písm. d) obchodního zákoníku, kde je stanoveno, že částí třetí obchodního zákoníku se řídí, bez ohledu na povahu účastníků, závazkové vztahy vyplývající mimo jiné ze smlouvy o úvěru, která je pak upravena v ustanoveních § 497 a násl. obchodního zákoníku. Z § 497 obchodního zákoníku vyplývá, že smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úrok. Podle § 499 obchodního zákoníku, na sjednání závazku věřitele poskytnout peněžní prostředky lze sjednat úplatu, pokud poskytování úvěru je předmětem podnikání věřitele. Od doby poskytnutí peněžních prostředků je dlužník povinen platit z nich úroky ve sjednané výši (§ 502 odst. 1 obchodního zákoníku). Podle § 503 odst. 1 obchodního zákoníku je závazek platit úroky splatný spolu se závazkem vrátit použité peněžní prostředky. Podle § 504 je dlužník povinen vrátit poskytnuté peněžní prostředky ve sjednané lhůtě, jinak do 1 měsíce ode dne, kdy byl o jejich vrácení věřitelem požádán. Podle § 506 obchodního zákoníku, je-li dlužník v prodlení s vrácením více než dvou splátek nebo jedné splátky po dobu delší než 3 měsíce, je věřitel oprávněn od smlouvy odstoupit a požadovat, aby dlužník vrátil dlužnou částku s úroky. Odstoupení věřitele od smlouvy nemá vliv na zajištění závazků z této smlouvy. Dále soud vycházel z ustanovení § 708 a násl. obchodního zákoníku, kdy smlouvou o běžném účtu se zavazuje banka zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele, přijímat na zřízený účet peněžní prostředky, vyplácet z něj peněžní prostředky nebo z něj či na něj provádět jiné platební transakce. 7. V daném případě soud shledal žalobu důvodnou, neboť žalovaný nedodržel základní povinnost řádně a včas splácet čerpaný úvěr, v důsledku toho žalobkyně důvodně úvěr zesplatnila a od smlouvy odstoupila. Soud proto uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni dlužnou částku včetně sjednaného úroku z úvěru. S ohledem na skutečnost, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku do splatnosti, dostal se s placením dluhu do prodlení, a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle ustanovení § 1970 občanského zákoníku ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 8. Podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. přiznal soud úspěšné žalobkyni náklady řízení v celkové výši 9 149,40 Kč, skládající se ze soudního poplatku ve výši 873 Kč, odměny advokáta za tři úkony právní služby po 1 980 Kč, třech režijních paušálů po 300 Kč včetně 21 % DPH ze shora uvedených částek vyjma soudního poplatku. Zároveň bylo žalovanému uloženo zaplatit uvedené náklady k rukám zástupce žalobkyně.