11 C 111/2022-43 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 23. 8. 2022 domáhala po žalovaném zaplacení 35 707,50 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy úvěru [číslo] kterou s žalovaným uzavřela dne 23. 3. 2020 právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“). Na základě smlouvy [číslo] byla žalovanému přenechaná částka 36 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutou částku zaplatit v 60 týdenních splátkách, přičemž výše každé splátky činila 1 080 Kč. Žalovaný se nad rámec jistiny zavázal uhradit poplatek 28 800 Kč. Vrátil však jen 18 750 Kč. Žalovaný dluh ani přes výzvu neuhradil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Za splnění podmínek § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud projednal věc při jednání dne 27. 10. 2022 v nepřítomnosti účastníků a na základě provedeného dokazování zjistil následující skutečnosti. 4. Právní předchůdkyně žalobkyně podepsala s žalovaným dne 23. 3. 2020 smlouvu o úvěru [číslo] na základě které žalovanému přenechala v hotovosti 36 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté peníze vrátit včetně úroku 7 200 Kč s úrokovou sazbou 32,15 % ročně, poplatku za hotovostní inkaso 14 400 Kč a administrativního poplatku 7 200 Kč, a to v 60 týdenních splátkách, přičemž každá splátka činila 1 080 Kč. Celková částka splatná žalovaným tak činila 64 800 Kč. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas. Dle tvrzení žalobkyně uhradil do zahájení soudního řízení 18 750 Kč. Dle smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 7. 1. 2022 právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným žalobkyni. Dle dopisu ze dne 3. 2. 2022 žalobkyně oznámila žalovanému postoupení pohledávek a zároveň ho vyzvala k vrácení 71 172 Kč, a to ve lhůtě do 10 dnů po obdržení dopisu. Předžalobní výzvou ze dne 14. 4. 2022 vyzval právní zástupce žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky, a to do 29. 4. 2022. Dle podacího lístku odeslala žalobkyně tuto výzvu žalovanému dne 19. 4. 2022. 5. Žalobkyně tvrdila, že právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala před uzavřením předmětné smlouvy úvěruschopnost žalovaného. Údaje o výdajích žalovaného vyplněné v žádosti o úvěr však nebyly doloženy příslušnými listinami (výpisem z účtu, nájemní smlouvou, výplatními páskami apod.). Žalobkyně tudíž své tvrzení o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného nedoložila, a protože se nezúčastnila jednání dne 27. 10. 2022, soud jí nemohl poskytnout poučení dle § 118a odst. 3 o. s. ř. o potřebě označit důkazy k prokázání rozhodných skutečností. 6. Zjištěný skutkový děj soud posoudil s ohledem na datum uzavření smlouvy podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“), a dále dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť se jednalo o vztah mezi právní předchůdkyní žalobkyně coby podnikatelem a žalovaným coby spotřebitelem. 7. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 věty první tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. 8. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 9. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 10. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 11. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 12. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 13. Při výkladů po 1. 12. 2016 platné právní úpravy obsažené v citovaných ustanoveních zákona č. 257/2016 Sb. je třeba postupovat podle zásady rovnosti a zásady ochrany slabší strany upravené právě v právních předpisech na ochranu spotřebitele. Touto slabší stranou je bezesporu spotřebitel, který na rozdíl od poskytovatele úvěru není vybaven odborným personálem, znalostmi ekonomickými ani právními a v podstatě nemá možnost dosáhnout změny podmínek smluv poskytovatelem předem naformulovaných i z pohledu výhodnosti pro poskytovatele. Pokud finanční prostředky skutečně potřebuje, neboť se mu nedostávají, je ekonomicky slabý a nemá jinou možnost si je akutně obstarat, nezbývá mu, než na podmínky předem poskytovatelem stanovené přistoupit. To vše bylo zákonodárci zohledňováno a právě proto byla zákonem stanovena povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele před uzavřením smlouvy ne spotřebiteli samotnému, ale poskytovateli, od něhož se očekává, že k tomuto přistoupí jakožto profesionál v daném oboru s náležitou odbornou péčí a objektivitou. 14. Soud posoudil zjištěný skutkový stav podle uvedených zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba byla podána po právu jen z části. V řízení žalobkyně prokázala, že její právní předchůdkyně přenechala žalovanému 36 000 Kč. Předmětná smlouva o úvěru však nebyla uzavřena platně. Právní předchůdkyně žalobkyně totiž neprověřila s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného (schopnost poskytnutý úvěr splácet), jak jí ukládal zákon o spotřebitelském úvěru, což má za následek absolutní neplatnost smlouvy (k tomu srov. rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18). V daném případě právní předchůdkyně žalobkyně nezjišťovala, jaké jsou skutečné příjmy a výdaje žalovaného, spoléhala se jen na jím sdělené údaje. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však taková obezřetnost, že poskytovatel před uzavřením smlouvy zjišťuje údaje o příjmech a výdajích žadatele o úvěr, nicméně nespoléhá se na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené žadatelem, ale tyto sám prověří. Úvěr přitom smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost žadatele posoudí a z jeho zjištění je zřejmé, že žadatel bude schopen úvěr splácet. 15. Právní předchůdkyně žalobkyně tedy poskytla žalovanému peněžní prostředky na základě neplatného titulu. Žalovanému tak vznikla povinnost vrátit poskytnutou jistinu (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Vrátil však jen 18 750 Kč. Soud mu proto uložil povinnost zaplatit žalobkyni 17 250 Kč, a to včetně zákonného úroku z prodlení (§ 1970 o. z.) ve výši 8,25 % ročně z částky 17 250 Kč (výše byla stanovena ke dni prodlení dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.) ode dne 30. 4. 2022 do zaplacení. Splatnost soud určil dle § 1958 odst. 2 o. z. podle výzvy k plnění, v níž žalobkyně poskytla žalovanému lhůtu k zaplacení do dne 29. 4. 2022. Protože žalovaný svou povinnost ve stanovené lhůtě nesplnil, dostal se následujícího dne do prodlení. Lhůtu k plnění soud určil třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř. Ve zbytku nároku soud žalobu zamítl. 16. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť žalovaný byl ve věci úspěšnější, žádné náklady řízení mu však nevznikly