11 C 6/2022-33 — Okresní soud v Příbrami

1. Podle § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.”), obsahuje tento rozsudek pouze zjednodušené odůvodnění. 2. Žalobkyně podala ke zdejšímu soudu žalobu, kterou se domáhala po žalovaném zaplacení částky 2 785 Kč s příslušenstvím s tím, že žalovaný coby provozovatel osobního automobilu neměl 71 dní k vozidlu sjednáno zákonné pojištění odpovědnosti. Žalovaná částka se skládá z příspěvku 2 485 Kč a poplatku spojeného s uplatněním práva 300 Kč. Zároveň žalobkyně uplatnila nárok na zákonný úrok z prodlení od 12. 5. 2021 do zaplacení. 3. Za splnění zákonných podmínek ve smyslu § 115a o. s. ř. rozhodl soud ve věci bez nařízení jednání. 4. Z obsahu předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav věci. Žalovaný je provozovatel osobního automobilu se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 000 cm3 do 1 350 m3, [značka automobilu], [registrační značka], [VIN kód], číslo technického průkazu: [číslo TP], kdy k vozidlu neměl v období od 16. 9. 2020 do 25. 11. 2020 sjednáno zákonné pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, tj. 71 dní, a vznikla mu povinnost uhradit zákonný příspěvek do garančního fondu 2 485 Kč (tvořený denní sazbou 35 Kč vynásobenou počtem dní, za něž nebylo pojištění hrazeno). Upomínkou ze dne 2. 6. 2021 žalobkyně uplatnila po žalovaném mimo jiném poplatek spojený s mimosoudním uplatněním práva 300 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě příspěvku, splatnost nastala dne 11. 5. 2021. Žalovanému byla zaslána předžalobní upomínka ze dne 10. 8. 2021, kterou byl vyzván k zaplacení dlužné částky. 5. Spor mezi účastníky řízení soud posoudil dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ občanský zákoník“), zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, ve znění pozdějších předpisů a dle vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb. 6. Žalobkyně je příjemcem příspěvku placeného do garančního fondu vlastníkem popř. provozovatelem vozidla provozovaného bez pojištění odpovědnosti (§ 18 a násl. zákona č. 168/1999 Sb.). Žalovaný nesplnil svou zákonnou povinnost, když neměl sjednané zákonné pojištění odpovědnosti z provozu vozidla k předmětnému vozidlu (§ 3 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb.), v důsledku čehož mu vznikla povinnost uhradit příspěvek do garančního fondu (§ 4 zákona č. 168/1999 Sb.). Jelikož žalovaný neuhradil příspěvky do garančního fondu, vznikla mu povinnost uhradit žalobkyni náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva (§ 4 odst. 4 zákona č. 168/1999 Sb.). Dle § 2 odst. 1 písm. f) vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb. činí výše denní sazba příspěvku za osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 000 cm3 do 1 350 m3 částku 35 Kč. Dle § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb. výše nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva činí 300 Kč. 7. Žalovaný zůstal ve sporu pasivní, k žalobě se nevyjádřil a žalobní tvrzení tak nebyla nijak zpochybněna. Soud tak považoval tvrzení žalobkyně za dostatečně prokázaná listinnými důkazy, a proto žalobě v plném rozsahu vyhověl a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 2 785 Kč se zákonným úrokem z prodlení 8,25 % ročně z této částky od 12. 5. 2021 (tj. den následující po splatnosti) do zaplacení, když žalovaný se dostal s úhradou příspěvku do prodlení, a to dle § 1970 občanského zákoníku ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 151 odst. l o. s. ř. za použití § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř. a přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč. Při rozhodování o nákladech řízení postupoval soud podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. Náklady řízení sestávají ze tří úkonů právní služby po 200 Kč, tj. 600 Kč, tří režijních paušálů po 100 Kč, tj. 300 Kč, 21 % DPH počítané z částky 900 Kč, tj. ve výši 189 Kč, a zaplaceného soudní poplatku 400 Kč. 9. Lhůta k plnění byla podle § 160 odst. l o. s. ř. určena třídenní.