11 C 149/2022-38 — Okresní soud v Příbrami

1. Podle § 157 odst. 4, § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen o. s. ř. obsahuje tento rozsudek pouze zjednodušené odůvodnění. 2. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 18. 11. 2022 domáhala proti žalovanému zaplacení částky 7 806 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené mezi účastníky dle žádosti žalovaného ze dne 22. 8. 2022. Žalobkyně tak poskytla žalovanému dne 26. 8. 2022 jistinu 6 000 Kč jako úvěr splatný dne 28. 9. 2022. Žalovaný se zavázal kromě jistiny uhradit poplatek za poskytnutí úvěru 1 488 Kč a úrok 39 % p. a., tj. do doby splatnosti 192 Kč. Žalobkyně se tak domáhá kromě neuhrazené jistiny 6 000 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru 1 488 Kč, sjednaného úroku 39 % p. a. z jistiny od 29. 9. 202 do 27. 12. 2022 a dále od 28. 12. 2022 ve výši 15 % p. a. (§ 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, dále jen ZSÚ), nákladů spojených s uplatněním pohledávky v částce 4 842 Kč (za 1. upomínku dle čl. 7) smlouvy 450 Kč, za 2. upomínku dle čl. 7) smlouvy 650 Kč, za 3. upomínku předání k inkasu dle čl. 7 c) smlouvy 1 500 Kč, za upomínací SMS dle čl. 7 e) smlouvy v počtu 36 po 33 Kč celkem 1 188 Kč, za upomínací e-maily dle čl. 7) smlouvy v počtu 34 po 31 Kč celkem 1 054 Kč). Konečně pak žalobkyně uplatňuje také nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky za dobu od 29. 9. 2022 ke dni podání žaloby v částce 318 Kč. 3. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou svého dluhu a i přes písemné a další výzvy úhradu neprovedl, proto se žalobkyně obrátila se svým nárokem na soud. Dle skutkových tvrzení žalobkyně jako poskytovatel úvěru provedla v rámci posouzení úvěruschopnosti vyhodnocení žádosti na základě statistického modelu, tzv. pre-skóring, který je nutný pro poskytnutí úvěru, dále zjistila a ověřila z výplatních pásek minimální výši mzdy žalované 30 671 Kč, provedla lustraci žalovaného v registrech CEE, ISIR a REPI a ověřila pravidelné měsíční výdaje žalovaného na bydlení v částce 7 376 Kč na bydlení a energie a 5 764 Kč na osobní výdaje. 4. Účastníci souhlasili s rozhodnutím věci postupem dle ustanovení § 115azákona č. 99/1863 Sb., občanský soudní řád, dále jen o. s. ř. 5. Soud vyšel z následujícího závěru o skutkovém stavu věci: Žalobkyně poskytla žalovanému dne 26. 8. 2022 úvěr ve výši 6 000 Kč zasláním této částky na účet žalovaného č. [bankovní účet], poté co žalovaný zaslal dne 25. 8. 2022 ověřovací platbu 1 Kč žalobkyni a požádal dne 24. 8. 2022 o poskytnutí úvěru. Smlouva byla uzavřena elektronickou cestou. Žalovaný se zavázal vrátit jistinu ve výši 6 000 Kč společně s úrokem 39 % p. a., s poplatkem za poskytnutí úvěru 1 488 Kč nejpozději do 30 dní. Žalovaný neuhradil ničeho. 6. Žalobkyně v rámci ověřování úvěruschopnosti žalovaného vycházela ze tří výplatních pásek za červenec 2022 – 26 471 Kč, květen 2022 – 29 808 Kč a za červen 2022 – 35 733 Kč. V rámci posouzení úvěruschopnosti vypracovala ukazatel pre-skóring s vyhodnocením 418 bodů. Podle vstupních údajů žalovaným měl výdaje na bydlení 5 576 Kč, energie 1 800 Kč a osobní výdaje 5 764 Kč. Učinila dotazy ohledně žalovaného v databázi CEE, ISIR, REPI a registru kradených dokladů MV ČR s nulovým výsledkem. Kromě tabulky poskytovatele úvěru obsahující uvedené údaje a výplatních pásek, nebyly k tomuto tvrzení označeny ani předloženy žádné důkazy. 7. Soud postupoval podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, o. z., a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (ZSÚ). 8. Podle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 9. Podle § 86 odst. 1 věty druhé ZSÚ, poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 10. Podle § 75 ZSÚ je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí (dle ustanovení § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli„ rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti). Podle § 76 odst. 1 ZSÚ poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. 11. Podle § 87 odst. 1 tohoto zákona, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 12. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 13. Provedeným dokazováním má soud za prokázané, že žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč v souvislosti se zamýšleným uzavřením smlouvy o úvěru. K řádnému uzavření smlouvy o úvěru však nedošlo, neboť žalobkyně nesplnila požadavek na řádné posouzení úvěruschopnosti žadatele o úvěr. Z tvrzení žalobkyně nevyplývá, že by posouzení realizovala s odbornou péčí. Žalobkyně sice tvrdí, že vycházela ze zjištěných a ověřených výdajů žalovaného, ale způsob ověření neuvádí, žádné důkazy kromě vlastní nikým nepodepsané tabulky k důkazu k tomuto ověření nenavrhuje ani nepředkládá a to přestože dle ustanovení § 78 ZSÚ je poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, a dle ustanovení § 79 odst. 1, 2 o. s. ř. návrh na zahájení řízení musí mimo jiné obsahovat vylíčení rozhodných skutečností a označení důkazů, a žalobce je povinen k návrhu připojit písemné důkazy, jichž se dovolává v listinné nebo elektronické podobě. 14. Dle rozsudku Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 5. 3. 2020, v řízení o předběžné otázce týkající se výkladu článků 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS (dále jen„ směrnice“) soudy musí z úřední povinnosti zkoumat, zda nedošlo k porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele před uzavřením smlouvy, a pokud takové porušení zjistí, je třeba z něj vyvodit důsledek souladný s unijním právem, které má přednost před právem vnitrostátním, tedy pohlížet na smlouvu jako neplatnou, aniž by byla vyžadována námitka spotřebitele. 15. Soud vycházeje z tvrzení žalobkyně a obsahu listinných důkazů jí předložených posoudil uzavřenou smlouvu s ohledem na nesplnění požadavku stanoveného v ZSÚ jako neplatnou. 16. Vzhledem k tomu, že žalobkyně prokázala poskytnutí peněžních prostředků žalovanému, posoudil soud nárok žalobkyně jako zvláštní nárok dle § § 87 odst. 1 ZSÚ na vrácení poskytnuté jistiny. Žalobkyně poskytla plnění ve výši 6 000 Kč, kterou žalovaný ani částečně nevrátil. Proto soud uložil žalovanému výrokem I. zaplatit žalobkyni částku 6 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 8. 11. 2022 do zaplacení (prokazatelně zaslaná předžalobní výzva ze dne 31. 10. 2022 stanovila lhůtu pro zaplacení do 7. 11. 2022), a to ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku, kterou soud považuje za přiměřenou i s ohledem k neprojevení žádné snahy ze strany žalované k vyrovnání závazku. Soud přiznal úroky z prodlení v zákonné výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbytku nároku plynoucího z neplatně uzavřené smlouvy soud výrokem II. žalobu zamítl. 17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 151 odst. 1 o. s. ř. za použití ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., když úspěšnějšímu žalovanému žádné požadované náklady nevznikly.